Soukromník nemůže zabezpečovat veřejný zájem. Provozování hřbitova je službou ve veřejném zájmu, proto musí být poskytována výhradně obcí ve své samostatné působnosti přímo nebo prostřednictvím jiné fyzické nebo právnické osoby. Takto to ustanovil zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví skoro před...
Soukromník nemůže zabezpečovat veřejný zájem. Provozování hřbitova je službou ve veřejném zájmu, proto musí být poskytována výhradně obcí ve své samostatné působnosti přímo nebo prostřednictvím jiné fyzické nebo právnické osoby.
Takto to ustanovil zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví skoro před deseti lety především proto, aby byla zajištěna pro obyvatele obce dostupnost služeb pohřebiště, na vlastním území nebo mimo ně.
Přesto dochází beztrestně k tomu, že nabalzamovaná mrtvá lidská těla v soukromém vlastnictví jako cenné výstavní exponáty objíždí Českou republiku v kamionech. Po dobu několika měsíců v roce 2007 a v roce 2009 v hlavním městě Praze a Brně bylo nikoli veřejné pohřebiště nebo neziskové muzeum, ale krabice, sklad a záře reflektorů jejich dočasným hrobem.
SOUKROMÁ KREMATORIA VE MĚSTECH FUNGUJÍ
Je boj proti hladu ve veřejném zájmu? Určitě ano - a přesto: Chléb peče soukromý pekař, a nikoli státní. Prodává jej soukromý obchodník, a ne obecní. Úlohou obce je dohled nad kvalitou poskytované služby, nikoli její aktivní provozování. Nikdo v této zemi by neměl trpět hladem. Kvůli tomu ale neznárodňujeme pekaře. Řešíme to tím, že potřebným finančně vypomůžeme.
Přesně na stejném principu funguje systém pohřebních a kremačních služeb. Jsou to koncesované živnosti, stejně jako balzamace a konzervace.
Ani se nepozastavujeme nad tím, že krematoria v Liberci, Olomouci, Zlíně, Táboře a Hustopečích jsou privátní. Prostě fungují. Stejně jako stále rozšířenější soukromé spalovny a »hřbitovy« pro domácí zvířecí mazlíčky.
Nechce-li nikdo zemřelého pohřbít, teprve potom koná svou povinnost obec. Kvůli tomu nezakládáme státní příspěvkovou pohřební organizaci. Stát ale rok od roku zvyšuje regulaci cen v pohřebnictví.
Mimochodem, opakovaná zkušenost s nedostatkem hrobníků v České republice a několik veřejných pohřebišť provozovaných obcí na zcela soukromých pozemcích ukazuje, že obec nebývá vždy na hřbitově nejlepším hospodářem. O ochraně funerální a sepulkrální architektury ani nemluvě. Veřejné pohřebiště v obci vtělené do podoby vyhovující národnostním menšinám a provozované jim blízkou fyzickou nebo právnickou osobou může být i kulturně produktivnější.
V SOULADU S PRAVIDLY EVROPSKÉ UNIE
Veřejný zájem je pojem, který zatím v českém zákonodárství není definován. Je ale popsán v právních předpisech Evropské unie. Sama Evropská komise říká o službách ve veřejném zájmu, že vyžadují zvláštní pozornost a regulační opatření, mohou ale být poskytovány veřejnými i soukromými subjekty, v neziskovém i ziskovém režimu.
Můj reformní návrh, aby fyzická nebo právnická osoba mohla také provozovat veřejné pohřebiště v obci, je tedy v plném souladu s pravidly Evropské unie.
Nakonec založit si a provozovat veřejné pohřebiště na vlastním pozemku předpokládá archaické i platné kanonické právo křesťanských církví, na jehož základech občanské hřbitovní právo stojí dodnes. Zařadit veřejnoprávní služby na konfesních pohřebištích, kterých je v České republice více než třetina, zpět mezi samostatné úkoly církve nebo náboženské společnosti se během 20 let náboženské svobody nepodařilo.
Kdysi hrobník nebo kněz říkali pozůstalým, jak udělat vzpomínkové obřady, rituály a pohřbení těla. Dnes to lidé sdělují pohřebním službám a manažerům krematorií. Pokud si však starosta nechce do noci lámat hlavu se soudními procesy a negativní publicitou, zatím nesmí nechat fyzické ani právnické osoby, ať si zajišťují otevírání hrobů a jejich evidenci na svém veřejném pohřebišti samy.
TOMÁŠ KOTRLÝ
odbor legislativně právní Ministerstva pro místní rozvoj
Malý neveřejný hřbitůvek v obci Žernůvka na Brněnsku.
ILUSTRAČNÍ FOTO: AUTOR
