Městská část Praha 6 získala zvláštní ocenění v letošní soutěži Český zavináč za ukázku moderního pojetí informatizace veřejné správy. Konkrétně jde o ověřování vlastnictví pomocí dálkového přístupu ke katastru nemovitostí.
K tomuto počinu Prahu 6 vedla především snaha snížit kritizovanou byrokracii, s níž bylo až dosud spojeno nahlížení do archívních spisů stavebního úřadu. S vědomím určitých rizik proto městská část zjednodušila prokazování vlastnictví k dané nemovitosti tím, že si je ověřuje prostřednictvím počítačové sítě sama. Uvedená praxe byla zavedena zhruba před rokem a zdaleka ne všichni žadatelé o ní zatím vědí - možnosti zjednodušeného přístupu k informacím nyní využívá necelá polovina z těch, kteří mají zájem do dokumentace nahlédnout.
KDYŽ CHYBÍ DOKUMENTACE
Hned zpočátku je nutné uvést jednu zásadní věc: Dálkové ověřování vlastnictví nemovitostí prostřednictvím počítačové sítě je možné jen v těch případech, kdy chce vlastník do dokumentace pouze nahlédnout. Pokud hodlá dělat stavební úpravy vyžadující stavební povolení, musí své vlastnictví nadále prokazovat výpisem z listu vlastnictví uloženého v centrálním katastru nemovitostí.
Důvodů, proč přicházejí lidé na stavební úřad s požadavkem nahlédnout do stavebních plánů o vlastních nemovitostech, je několik. Logicky je to především proto, že sami tuto dokumentaci nemají. Stavební zákon sice ukládá vlastníku nemovitosti povinnost tuto dokumentaci uchovávat, ale praxe bývá jiná. Z nejrůznějších příčin - obyčejnou nepořádností počínaje a její ztrátou v běhu mnoha let konče.
Vedoucí stavebního úřadu Městské části Praha 6 Ing. Petr Malotin ovšem upozorňuje na to, že v takovém případě ani archív stavebního úřadu není všemocný. Nemusí mít listiny, které vznikly před nabytím účinnosti stavebního zákona nebo v době, kdy úřad ještě vůbec neexistoval, nearchivuje věci, které jsou nadbytečné. "Vlastník si nemůže představovat, že se sám nemusí o dokumentaci starat, protože vše vždy najde na úřadě. Tuto odpovědnost za něj úřad stoprocentně převzít nemůže," říká.
Proč se vlastníci nemovitostí potřebují seznámit se stavebními plány? I v tomto případě může být příčin velice mnoho. "Třeba žadatel koupil nemovitost a chce vědět, co nám zůstalo v archívu po předchozím vlastníkovi. Nebo chce dělat nějaké stavební úpravy - například opravit sítě a potřebuje si ověřit, jak jsou vedeny. Nebo se dohaduje s nájemníkem, o němž se domnívá, že užívá prostory domu v rozporu s kolaudací, nebo že provedl načerno nějakou stavební úpravu. Spory o kolaudační stav domu jsou vůbec nejčastějším důvodem, proč je třeba nahlédnout do stavební dokumentace. Je to opravdu velice různé," říká inženýr Malotin.
Nahlížení do dokumentace stavebního úřadu a její archivaci upravuje § 133 zákona č. 50/1986 (stavební zákon). Ten říká, že stavební úřady jsou povinny umožnit osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do této dokumentace. Jednou z možností odůvodněnosti je právě vlastnictví nemovitosti. Žadatel musí pouze prokázat, že je majitelem nemovitosti, jejíž dokumentaci chce zhlédnout. Na Praze 6 je to však už minulý čas, protože nyní to za něho udělá pracovnice archívu.
Předchozí praxe nahlížení do archívních spisů byla taková, že žadatel musel prokázat vlastnictví domu výpisem z listu vlastnictví, který získal na centrálním katastru nemovitostí. To znamenalo dojít na Katastrální a zeměměřický úřad v Praze 8, tam většinou vystát dlouhou frontu, požádat o výpis a za tuto službu zaplatit. Dnes stačí, když se v archívu stavebního úřadu Prahy 6 vykáže občanským průkazem a podepíše čestné prohlášení o tom, že dotyčnou nemovitost vlastní. Pracovnice archívu si pak prostřednictvím počítačové sítě na centrálním katastru toto tvrzení ověří. Pak už žadateli nic nebrání v tom, aby si prohlédl stavební plány svého domu uložené v archívu. Za poskytnutí této služby se nic neplatí.
ZAVEDENÍ SLUŽBY NENÍ SLOŽITÉ
Vlastní zavedení uvedené služby nebylo podle Ing. Petra Malotina pracné ani složité. Je to technická záležitost, tj. bylo nutné vybavit archív potřebným hardwarem a softwarem a připravit změnu spisového a skartačního řádu. To vše trvalo i se schválením navrhovaných změn jen asi dva měsíce. Vlastní záměr je však mnohem staršího data - uvažovalo se o něm snad už deset let tím více, čím silněji se ozývala kritika ze strany občanů i médií na byrokracii a zdlouhavý přístup k požadovaným informacím. Tlak zesílil zejména po přijetí zákona č. 106/1999, o svobodném přístupu k informacím.
URČITÁ RIZIKA EXISTUJÍ
I když vlastní zavedení dálkového ověřování vlastnictví nemovitostí bylo poměrně jednoduché a rychlé, určité finanční náklady na jeho provoz tu samozřejmě jsou. Nikoli enormní, ale existují: na zavedení počítačové sítě, na proškolení pracovníka, na jeho čas. I s tím musí úřad kalkulovat - pokud se rozhodne pro vstřícnost vůči občanům, musí počítat s tím, že to bude něco stát.
Mnohem důležitější je však uvědomit si, upozorňuje Ing. Petr Malotin, že tu mohou existovat menší rizika legislativní povahy. Jde zejména o určitý konflikt mezi stavebním zákonem a zákonem o katastru nemovitostí, protože právě zmiňovaný § 133, o nahlížení do obchodní dokumentace stavebního úřadu si nevykládají všichni odborníci zcela jednotně. Další riziko spočívá v možnosti, že se zpřístupní archívní spisy širší škále žadatelů, než kdyby se trvalo zcela striktně na liteře zákona. Jinak řečeno spis by byl zpřístupněn někomu, kdo k tomu nebyl oprávněn, což by pak mohlo být zneužito v případném sporu, třeba mezi spoluvlastníky domu, majitelem domu a jeho nájemníky apod. Dosavadní zkušenosti Prahy 6 však prokázaly, že takových případů je zcela zanedbatelné minimum a zavedená vstřícná praxe se osvědčuje.
