Vedoucí úředníci stanuli na rozcestí

Je nejvyšší čas položit si otázku: Odborník, nebo také šéf? Řídíte odbor či oddělení na radnici a pochopitelně chcete mít úspěch. Jenže jak jej docílit dnes, kdy někdejší poklidná práce úředníka nabírá stále hektičtější tempo?

Musíte přece umět reagovat na vstup země do Evropské unie, na nové zákony, nařízení, strategická rozhodnutí politiků. Zvyšují se však také nároky na větší otevřenost pramenící jak z rostoucího sebevědomí a kritičnosti občanů ve vtahu k úřadům, tak z nepřetržité pozornosti médií apod.

Vnější prostředí zvyšuje tlak na lidi na úřadech. Musí se přizpůsobovat novinkám, opatřovat si aktuální informace, průběžně se učit a vzdělávat, měnit navyklé postupy. Jinak by neobstáli. Stoupají i požadavky na vyšší efektivitu práce úředníka. Vyžaduje se pracovat promyšleněji, rychleji, systematičtěji a omezit činnosti, které nepřinášejí žádné efekty. Vedoucí úředník musí za stejnou dobu zvládnout více úkolů - a to se stejným, někde dokonce již s menším počtem podřízených. Vyvstává tak otázka: Odborník, nebo také šéf? Dělat sám více, či především vést lidi k tomu, aby pracovali lépe?

Stejnou etapou si prošli před lety úředníci veřejné správy ve "starých" členských zemích Evropské unie. Požadavky na ně byly rovněž tvrdé, ale většina z nich to zvládla. Někteří ovšem veřejnou správu opustili.

Vedoucímu pracovníkovi úřadu se v zásadě nabízejí dvě cesty.

CESTA ODBORNÍKA

"Cestou odborníka" se vydává ten, kdo na sebe nabírá stále více povinností. Zvyšuje svoji odbornost, osvojuje si nové znalosti. Ruší a odmítá aktivity, činnosti, které nepřinášejí očekávané výsledky. Věnuje čím dál více času práci a někdy se stává, že mu pak nezbývají chvíle pro sebe, rodinu, přátele. Těší ho dobře vyřešené případy, akceptovaná rozhodnutí. Získává obdiv (třeba jen tichý) svého okolí i nadřízených. Je uznávaným odborníkem a na požádání se ochotně dělí o zkušenosti. Ovšem stejné nasazení, pracovitost, aktivitu a odpovědnost očekává od lidí ve svém oddělení, odboru. Jenže v tomto předpokladu se skrývá past možného "průšvihu" nebo přinejmenším trpkého zklamání. Lidé kolem nás totiž obvykle neplní automaticky naše očekávání.

CESTA ŠÉFA

Odborníkem však nepřestává být ani ten, kdo si vybral "cestu šéfa". Ale uvědomuje si, že nepřehlednou situaci lze zvládnout tehdy, když se někdo chopí organizování lidí a úkolů. A přednostně se začne o své lidi starat. Aby rozuměli tomu, co se právě nyní po nich chce. Aby věděli, co mají opustit i přesto, že "dosud se to dělalo takto a fungovalo to". Aby neztráceli čas aktivitami, které nic nepřinášejí. Aby zjišťovali a studovali změny, novinky atd.

Cesta šéfa není jednoduchá. Na začátku předpokládá velký výdej energie, což mnohé odrazuje. Dobrý šéf věnuje čas a úsilí vysvětlování zadání, ověřuje si jeho pochopení a také to, zda pracovník opravdu umí svěřený úkol splnit (nespokojí se pouze s tím, že se pracovník "jenom tak tváří").

