Tvrzení, že kvalitní veřejná služba upevňuje důvěru občanů ve fungování státu a přispívá k vytváření příznivého prostředí pro podnikání, je vše-obecně přijímáno. Zásadní otázkou ovšem je, jak lze důvěru občanů získat a jak ji udržovat a posilovat.
Inspiraci můžeme nalézt v průzkumu, který před dvěma roky provedla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve 29 členských zemích. Z jeho výsledků vyplývá, že veřejná služba se musí opírat o hodnoty, které určují, jaké chování daná společnost od nositelů a vykonavatelů veřejné moci očekává. Pro veřejnou správu to nejčastěji je:
nestrannost (24 zemí);
legálnost (22);
integrita (18);
transparentnost a skládání účtů (14);
efektivita (14);
rovnost (11);
odpovědnost (11);
spravedlnost (10).
Tyto hodnoty nejsou neměnné. Ve třetině zkoumaných zemí došlo za posledních pět let k aktualizaci tradičních hodnot, jimž se tam dává moderní obsah. Ale zároveň se objevují i hodnoty jiné, odrážející novou kulturu veřejné služby, která je pod vlivem pronikání podnikatelských principů a metod řízení do veřejné správy výrazně orientována na výsledky.
Z uvedených hodnot pak vychází stanovení standardů jednání. Většina zemí má vypracovány detailní popisy standardů v situacích potenciálního střetu zájmů, zvlášť ve vztahu k
užívání informací a veřejných zdrojů;
přijímání darů a výhod;
výkonu činností mimo veřejnou službu.
Při prosazování hodnot do praktického života je velmi významná komunikace. Osvědčuje se trénink etického povědomí pracovníků veřejné služby, který rozvíjí jejich schopnost řešit etická dilemata. Pro případ etických problémů je velmi užitečná možnost poradit se s nadřízeným, případně s externím poradcem. Zapojení zaměstnanců do konzultací o uznávaných hodnotách v organizaci je zásadní.
JAK KULTIVOVAT PROSTŘEDÍ
Odpovědností vrcholového řízení je vytvářet prostředí podporující transparentnost a integritu. Příkladem může být stanovení lhůt pro vyřizování žádostí, sdělování důvodů pro rozhodnutí, poskytování možnosti dovolat se nápravy, přijímání pracovníků na základě jasných pravidel, pravidelné hodnocení pracovníků (včetně dodržování etických norem), povyšování dle zásluh, identifikace možného střetu zájmů a zvýšená kontrola v citlivých oblastech či zveřejňování soukromých zájmů. Platí zásada, že čím vyšší postavení, tím vyšší transparentnost je nutná.
Součástí kultivace prostředí je jeho monitorování a uplatňování sankcí za porušování stanovených pravidel. K tomu se používá vnitřní kontrola individuálních i systémových selhání, která bývá doprovázena nezávislou (veřejnou) kontrolou (ombudsman, generální inspektor). V našem prostředí se těžko ujímá požadavek na hlášení nepřípustného chování (whistleblowing). Vzhledem k jeho problematičnosti (je tomu tak i v jiných kulturách) se doporučuje vytvořit speciální interní kanály pro komunikaci citlivých informací, například horké linky. Stále podceňovanou formou kultivace prostředí jsou manažerské sankce, které mohou mít povahu disciplinárních či materiálních trestů až po dočasné nebo definitivní propuštění.
NÁVRHY TRANSPARENCY INTERNATIONAL
Nevládní organizace Transparency International (TI) přišla se svým návrhem zákona o střetu zájmů, který reaguje na zcela neuspokojivé legislativní řešení této problematiky u nás. Navrhuje zásadní změny, které by rozšířily okruh povinných osob na všechny veřejné funkcionáře a zavedly ohlašovací povinnost všech soukromých zájmů. Zároveň by vznikl registr zájmů, který by byl pravidelně aktualizován, byl by veřejný a snadno dostupný. TI dále požaduje stanovení neslučitelnosti některých funkcí a povinností volených zástupců. Novinkou je zavedení určitého omezení pro veřejné funkcionáře i v době po ukončení výkonu funkce. Na rozdíl od současného zákona, který neobsahuje vůbec žádné sankce, se zavádí jednoduché a účinné řízení ve věci střetu zájmů, kdy by rozhodoval a porušení zákona sankcionoval orgán o stupeň výš, přičemž průběh řízení by byl veřejný. Navrhuje se též vytvoření speciálního orgánu pro kontrolu dodržování tohoto zákona (Nejvyšší etická rada).
CO DOPORUČUJE OECD
K probíhající debatě o jednotlivých legislativních návrzích, ale hlavně k omezování střetu zájmů ve výkonu veřejné správy by měla inspiračně posloužit Směrnice OECD pro řízení střetu zájmů z roku 2003. Obsahuje specifické techniky a strategie sloužící k identifikaci, řízení a předcházení střetu zájmů a zvyšování integrity ve veřejné správě. Vychází ze skutečnosti, že s utvářením nových forem vztahů mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem vedoucích k jejich úzké spolupráci (PPP, sponzorování) vzniká i potenciál pro nové formy střetu zájmů.
Připomeňme si stručně, co zmíněná směrnice doporučuje. Adekvátní řízení střetu zájmů vyžaduje jasný a srozumitelný popis okolností a vztahů, které mohou vést ke střetu zájmů. Důležitou roli hraje předvídání potenciálních konfliktů a sledování rizikových oblastí. Organizace má mít strategii a politiku napomáhající identifikovat situace střetu zájmů. Úředníci musí vědět, co se požaduje, pokud jde o identifikování a deklarování střetu zájmů.
Měla by být stanovena pravidla postupu v případě existujícího střetu zájmů a jejich aplikace by měla být spojena s vysvětlováním, monitorováním a zveřejňováním. Směrnice vyzdvihuje význam preventivních opatření, kultury otevřenosti (možnost diskutovat záležitosti spojené se střetem zájmů a jasných postupů při porušení zásad stanovené politiky. Doporučuje se věnovat pozornost i koordinaci prevence a vynucovacích mechanismů.
VÝZNAM SEBEREGULACE
Lze však konstatovat, že přijetí zákona o střetu zájmů či jiných zákonných norem k výkonu veřejné správy samo o sobě její důvěryhodnost nezaručí. Ze zkušeností členských zemí OECD, které mají kvalitní a důvěru požívající veřejnou správu, vyplývá, že je nutná ještě seberegulace, která se opírá o tyto osvědčené zásady:
definovat poslání veřejné služby a hodnoty;
vytvořit jasné postupy pro oznamování porušení pravidel;
koordinovat všechna opatření podporující transparentnost a integritu;
přesunout důraz z vynucování pravidel na prevenci;
předvídat problémy;
využívat výhod moderních technologií (e-government).
prorektorka VŠ mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o. p. s.
