Veřejné prostranství obce

Je povinné vymezit všechna veřejná prostranství obce, i když se za užívání některých z nich neplatí? Jaké to má další právní souvislosti? Veřejné prostranství je definováno v § 34 zákona o obcích jako »všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné...

Je povinné vymezit všechna veřejná prostranství obce, i když se za užívání některých z nich neplatí? Jaké to má další právní souvislosti?

Veřejné prostranství je definováno v § 34 zákona o obcích jako »všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.« Jde o souhrn veřejně přístupných míst sloužících všem na základě obecného užívání, podobně jako je tomu u cest podle zákona o pozemních komunikacích. Prostor, který splňuje tuto definici, je veřejným prostranstvím přímo ze zákona bez ohledu na vlastníka. Jde o jedno ze zákonných omezení vlastnického práva, ať již je vlastníkem pozemku stát, obec či soukromá osoba. Vlastník nem ůže obecné užívání svého majetku vyloučit ani omezit, například tím, že by jej oplotil, a znemožnil tím veřejnosti přístup. Může chtít pouze náhradu.

Možnost obce stanovit poplatek za užívání veřejného prostranství vychází ze zákona o místních poplatcích, podle nějž se poplatek vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, a definuje se, co se zvláštním užíváním rozumí. Zvláštní užívání vyžaduje vydání rozhodnutí pro konkrétní osobu, např. dočasný zábor chodníku.

Vymezení veřejného prostranství podléhající místnímu poplatku musí být stanoveno v obecně závazné vyhlášce obce v samostatné působnosti. Jde primárně o politické rozhodnutí. Pokud je obec chce učinit, musí splnit určité náležitosti. Vyhláška musí přesně vymezit veřejná prostranství, jejichž zvláštní užívání má být zpoplatněno, a měla by stanovit náležitosti vztahující se k vybírání poplatku, jako je doba splatnosti či způsob platby. Vymezení lze provést např. označením názvů ulic, náměstí či parků, případně uvedením parcelních čísel či grafickým znázorněním v příloze. Vyhláška musí být schválena zastupitelstvem obce.

U ostatních veřejných prostranství neuvedených ve vyhlášce platí, že zpoplatněna nejsou. Obec nemá povinnost je z hlediska místního poplatku vymezovat. Jinak je tomu z hlediska samotného principu obecného užívání. Ten sice platí přímo ze zákona, ale pro jasnou deklaraci tohoto stavu je vhodné vymezení veřejných prostranství v územně plánovací dokumentaci.

Problematice obecně závazných vyhlášek obcí a místních poplatků se opakovaně věnoval Ústavní soud. Například v nálezu Pl. ÚS 14/95 k tomu uvedl, že: »Zpoplatnění se nemusí týkat všech veřejných prostranství, a proto specificky určená veřejná prostranství pro účely poplatku za zvláštní užívání musí vyloučit jejich záměnu«. V tomto nálezu se Ústavní soud dotýká i problematiky dělení užívání veřejného prostranství na obecné (zásadně bezplatné) a zvláštní (úplatné).

Pokud obec určité prostory označí ve vyhlášce nesprávně či nedostatečně, jde to především k její tíži, neboť jde o finanční povinnost ukládanou občanům, která musí být vykládána restriktivně. Osoba, která by se cítila dotčena nesprávným vyměřením poplatku, může dát podnět Ministerstvu vnitra k provedení dozoru nebo se bránit individuální cestou podáním odvolání, případně pak správní žaloby k soudu.

Mgr. FRANTIŠEK KORBEL, Ph.D.

Partner, Havel, Holásek & Partners