Šéf dává rady a dokáže povzbudit, když se zrovna nedaří podle jeho představ. Cítí odpovědnost nejen za svůj rozvoj, svoje znalosti, dovednosti, ale také za znalosti a dovednosti svých podřízených. Vnímá jejich chyby a jejich úspěchy také jako své vlastní. A ony jeho vlastní do značné míry jsou. Dobře ví, že nechávat v dnešní době častých změn všechno pouze na pracovnících, aby dělali co umí, znamená velkou a skutečnou přetíženost jedněch a téměř žádnou změnu pracovních činností u druhých (snad jen takovou, že stejně jako jejich kolegové budou o svém přetížení mluvit a někteří raději častěji, aby neupozornili na to, že oni "si jedou stále tak, jak byli dosud zvyklí").

Co nám přinesou další roky? Stávající trendy zcela jistě zesílí - čeká nás zkvalitňování zákonů, z toho plynoucí další změny, více povinností a úkolů, ještě větší tlak na výkon, ještě méně času na neefektivní činnosti. Počet lidí v oddělení se zřejmě zvyšovat nebude. Ba naopak, i nadále se budeme potýkat s nedostatkem "hotových" (kvalitních a kvalifikovaných) pracovníků. Bude to náročné, ale jiní to už úspěšně zvládli, jako třeba Nizozemci a Skandinávci... Volme tedy svoji cestu.

OSOBNÍ ÚSPĚCH...

Můžeme pracovat na svém osobním úspěchu jako člověka, který dokáže vyřešit i nejobtížnější zadání, má pověst "machra", jenž pohne s tím, co druzí považují za nemožné. Ale pozor, "odborníka" ohrožují dvě rizika: přetížení a vlastní lidé. Pokud takový šéf ztratí energii a výkonnost, bude ohroženo jeho oddělení či odbor i jeho pozice a pověst odborníka. Vždyť "nese" vše na svých bedrech. Může pak být nahrazen někým, kdo energii bude mít a kdo si dokáže s výkonností oddělení nebo odboru poradit.

... NEBO ÚSPĚCH VŠECH?

Učit lidi a vést je k tomu, co umím. Hledat jejich skryté rezervy, mít trpělivost vysvětlovat a usměrňovat. Dostávat je přes překážky, pomáhat jim řešit problémy a vyžadovat výsledky. Zařídit, aby byli stejně dobří jako já sám po stránce odborné (a možná v něčem i lepší).

Znamená to překonávat přirozený strach z konkurence a obklopovat se odvážnými lidmi se schopnostmi pracovat v rychle se měnícím prostředí. Mít sám odvahu předávat práci (i tu, kterou mám rád) a dělat si čas na další vlastní odborný rozvoj tak, že naučím svoji práci dělat jiné.

Takže jak dál? Známou cestou - sám, nebo klikatou cestou přes překážky, ale s druhými? Ani jedna cesta, má-li být co nejdéle úspěšná, není bez práce a úsilí.

Pohled z praxe

JUDr. Miroslav Mocek, vedoucí odboru organizačního a právního, Krajský úřad Pardubického kraje: Před základní volbou pojetí, a tedy i přístupu k roli vedoucího pracovníka, jsem stál i já. Já se rozhodl, pokud mohu zobecnit a použít terminologii článku, pro "cestu šéfa". V roli vedoucího se zásadně změnily moje úkoly a jejich priority. Především musím organizovat činnost "svých" pracovníků. Jejich směřování k dalšímu rozvoji, plnění stanovených a nejlépe společně přijatých cílů... Práci se "svými" lidmi (svými i proto, že se nám, jak věřím, podařilo vytvořit ovzduší zejména důvěry a aktivní spolupráce) nepodceňuji. Přináší často až nečekaně dobré výsledky, které dalece vyvažují občasná zklamání. Jsem rád, že Krajský úřad Pardubického kraje patří od počátku mezi ty úřady, které si uvědomují význam vzdělávání i v tomto směru a své vedoucí pracovníky školí v dovednostech, které byly dříve často hrubě podceňovány.

ALENA JÁCHIMOVÁ
lektorka společnosti M.C.TRITON