"V Rakousku byla v roce 1989 kompetence podpory bydlení přenesena téměř zcela na spolkové země. Ve Vídni od té doby platí Vídeňský zákon o podpoře bydlení (Wiener Wohnbauförderungsgesetz) a zákon o sanaci obytných domů (Wohnhaus-sanierungsgesetz), který byl již několikrát novelizován," říká Mgr. Dr. Wolfgang Foerster z Magistrátu města Vídně, jehož vystoupení na nedávné Mezinárodní konferenci o sociálních aspektech bydlení v Praze patřilo k nejzajímavějším.
Jak byste stručně charakterizoval rakouský zákon o sociálním bydlení?
Charakteristický je pro něj důraz na tzv. podporu objektu, tj. subvence přímo staviteli. Dále existuje přímý příspěvek na bydlení pro domácnosti s nízkým příjmem. Přesné podmínky jsou definovány v doplňujících vyhláškách města Vídně, především ve vyhláškách k podpoře novostaveb a k sanaci obytných domů. Tyto vyhlášky se novelizují častěji, proto novým podmínkám, například zvyšování cen ve stavebnictví, odpovídají lépe než samotný zákon.
Má Vídeň jiné podmínky než ostatní rakouská města?
Ano, neboť město je zároveň spolkovou zemí. Proto může své podmínky stanovovat značně nezávisle.
Jaké jsou principy dotovaného bydlení?
Poskytovatelem dotací je zásadně spolková země, proto je v Rakousku devět různých dotačních systémů. "Podpora objektu" je vyplácena přímo stavitelům, kteří v rámci dotované výstavby zřídí byty, a sice jednak po výběrovém řízení, což platí pro rozsáhlejší stavební projekty, jednak na doporučení tzv. pozemkové rady, což je interdisciplinární porota. Zároveň je tento pozemek z městského bytového fondu prodán tomuto staviteli. Výši subvencí ovlivňují různé faktory, činí ale asi třetinu stavebních nákladů, většinou ve formě dlouholeté, velmi nízko úročené půjčky (1 %) země Vídeň.
Dotované byty může stavitel pronajímat a prodávat jen tzv. oprávněným/zvýhodněným osobám, tj. domácnosti, která při převzetí bytu nepřekračuje určitý příjem. Závisí též na počtu členů domácnosti. Výpočet se řídí podle propracovaného tabulkového systému. Třetinu nových podporovaných bytů dostává přímo město Vídeň k dalšímu přidělování. Kolem 80-90 % nových bytů jsou ale nájemní byty.
Podmínky pro poskytnutí příspěvku na bydlení se každé dva roky prověřují. V zásadě se vychází z únosnosti bytových nákladů, které nesmějí přesáhnout více než 20-25 % příjmu domácnosti. V minulém roce dostalo kolem 53 600 domácností celkem 90,1 milionu eur. Celková dotace země Vídně do novostaveb v roce 2007 činila 578,1 milionu eur, a to bez nákladů na pozemky a infrastrukturu. Nyní užívá dotované byty v nových domech přibližně 7 tisíc domácností ročně, dalších asi 12 tisíc starší sociální byt.
Jakou strukturu a dynamiku má bytová výstavba ve Vídni?
Z asi 930 tisíc bytů (pro zhruba1,7 milionu obyvatel) je 220 tisíc ve vlastnictví města Vídně (jsou to tzv. obecní byty - Gemeindewohnung) spravované městským podnikem Wiener Wohnen. Dalších asi 150 tisíc bytů patří neziskovým stavitelům, respektive družstvům. Obojí lze považovat za součást sociální výstavby. Zhruba 15 % celkového bytového fondu jsou byty v soukromém vlastnictví nebo rodinné domy. Zbytek jsou soukromé nájemní byty, které podléhají spolkovému nájemnímu právu, to znamená, že existují určitá pravidla týkající se výše nájemného a možností výpovědí apod.
