Deset největších měst Česka tvoří 78 procent ekonomiky celé země, stát jim při plánování a rozvoji nesmí házet klacky pod nohy, jak se dosud děje,“ zaznívalo nedávno opakovaně v CAMPu (Centru architektury a městského plánování) z úst představitelů největších českých měst.
Města Praha, Brno, Ostrava, Plzeň i Liberec při příležitosti prvního společného setkání svůj jednotný pohled na věc deklarovaly založením společné iniciativy s názvem CityDeal. Jejím cílem je nabídnout státu rychlé řešení pro zdravý rozvoj jeho měst a regionů, zlepšení prostředí, ve kterém žijeme, a především zlepšení ekonomické situace celého Česka.
Každé město je specifické
Plánovači největších českých měst vyzývají poslance k okamžité úpravě nově schváleného stavebního zákona. Ten dnes městům omezuje například možnosti tvořit své územní plány nebo mít vlastní stavební předpisy.
„Chápeme, že kontrolu státu máme z historie velmi hluboko zakořeněnou, jsme však toho názoru, že po 32 letech je opravdu čas změnit pohled na věc. Nebavíme se o anarchii měst, ale o společných pravidlech pro všechna města a obce s ponecháním možnosti reagovat na místní specifické podmínky,“ říká Ondřej Boháč, ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR). „Vytvářet kvalitní prostředí v Ostravě a v Praze podle jednotných stavebních pravidel jednoduše nelze,“ doplňuje Ondřej Vysloužil z MAPPA Ostrava (Městský ateliér prostorového plánování a architektury).
„Každé město je unikátní, u nás se například stékají čtyři řeky. Chtít po velkých městech jednotné stavební předpisy je podobně nerozumné jako kdybychom chtěli roubovat jedna pravidla na správu národního parku Krkonoše a Podyjí,“ doplňuje Irena Vostracká, ředitelka plzeňského Útvaru koncepce a rozvoje.
Rezignace na plánování?
„Stavební zákon má v podstatě dvě části: územní plánování a povolování. Nový stavební zákon naprosto rezignoval na tu první část, bez které se ovšem k povolení nedostanete,“ říká ředitel brněnské Kanceláře architekta města (KAM) Michal Sedláček.
Dalším problémem je v Evropě unikátní institut tzv. přenesené působnosti. Ten podle šéfa Kanceláře architektury města Liberec Jiřího Janďourka často vytváří absurdní a zmatečné situace: „Jeden konkrétní úředník dává k záměru pro výstavbu hned dvě vyjádření, přičemž jednou je souhlasné za město a vzápětí druhé nesouhlasné za stát. Lidé tomu nerozumí a já se jim nedivím. Stát by měl při hledání dohody v území brát obce jako rovnocenného partnera. A ne se tvářit, že jedná s nedospělým děckem, kterému musí pomáhat se vzděláním.“
Jiří Janďourek zároveň upozorňuje, že politická reprezentace každého města nese plnou odpovědnost za rozvoj obce: „Proto by obce měly mít i postavení dotčeného orgánu a posílit tak svou pozici právě při povolování staveb ve vztahu k hlavnímu dokumentu obce, kterým je územní plán.“
V celé Evropě jsme spolu se Slovenskem jediným státem, kde tento systém přetrvává. Také jsme nejpomalejší v povolování nových staveb. V žebříčku jeho rychlosti nám dělají společnost státy střední Afriky. „I kvůli tomuto systému má Brno platný územní plán z roku 1994 a nový plán pořizuje už 20 let. Podobný problém mají však i ostatní velká česká města,“ doplňuje M. Sedláček.
Hrozí národní tragédie?
Dalším z řady problémů je systém tzv. jednotného standardu, který všem obcím např. nařizuje používat stejnou legendu v územních plánech. „Požadavky státu se ale naprosto míjí s realitou. Fungující územní plán Plzně založený na struktuře města bude nutné změnit v barevný obrázek naprosto nepřehledný nejen pro úředníka, ale hlavně pro občany,“ říká I. Vostracká a doplňuje: „Stát v podstatě nedokáže říci, jaká data po nás chce, a hlavně k čemu to bude sloužit.“
Iniciativa CityDeal volá po možnosti měst pořizovat územní plány a vlastní stavební předpisy. Česká města, respektive jejich reprezentace na zmíněné konferenci definovala konkrétní kroky, které by měly vést k rychlému zlepšení situace:
„Města mají plánovat města. Stát jim nemusí říkat, jak se mají naplánovat. Potřebujeme takovou změnu, aby měl klíčové postavení v procesu primátor nebo starosta, nikoli při vší úctě ministerský úředník. A změnu potřebujeme hlavně ukrutně rychle. Včera bylo pozdě. Pokud budeme několik let diskutovat, bude to národní tragédie,“ uzavírá Ondřej Boháč, šéf pražského IPR-u.*
SF/pb
