Odpojit se od soustavy zásobování teplem a ve snaze ušetřit přejít k vlastnímu lokálnímu systému vytápění? Nebo setrvat u teplárny, zejména když vstupní investice pro lokální zdroj vytápění může nadlouho převýšit předpokládané úspory? Otázky, které také počátkem letošního roku zaměstnávají řadu domácností i vlastníků bytových domů. Dejme proto tentokrát slovo Teplárenskému sdružení ČR (TS ČR) a jeho pohledu na »klasické« centrální zásobování teplem i na jeho alternativy.
Podle průzkumu Teplárenského sdružení ČR se pro devět z každých deseti domácností cena tepla letos zvýšila o méně než 3 %. Jak výsledky lednového průzkumu dále rozvedl ředitel TS ČR Ing. Martin Hájek, Ph.D., pro více než čtvrt milionu domácností, napojených převážně na soustavy zásobování teplem se zdroji na zemní plyn, černé uhlí nebo biomasu, se ceny tepla v tomto roce dokonce ani nezvýšily. Pro dalšího téměř čtvrt milionu domácností naopak klesly.
TEPLO Z UHLÍ ZŮSTÁVÁ V PRŮMĚRU STÁLE LEVNĚJŠÍ NEŽ TEPLO Z PLYNU
Většina tepláren, využívajících převážně tuzemské hnědé uhlí, ceny tepla mírně zvýšila - ve většině případů však pouze o necelá 3 %. Vyšší nárůst zaznamenaly většinou teplárny s relativně nejnižší cenou. I přes uvedený nárůst je teplo z hnědého uhlí nadále průměrně zhruba o 70 Kč na 1 GJ levnější než z plynových zdrojů. »Průměrná cena tepla z uhlí je 555 Kč/GJ včetně DPH, ze zemního plynu je zhruba 625 Kč/GJ a vážený průměr ceny se pohybuje mezi 585 až 590 Kč/GJ,« konstatoval mluvčí Teplárenského sdružení Mgr. Pavel Kaufmann.
Do průzkumu, který byl uskutečněn na začátku ledna 2014, se zapojili dodavatelé zásobující teplem 147 měst a obcí (1,22 mil. bytů). Celkem je v České republice na soustavy zásobování teplem připojeno 1,5 mil. bytů, průzkum tedy podchytil čtyři pětiny takto zásobovaných bytů.
CO VŠE JE TŘEBA ZAHRNOUT DO CENY (A CO SE NĚKDY OPOMÍJÍ)
Ceny tepla tedy významně nerostly. Přesto řada lidí přemýšlí o tom, zda by nemohli ušetřit tím, že se od teplárny odpojí a pořídí si vlastní kotel.
Podle Teplárenského sdružení na tom však drtivá většina z nich nemůže vydělat, spíše naopak. »Prodejci technologií pro lokální vytápění ve snaze vnutit zákazníkovi výrobek a získat provizi často záměrně prezentují neúplné a zavádějící informace ohledně nákladů na vytápění,« připomněl Martin Hájek. Velmi často podle něj dochází ke srovnání kompletních cen za teplo od stávajícího dodavatele pouze s cenou paliva nabízeného lokálního způsobu vytápění. Tato cena paliva je nesprávně uváděna jako konečná, přitom v ní nejsou započítány další, s výrobou tepla přímo související náklady. V případě dodávky tepla jsou tyto náklady již zahrnuty v jeho ceně, v případě vlastní výroby tepla je však zákazník musí uhradit zvlášť.
Tak třeba v případě výroby tepla v plynovém kotli je k nákladům na nákup plynu na jednotku vyrobeného tepla nutno připočíst odpisy vstupní investice, náklady na elektrickou energii spotřebovanou na zajištění oběhu topné vody a větrání prostoru plynové kotelny, náklady na spotřebu studené vody, dále náklady na revize a údržbu a další související náklady, jako jsou pojištění, splácení případného úvěru, náklady spojené s odpojením od soustavy zásobování teplem a další. Jde o položky, které výrazně ovlivňují celkový pohled na ekonomickou výhodnost investice do vlastního vytápění.
V poslední době se jako zdroj vytápění instalují také tepelná čerpadla. Investice do tepelného čerpadla jsou poměrně vysoké, proto je důležité, jak dlouho lze se stejným zařízením vytápění provozovat. Životnost otopného systému se pohybuje v řádu desítek let. Životnost tepelného čerpadla je dána především životností kompresoru, která je podstatně kratší. Zákazník by se proto měl zajímat, jaké garance je výrobce tepelného čerpadla schopen poskytnout, jaké budou náklady na servis, zda budou dostupné náhradní díly či bude-li potřeba kompletní výměna.
