Rozdělí, nebo spojí evropské peníze český venkov? ptá se Ivan Ryšavý v červnovém čísle Moderní obce, a aniž přímo odpovídá, ústy exministra zemědělství Ing. Mládka ukazuje, jak obtížné je vybalancovat poměry mezi jednotlivými žadateli a kolik různých a protikladných záj-mů se na venkově střetává....
Rozdělí, nebo spojí evropské peníze český venkov? ptá se Ivan Ryšavý v červnovém čísle Moderní obce, a aniž přímo odpovídá, ústy exministra zemědělství Ing. Mládka ukazuje, jak obtížné je vybalancovat poměry mezi jednotlivými žadateli a kolik různých a protikladných záj-mů se na venkově střetává.
Ponechme stranou otázku, která je svým významem a dosahem o patro výš než otázka položená v článku, totiž zda to mají být evropské dotace, na nichž má být budoucnost venkova v zemích EU závislá. Nikoli proto, že by tato otázka byla bezpředmětná a zbytečná, ale prostě proto, že je alespoň na nejbližší rozpočtové období EU vyřešena. K žádnému "europřevratu" v systému přerozdělování financí nedojde, a tak jej berme jako fakt.
Jenže i v novém finančního období 2006-2007 je o co hrát. V případě ČR, tedy přesněji českého venkova, o 93 mld. Kč. Exministr Mládek naznačuje, že karty či vlastně peníze jsou rozdány a že k žádným změnám už nedojde. To je ovšem účet bez hostinského a nový ministr, do jehož kompetence by mohl spadat jak místní rozvoj, tak zemědělství, by mohl leccos změnit. Ale kterým směrem? Ať už ten skoro stomiliardový balík vypadá sebeimpozantněji, venkov se všemi jeho potřebami to nenasytí a nechtěl bych být v roli arbitra, který by měl kasu přerozdělovat. Doporučil bych mu jediné: Nechte to na nich, oni nejlíp vědí, jak s těmi penězi naložit.
MAS RESPEKTOVANÝM PARTNEREM
V ČR vzniklo kolem stovky místních akčních skupin (MAS), sdružujících samosprávy, podnikatele a zástupce neziskového sektoru. Mnohé jistě účelově podle zásady, že "se to může hodit a skoro nic to nestojí", řada je však již dnes pevně zakotvena ve svém regionu a je respektovaným partnerem a spolutvůrcem své oblasti. Je zarážející, že těmto skupinám, které mají vepsáno přímo ve svém rodném listu spojovat zájmy všech, kteří na venkově žijí, podnikají a baví lidi, má být přiděleno pouhých 5 % z evropského balíku. A že - a to je vlastně ještě horší - neexistuje zatím žádný program nebo alespoň náznak toho, že by se některý z centrálních orgánů zabýval tím, jak by jim v jejich nelehké úloze pomohl. Skoro to vypadá jako obava z toho, že by někdo mohl ukrást z centrálně rozdělovaného koláče tak velký kus, že by to vyvolalo otázku, zda toho centrálního "přerozdělovače" vůbec potřebujeme.
PODÍVEJME SE DO FRANCIE
Francie je zemí sice skoro desetkrát větší než ČR, ale s mnoha společnými rysy - s roztříštěnou strukturou venkovského osídlení, s mimořádně štědře dotovaným tradičním zemědělstvím i velmi rozdílným charakterem jednotlivých krajů či oblastí. Ve Francii však už to, že o penězích se má rozhodovat tam, kde se z nich staví, pochopili. A tak kraj či stát zajišťuje místním akčním skupinám profesionální zázemí. Je to výhodné finančně i "strategicky". Místní sdružení nejsou odkázána na všelijaké, seriózní i méně seriózní lovce evropských dotací a nemusí se s každým rozhodováním obracet hned k vrchnosti. Rozhodují si o nejlepších projektech - jak od zemědělců, tak ostatních podnikatelů, tak od obcí - sama a nesou také za to odpovědnost. A centrální úřady se zbaví mnoha desítek úředníků, kteří dnes musí, pod neustálým podezřením z korupce a často pod neřešitelným časovým tlakem, třídit, posuzovat, vylučovat a přidělovat. "Pseudobyznys" lovců dotací by v konkurenci spolehlivých vlastních regionálních profesionálů začal skomírat stejně, jako vyhynuli u nás po otevření české měny veksláci, a korupce by byla omezena na míru, která je v evropském (či středoevropském) sociálním prostředí považována za nízkou. To všechno by byla ovšem pravda jen v případě, že by místní akční skupina skutečně řádně fungovala a byla schopna s penězi i odpovědností patřičně nakládat. Ale jen máločeho se je třeba obávat tak málo jako toho, že by EU nevytvořila dostatečně silné kontrolní mechanismy a sankce pro nepořádné klienty evropské pokladny. Kdo by v konkurenci propadl, ztratil by - jak je tomu ve zmíněném francouzském modelu - výhodu vlastní svéprávnosti, zůstal by odkázán zase jen na neadresnou, nejistou a konflikty vyvolávající podporu z dalekého centra.
Dočkáme-li se toho, že dvě "venkovská" ministerstva budou sloučena v jedno, mohl by to být první krok k tomu, aby se našla cesta i k tomu, aby se venkovské oblasti zbavily ponižující role žebráků prosících o almužnu a postavily se na vlastní nohy. Že to nepůjde naráz a že to bude doprovázeno mnoha spory i konflikty, je jasné. Ani Francouzi nedospěli k současnému modelu za rok, a ani ten jejich model není samospasitelný a dokonalý. Ale je krokem k tomu, aby evropské peníze venkov skutečně spojovaly, nikoli rozdělovaly.
Jaroslav Huk
místostarosta Roztok
předseda DSO Přemyslovské Střední Čechy