V pražských domácnostech a veřejných budovách jsou lidé běžně vystaveni těžkým kovům včetně olova, kadmia a toxické rtuti, které se vyskytuje v prachu. Koncentrace olova v kancelářských budovách a na úřadech je dokonce desetkrát vyšší než v domácnostech. Zdrojem znečištění je zejména vnitřní vybavení místností. Důvodem vyššího zatížení některých budov mohou být také stavební materiály obsahující olovo nebo barvy s obsahem kadmia. Podíl průmyslových zdrojů se však nepodařilo odhadnout. Vyplývá to z analýzy, kterou zpracoval spolek Arnika ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Analýza je k dispozici ke stažení z webu Arniky.
Odborníci z Arniky letos v květnu odebrali vzorky z 26 domácností a 26 veřejných budov, aby zjistili, zda se v prachu uvnitř budov nachází těžké kovy. Vzorky nechali zanalyzovat v laboratořích Vysoké školy chemicko-technologické na přítomnost arsenu, chromu, olova, kadmia a toxické rtuti, které patří mezi rizikové látky způsobující závažné zdravotní problémy, včetně rakoviny.
Současná česká, ani evropská legislativa přítomnost nebezpečných látek v interiérech nijak neřeší, ačkoliv se tam běžně vyskytují. Naměřené koncentrace byly proto porovnány s přísnými limity uvedenými ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví regulující obsah těžkých kovů na dětských pískovištích.
„V uzavřených prostorách trávíme více než tři čtvrtiny času. Naměřené hodnoty jsme proto srovnali s limity pro pískoviště, které patří mezi nejpřísnější,“ říká Karolína Brabcová, expertka na toxické látky ze spolku Arnika a dodává: „Velký význam to má hlavně pro domácnosti, kde se děti chovají podobně jako na pískovištích, pohybují se na zemi a vkládají si ruce do úst.“
Ukázalo se, že zátěž domácností a veřejných budov těžkými kovy je v Praze srovnatelná. Vyšší koncentrace olova v porovnání s limity pro dětská pískoviště byly naměřeny v 15 % a koncentrace toxické rtuti v 35 % domácností. Zvýšené hodnoty ve vzorcích z veřejných budov byly zaznamenány u olova ve 42 %, rtuti ve 46 % a kadmia v 54 % případů. V několika případech byla limitní hodnota pro olovo a kadmium překročena dokonce více než desetinásobně. Pravděpodobně je to dáno vyšší frekvencí pohybu osob.
Vyšší koncentrace olova ve veřejných budovách nejspíš pochází z vnitřního vybavení. Řada z nich totiž pochází z první poloviny 20. století. Interiéry jsou vybaveny nábytkem a zařízením obsahujícím vyšší množství olova, například lištami z PVC tvrzenými olovem pro zakrytí kabeláže. Pravděpodobně zde ani nedošlo k odstranění olovnatých nátěrů a výmalby. U kadmia pak byly nejvyšší hodnoty naměřeny v malířských ateliérech, kde předpokládáme použití pigmentů s vysokým obsahem kadmia. Těžké kovy uvnitř budov se tedy jeví jako dědictví minulosti.
„Těžké kovy se snažíme postupně vyřazovat z našeho života,“ komentuje výsledky náměstkyně pražské primátorky Petra Kolínská, která prozradila, že tato zátěž byla zjištěna i v budově pražského magistrátu. „Zejména veřejné instituce by ale měly jít příkladem v tom, jaký používají stavební materiál a jaké vybavení kupují do svých kanceláří. V západním světě je běžné, že veřejné zakázky často požadují ve svých kritériích i ekologickou šetrnost požadované služby či výrobku,“ dodává Kolínská.
Těžkým kovům v budovách se lze vyhnout:
