V malých městech je starosta ústřední osobou, která určuje směr, přesvědčuje ostatní o své vizi. Pokud se ji daří naplňovat, je to důvod ke štěstí. Alespoň tak to vidí senátor Parlamentu ČR a zástupce starosty města Loket Jan Hadrava.
Ve svém životopisu jste označil deset let po roce 1990, kdy jste byl starostou Lokte, za nejkrásnější období svého života. V čem onen půvab spočíval?
Ve formování města. Loket je na Sokolovsku, tedy v hornickém regionu. V této dřívější "hrázi socialismu a míru" se kladl akcent na výstavbu sídlišť, kutání v zemi a na další věci devastující přírodu. V Lokti nebylo nic, co by se dalo vytěžit, a tak zůstal stranou zájmu. Moc se tu neinvestovalo, proto naše malé město s 3500 obyvateli nebylo ani příliš architektonicky socialismem dotčené. Zároveň toho tady ale velice mnoho chybělo. To byla obrovská výzva, která aktivovala myšlení, pocit sounáležitosti mnoha lidí. Bylo úžasné vidět, jak město povstává z popela, mění se a krásní.
A tou vizí bylo...
Každé město hledá svou identitu. Nám se přímo nabízela vzhledem k poloze Lokte mezi lázeňskými městy Karlovy Vary a Mariánskými Lázněmi a hradem v Bečově nad Teplou. Navíc je Loket východiskem do Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. To jsou hodnoty, které tu přirozeně existují, ale nebyly vidět, protože je jako by zakryla sešlost, nevýraznost, omšelost. Z toho nám logicky vzešla vize, že se Loket stane turistickým centrem a městem, kde se dobře žije.
A co dnes? Máte pocit, že se tato vize naplňuje?
Někdy se mi zdá, že až přespříliš. Turistika je také průmysl a byznys, a ten má své zákonitosti. Ty někdy ubírají na poutavosti, překrývají původní krásu, spočívající v určité zadumanosti místa. Trochu mizí určitá poetika, ale to je život.
Do jaké míry město Loket a hrad Loket jedno jsou?
Hrad, který byl za minulého režimu 20 let uzavřen, jsme získali od státu v roce 1991. Podařilo se nám ho otevřít za rok; investovali jsme tenkrát do oprav opravdu dost peněz. Protože je to majetek obyvatel Lokte, ne nějaké samosprávy, rozhodli jsme, že místní budou mít vstup zdarma. To platí dodnes, i když se to nemá. Turisté začali jezdit velmi brzo, ovlivnili rozvoj obchodu, služeb, otevíraly se zavřené prostory, jako všude se začaly projasňovat fasády. Bylo to dost důležité i proto, že lidé si uvědomili, jaká perla Loket je. Že žijí někde, kde je krásně. Stalo se třeba před několika lety, že jsme přes zimu hrad neosvětlovali, protože turisté tou dobou tolik nejezdí, a my chtěli ušetřit. Lidem se to ale nelíbilo a protestovali. Jako by si najednou uvědomili, že bydlí někde, kde je hezky, že je to jejich domov, kde chtějí zůstat. Tak je hrad osvětlený i v zimě, i když to něco stojí.
Vedete také občanské sdružení Démonický koník, jehož cílem je vytvářet podmínky pro rozvoj občanské společnosti. O co konkrétně jde?
Démonický koník vznikl až v době, kdy jsem se stal senátorem. Říkal jsem si, že bych mohl využít prostory, které mám jako senátor k dispozici, k určitým kulturním aktivitám. Půjčit je spolkům, sdružením, jednotlivcům, kteří chtějí něco produkovat a ukázat, a těžko by hledali v rámci okresu prostory, které by byly zdarma. Vejde se tam jen pár lidí, proto jde převážně o menšinové žánry. Třeba studenti si tam dělají poetické večery, občas je tam nějaká cestopisná přednáška a podobně.
Čili jde převážně o kulturu?
Ano, převážně. Naší zatím vrcholnou akcí je pořádání filmového semináře. To se stalo tak, že jsem se jednou prořekl před spolužáky své dcery, že mám zkoušky na šestnáctimilimetrovou promítačku. Důsledek byl ten, že studenti filmové vědy se dali dohromady a vznikl první ročník semináře s názvem Šestnáctimilimetrový hrdina. Filmy toto formátu se už moc nevyskytují, proto jsem se obrátil s prosbou o pomoc na francouzskou a britskou ambasádu, a tam nám velice ochotně a zdarma nechali dovézt velice zajímavé filmy. V dalších ročnících už jsme si propůjčili levně místní kino. Pak jsme dokonce dostali dotace, nejen od města, ale i od kraje a Ministerstva kultury. Tím jsme se opět mohli rozšířit a udělali jsme jakýsi pandán ke karlovarskému festivalu. Ten je velký, my malí, on je bohatý, my strašně chudí.
Démonický koník také udělil Anticenu Zdeňka Nejedlého. Komu a za co?
Jedné zastupitelce z Karlových Varů za její lví podíl na zrušení karlovarského divadelního souboru. To je něco, co Vary velice deklasuje. Myslím si, že k vybavenosti krajského města patří nejen divadelní budova, ale také stálý soubor, neboť je důležité zde něco tvořit. Karlovy Vary jsou zvláštní tím, že se tam dováží skoro vše. I filmový festival, město má na jeho vytváření minimální podíl. Je to plný opak třeba jihlavského festivalu krátkého filmu, jehož nositelem jsou právě Jihlavané.
K občanské společnosti patrně patří i referendum. Jaký je váš názor na jeho pořádání?
Obecně by se referendy nemělo příliš hýřit, ale obecní referenda jsou oprávněná. Mají občanský význam, protože lidé ovlivňují věci, které se jich bezprostředně dotýkají, a občansky se tím mnohem více angažují. Občané by měli mít možnost vyhlášení referenda iniciovat, ale počet lidí, kteří je mohou vyvolat, by měl být dán dost striktně, protože je to věc finančně náročná.