Země Vídeň podporovala v posledních letech výstavbu vždy kolem 5 tisíc nových bytů ročně, k tomu minimálně 10 tisíc bytů v sanovaných domech. Podle prognóz, které ukazují nárůst počtu obyvatel na 1,9 až 2 miliony obyvatel v průběhu příštích 15 let, se počet dotovaných bytů zvýší na 7 tisíc za rok (od roku 2007). K tomu patří ještě přibližně 1500 bytů ročně ve volně financovaném odvětví. Struktura majitelů se tím bude postupně posouvat především ve prospěch neziskových družstev.
Budují se sociální byty ve staré části města, nebo na předměstích?
Vídeň staví jak v hustě zastavěných oblastech, například v někdejších nádražních, kasárenských a průmyslových areálech, tak na okraji města. Nejdůležitější rozvojová oblast byla definována v tzv. městském rozvojovém plánu. Ten stanovuje místa, kde městský bytový fond vykupuje vhodné pozemky. K oblastem ve vnitřní části města patří například nynější Jižní nádraží nebo dřívější Severní nádraží. V místech, kde stávalo nádraží Aspang-Bahnhof, vzniká sídliště Eurogate - největší evropské sídliště pasivních domů. Na okraji města severně od Dunaje leží bývalé letiště Aspern, kde podle již vytvořeného projektu, tzv. Masterplanu, vznikne v následujících dvaceti letech úplně nová městská část asi s 18 tisíci obyvateli a více než 20 tisíci pracovními příležitostmi. Sídliště bude vybudováno přímo na trase městské rychlodráhy (tzv. Schnellbahn) spojující Vídeň s Bratislavou a na prodloužené trase metra U2.
Nehrozí tam vznik sociálních ghett?
Tomuto nebezpečí chceme zabránit tím, že ve všech větších komplexech bytových domů bude nabídka různých právních forem vlastnictví bytů, tedy dotované nájemní byty a volně financované, čili nedotované byty, často i v jednom domě.
Kromě toho se dotované bydlení, které činí kolem 80-85 % veškeré bytové výstavby ve Vídni, týká velmi široké skupiny obyvatelstva. Podmínka výše příjmu platí jen v okamžiku převzetí bytu. Pozdější vyšší příjem ale neznamená, že člověk musí byt opustit, jen mu přestane být vyplácen příspěvek na bydlení. Tím nastává automaticky sociální promísení.
K zabránění vzniku sociálních ghett ve Vídni přispívá mj. nájemní právo, které v případě soukromého pronájmu téměř vylučuje svévolné zvyšování nájemného a výpovědí. Oprava bytových domů, též soukromých, je vysoce dotována, což zamezuje vytlačování sociálně slabých domácností z "lepších" oblastí. Pro podporu nájemníků zřídilo město Vídeň zařízení přímo v místě, tzv. oblastní péči.
Jak dotují bydlení jiné členské země Evropské unie?
Téměř žádná členská země nemá podobně silnou sociální bytovou politiku jako Rakousko a především Vídeň. Například bylo privatizováno mnoho sociálního bytového prostoru (Anglie, Nizozemsko, nové státy EU ve střední a východní Evropě), dotace redukovány (Anglie, Skandinávie, Itálie) nebo zrušena neziskovost v bydlení (Německo). Všude v Evropě existují ale tendence sociální bydlení znovu vybudovat. To také podporují mezinárodní organizace (Cecodhas, UN-ECE, Rada Evropy, EUROCITIES apod.). Rovněž od EU přicházejí v tomto ohledu vyjádření především pro nové členské státy. Některé evropské země, například Albánie, chystají nyní zákony o sociálním bydlení, neboť jasně vystupují najevo nedostatky čistě soukromého hospodaření s byty, marginalizování sociálně slabých osob, etnických menšin a migrantů, a tím sociální segregace ve městech.
(Rozhovor vznikl ve spolupráci s kontaktní kanceláří města Vídeň Compress v Praze - pozn. autora.)
KAREL SEDLÁČEK
