Návratnost investic do obnovitelných zdrojů energie se postupně zkracuje a podnikatelskou jistotu dává investorům podpora formou stanovených výkupních cen.
O užitečnosti energetických zdrojů, které jsou obnovitelné a stále více doplňují tradiční energetiku, již není sporu. Představují investičně, ekonomicky a ekologicky výhodnou příležitost pro spolupráci měst a obcí se soukromým podnikáním.
ZÁMĚR SE VŽDY VYDAŘIT NEMUSÍ
Každý obnovitelný zdroj očekávané efekty nepřinese, o čemž se již přesvědčili v řadě míst. Je třeba počítat také s tím, že v mnoha obcích si občané nepřejí, aby v jejich lokalitě vyrostla zařízení na využití obnovitelných zdrojů. Největší averzi v některých oblastech budí větrné elektrárny, jejichž vysoké stožáry ovlivňují vzhled krajiny.
Obdobná situace je v budování solárních elektráren, zejména těch větších. Fotovoltaické panely pokrývají poměrně velké území, což opět naráží na problémy krajinného rázu. Každá taková stavba navíc potřebuje zajistit dopravní napojení a zejména připojení do distribuční či přenosové sítě - stožáry také nepatří ke stavbám, které by chtěli mít občané hned za okny.
Ve venkovských oblastech se stále častěji budují bioplynové stanice, které vyrábějí jak teplo, tak elektřinu. Také s těmito projekty mohou být lidé nespokojeni, většinou kvůli hluku či zápachu. Velkou předností bioplynových stanic obecně je ale poměrně malá spotřeba dostupných vstupních surovin. K výrobě bioplynu lze využít celou řadu biologicky rozložitelných odpadů. Rovněž využitelnost výstupních produktů - elektřiny, tepla, hnojivého digestátu i samotného bioplynu - bývá dobrá. Při současné technické úrovni zařízení a řídicí techniky je provoz bioplynových stanic poměrně jednoduchý, takže je mohou využívat malí provozovatelé - jednotliví zemědělci, obce, čistírny odpadních vod, společnosti pro nakládání s odpady a další.
Největší uplatnění mezi obnovitelnými zdroji má biomasa, která je jednou z nejvyužívanějších možností při náhradě fosilních paliv pro vytápění. Mnohé obce rekonstruovaly či nově postavily kotelny právě na biomasu. Nejvýhodnější je malá kogenerace - spojení výroby elektřiny, tepla, případně i chladu v místě spotřeby.
EKONOMIKA S PODPOROU
Když firmy či obce aktivně podnikají v pozici provozovatelů zařízení na využití obnovitelných zdrojů energie, mají jistotu státem garantovaných výkupních cen, pokud tyto instalace splňují všechny podmínky a náležitosti. Pro obnovitelné zdroje energie zprovozněné v roce 2009 stanovil Energetický regulační úřad tyto ceny: větrná energie 2,34 Kč/kWh, energie z malých vodních elektráren 2,70 Kč/kWh, energie ze spalování čisté biomasy 2,48-4,49 Kč/kWh, energie ze spalování bioplynu 2,42-4,12 Kč/kWh, geotermální energie 4,50 Kč/kWh, sluneční energie 12,79-12,89 Kč/kWh.
Pro obce jako vlastníky pozemků je často ekonomicky výhodná spolupráce s některou ze středních či velkých energetických společností, které se rovněž zaměřily na výstavbu a provozování obnovitelných zdrojů energie. Investiční náklady fotovoltaických, ale i větrných elektráren přitom postupně klesají. Také cena elektřiny z obnovitelných zdrojů se s jejich širším zaváděním rok od roku snižuje (a státní podpora v některých případech také), zatímco cena elektřiny z konvenčních zdrojů spíš roste - i když letošní rok je výjimečný, po řadě let se meziroční 10-15% růst cen přeruší. Z dlouhodobého pohledu se cena elektřiny z obnovitelných i tradičních zdrojů do jisté míry sbližuje, například u fotovoltaiky se očekává, že k dosažení tzv. parity s cenou špičkové elektřiny dojde v jižní Evropě už v příštím desetiletí, zatímco v střední a severní Evropě spíš po roce 2020. Obdobné to může být i u energie z větru, i když pokles cen v souvislosti s růstem produkce je u větrných elektráren méně výrazný.
Výkupní cena elektřiny z fotovoltaických systémů by měla být nastavena tak, aby návratnost investice nepřesáhla 15 let. Skutečnost je taková, že malé systémy tuto návratnost zhruba mají, ale u velkých je často kratší než 10 let. Dodávka elektřiny z fotovoltaických elektráren se kryje s energetickou špičkou, ceny této elektřiny jsou proto často srovnávány s cenou špičkové elektřiny. Dodávky elektřiny z větrných elektráren vazbu na denní dobu nemají, proto se srovnávají spíš s cenou elektřiny základního zatížení. Zdroje na biomasu a bioplynové stanice s kogeneračními jednotkami mohou být provozovány jako zdroje základního zatížení i jako zdroje špičkové nebo záložní.
BIOMASA MÁ SVÉ MINUSY
První špatné zprávy o negativním vlivu spalování biomasy na životní prostředí se objevily loni. Ukázalo se totiž, že v ČR patří k největším zdrojům znečištění ovzduší jemnými prachovými částicemi. Podobné jsou i zkušenosti z Německa, kde se po nástupu spalování biomasy objem nebezpečných prachových částic v ovzduší za 8 let zdvojnásobil.
Přesto není užívání biomasy slepou uličkou. Jen je nutné hledat její zdroje tak, aby se například nečerpaly pouze v lesích. Zásoby dřevní hmoty pro spalování v energetických zdrojích nejsou přehnaně velké a již nyní si lesní společnosti v podstatě na tento trend stěžují. Pro topení se totiž v kotlech na biomasu využívají veškeré zbytky dřeva včetně drobných úlomků po těžbě, kusů kůry a větví.
"Dřevaři tak lesy doslova vyluxují," říká Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha. Lesy tím velmi trpí, zbytky dřeva jsou totiž hlavním zdrojem živin pro lesní půdy. Když nezetlejí na místě, ale jsou odvezeny na topení, je ohrožen zdravý vývoj porostů v dalších generacích. "Ve větvích a v kůře je dokonce více živin než v tom samotném kmeni," upozorňuje Bláha. Alternativou je pěstování rychle rostoucích plodin, které se pak vysušené používají pro spalování pod kotli výrobců elektřiny a tepla. Lze to provozovat na méně úrodné půdě, nezbytná je smysluplná blízkost k zařízení na výrobu tepla a elektřiny. Pěstování rychle rostoucích energetických plodin však rovněž není bez nebezpečí. Většinou totiž jde o nepůvodní druhy, u kterých existuje hrozba, že se začnou nekontrolovatelně šířit do krajiny a stanou se z nich nevítané, invazivní druhy.
MILENA GEUSSOVÁ