TOPNÝ FAKTOR: KDY A ZA JAKÝCH OKOLNOSTÍ SE NA NĚJ SPOLÉHAT?
Teplárenské sdružení rovněž upozorňuje na oblíbený trik, jímž se v případě tepelných čerpadel nadhodnocuje tzv. topný faktor. Ten zjednodušeně udává, kolik kWh tepla vyrobí tepelné čerpadlo z 1 kWh elektřiny. Tato veličina je kriticky závislá na venkovní teplotě, přičemž s klesající teplotou topný faktor klesá. Účinnost tepelného čerpadla se tedy snižuje právě v době, kdy teplo nejvíce potřebujeme. Velký vliv má také teplota topné vody v objektu. Pro provoz tepelného čerpadla jsou optimální teploty topné vody mezi 30-40 °C. To však znamená nutnost podlahového vytápění, teplota v běžných radiátorech ústředního topení je podstatně vyšší. Tepelné čerpadlo zpravidla vodu i na vyšší teplotu ohřát umí, ale opět to je na úkor topného faktoru.
Z ekonomických i technických důvodů bývá výkon tepelného čerpadla dimenzován k pokrytí 70-85 % celkové potřeby tepla v objektu. Zbývající teplo se pak do systému ve špičkách dodává jiným zdrojem, například elektrickým kotlem, čímž významně rostou provozní náklady a dále se snižuje průměrný topný faktor systému. Provozní realita se vlivem uvedených příčin může od původních propočtů ekonomické návratnosti velmi výrazně lišit.
»DVAKRÁT MĚŘ...« PLATÍ TO I PRO PŘÍPADNÉ ODPOJENÍ ODBĚRATELE TEPLA OD TEPLÁRNY
Podle Teplárenského sdružení by si proto každý odběratel tepla před rozhodnutím, že bude investovat do nového způsobu vytápění, měl důkladně posoudit všechny ekonomické i technické aspekty - a především si ověřit, zda tento krok pro něj bude skutečně výhodný. »Zkušenost ukazuje, že se nevyplácí spoléhat jen na výpočty prodejce kotle či tepelného čerpadla, který nemusí mít zájem poskytovat zákazníkovi objektivní informace a v případě poskytnutí zavádějících nebo vyloženě nepravdivých informací je velmi obtížně postižitelný,« poznamenal Martin Hájek.
Rozhodnutí je o to důležitější, že zákazník, jenž zvolí nevýhodnou alternativu a od dálkového vytápění se odpojí, tím neuškodí pouze sám sobě, nýbrž také svému okolí. Významnou část ceny tepla z dálkového vytápění totiž tvoří fixní náklady, které při snížení odběru tepla nezmizí, ale dojde k jejich přerozdělení mezi zbývající zákazníky. Zjednodušeně lze říci, že odpojivší se zákazník zdraží teplo nejen sobě, ale i svým sousedům. K dražšímu teplu navíc v případě vlastního kotle přidá ještě »bonus« v podobě emisí znečišťujících látek vypouštěných často přímo »pod okny« sousedních objektů.
Zkušenost ukazuje, že se nevyplácí spoléhat jen na výpočty prodejce kotle či tepelného čerpadla, který nemusí mít zájem poskytovat zákazníkovi objektivní informace.
Martin Hájek: Současné časté srovnávání kompletních cen za teplo z teplárny pouze s cenou paliva nabízeného lokálního způsobu vytápění je zavádějící.
FOTO: ARCHIV
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Vážení, uvedené skutečnosti jsou obecné pravdy, které k obhajobě zejména menších soustav CZT ve městech do 20 000 obyvatel, ale i obecně, nestačí.
Chybí právní ochrana jak vybudovaných soustav CZT, tak zpracovaných Územních energetických koncepcí.
Proti koncepčnímu zásobování teplem ze soustav CZT, zejména v oblastech s velkou koncentraci bytového fondu, navíc působí dotace na OZE (FVE a TČ) a to i přesto, že mají dle platné metodiky horší ekologické dopady.
Obhajoba zachování CZT pak zůstává na vedení obcí a měst a příslušných stavebních úřadech.
Pokud o nějakém postupu, případně opoře k zachování CTZ víte, pak mi prosím napište.