Víc než noclehárna MÍSTNÍ AGENDA Pomoci lidem najít vztah k místu, kde bydlí, je jedním z prvních úkolů projektu Místní agendy 21 na Praze 15. K dyž se vydáte kamkoliv na Prahu 15, prakticky se nemůžete vyhnout cestě dlouhými řadami paneláků. Krajina je tu, alespoň na první pohled, zcela bez paměti...
Víc než noclehárna
MÍSTNÍ AGENDA
Pomoci lidem najít vztah k místu, kde bydlí, je jedním z prvních úkolů projektu Místní agendy 21 na Praze 15.
K dyž se vydáte kamkoliv na Prahu 15, prakticky se nemůžete vyhnout cestě dlouhými řadami paneláků. Krajina je tu, alespoň na první pohled, zcela bez paměti a navzdory značnému podílu zeleně působí tak cize, že si k ní člověk jen těžko hledá nějaký vztah. Narazíte zde ovšem i na místa, která vás uvítají přátelsky a na obyvatele dýchnou něčím, čemu by se dalo říkat domov. Jedním z nich je Ekocentrum Toulcův dvůr, které spravuje místní nevládní organizace Hnutí Brontosaurus Botič.
Místní agenda 21 se na Praze 15 "ujala" díky iniciativě místostarosty Tomáše Bräunera a jejím garantem je radnice: městská rada se k ní zavázala ve svém programovém prohlášení. Ekocentrum Toulcův dvůr je pro celý projekt jakýmsi zázemím, které umožňuje neformálně navázat kontakt s veřejností.
"Hnutí Brontosaurus Botič má s prací s veřejností velké zkušenosti, což nám velice pomáhá. Řada akcí už funguje delší dobu a na tom můžeme stavět dál," říká místostarosta Tomáš Bräuner. "Komunikace úřadu s občany je totiž vždy trochu problematická. Jednat s úřadem pro mnoho lidí automaticky znamená mít nějaký nepříjemný problém. Nevládní organizace dokážou probudit lidi k aktivitě a také je přesvědčit, že když se do něčeho zapojí, není to proto, aby někomu dělali "tajtrlíky". Nevnášejí do toho své osobní ani finanční zájmy, a to je důležité. Lidé nemají podezření, že je chce někdo využít a přitom mu jde jen o "prachy na kontě."
Podle Ing. Tomáše Komrzého z Hnutí Brontosaurus Botič je vztah lidí k místu, kde žijí, prvním předpokladem toho, aby mohli (a aby vůbec chtěli) spolurozhodovat o jeho budoucnosti: "Většina lidí, kteří na Praze 15 bydlí, odsud nepochází a když jim nic nenabídneme, budou sem jezdit jen přespávat. Proto se snažíme vytvořit zde co nejvíc příležitostí ke společenskému životu. Také pracujeme na tom, aby lidé hodně věděli o svém bydlišti a jeho okolí - jinak si jej nemohou vážit a bude pro ně skutečně jen noclehárnou," říká.
Stačí si prohlédnout třeba PEXESO Praha 15, aby člověk pochopil, o čem je řeč. I těm, kdo sami nedovedou hledat hezké a zajímavé věci ve svém okolí, hra pomůže objevit na Praze 15 například středověkou tvrz v Královicích, židovský hřbitov v Uhříněvsi, gotický kostelík v Petrovicích, skály pod Kozincem, krásu meandrů potoka Botiče a nedaleko lokalitu, kde roste koniklec luční či křivatec český.
V loňském roce vznikla v samotném areálu Toulcova dvora (na ploše přibližně 8 hektarů) naučná stezka, která je určena především těm, kdo hledají přírodu. Nachází se zde řada zajímavých přírodních lokalit, jako mokřad, lužní les, květnatá louka nebo skalní výchoz a pro srovnání plochy obhospodařované člověkem (pole, sad, sídlištní zeleň).
"Trasa je koncipována tak, aby seznámila návštěvníky nejen s různými formami ochrany přírody, ale zejména s managementem ochrany původnějších společenstev a kulturní krajiny vytvořené člověkem," vysvětluje Tomáš Komrzý.
Na realizaci stezky se podílely Ekocentrum Toulcův dvůr, místní podniky, veřejná správa i občané. Ačkoliv to lze považovat za téměř ukázkový příklad spolupráce různých složek občanské společnosti, podle místostarosty Tomáše Bräunera je v tomto ohledu ještě mnoho co zlepšovat. Zejména spolupráce s podnikateli je stále ještě "v plenkách". Také různé nevládní organizace se podle místostarosty dosud příliš uzavírají samy do sebe.
Po více než dvou letech práce na Místní agendě 21 se podařilo vytvořit tým lidí a organizací, na kterém se dá do budoucna stavět, a snad také získat důvěru řady zdejších obyvatel v to, že bavit se o budoucnosti Prahy 15 není ztrátou času. Absolutně vzato se to může zdát trochu málo. Ve srovnání s jinými místy v naší republice to ale tak bezvýznamné není.
Lhostejnost lidí k jejich okolí a nedůvěru v možnost cokoliv ovlivnit si u nás mnozí zastupitelé i úředníci vykládají jako spolehlivé alibi pro to, aby rozhodovali "po svém", zcela bez účasti občanů. Jiní se s touto situací nechtějí smířit a fungující komunikace s veřejností je pro ně alespoň cílem, když už ne běžnou praxí. K tomuto cíli se dá postupovat i po malých krůčcích. Dovedete si například představit, že když řadový občan shání místostarostu, na sekretariátu mu neřeknou obligátní "není a nebude", ale poprosí jej o telefonní číslo a nabídnou, že se sami co nejdříve ozvou? Na Praze 15 už to prý považují za samozřejmost.
Eva Rázgová,
Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.
FOTO ARCHÍV
