V okolí Mníšku pod Brdy u Prahy budou jezdit na pravidelných linkách autobusy s pohonem na zelený vodík. Pro jeho výrobu se používá energie z obnovitelných zdrojů, v tomto případě bude zdrojem elektřiny vodní elektrárna ve Vraném nad Vltavou. Pořízení deseti vodíkových autobusů vyjde odhadem na 242 milionů korun, většinu nákladů by měla pokrýt dotace z EU. Finanční model a návrh na uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících v systému Pražské integrované dopravy (PID) dnes schválili středočeští zastupitelé.
Podle radního pro veřejnou dopravu Petra Boreckého by vodíkové autobusy v okolí Mníšku měly začít jezdit na konci roku 2025, ale může to být i o rok později. "Nevíme, jak rychle budou výrobci schopni dodat vodíkové autobusy pro účely tohoto projektu," uvedl Borecký. Podle něj je zároveň otázkou, kdy se podaří získat stavební povolení na výstavbu plnicí stanice.
K projektu hejtmanství už dříve uzavřelo memorandum s organizací Integrovaná doprava Středočeského kraje (IDSK), společností ČEZ a dopravní firmou Martin Uher bus. Pro výrobu vodíku vybuduje ČEZ plnicí stanici, elektrolyzér a dvojici zásobníků na vodík. Opoziční zastupitel Robert Bezděk se pozastavil nad tím, že společnost Martin Uher bus má základní kapitál jen 100 000 korun. Borecký podotkl, že jde o experimentální technologii a je jasné, že dopravce nechce v případě nenadálých problémů riskovat svůj hlavní byznys, jímž je přeprava cestujících v oblasti Štěchovic.
Smlouva o veřejných službách má být uzavřena na základě přímého zadání s malým nebo středním podnikem. Mníšek byl vybrán mimo jiné kvůli kopcovitému terénu, který bude testem pro zatížení vodíkových autobusů a ověření reálného dojezdu v jednotlivých ročních obdobích. Radní připustil, že projekt má rizika pro veřejné rozpočty. Zároveň však připomněl, že přechod na bezemisní dopravu je rozhodnutím veřejné moci.
Zvyšování podílu bezemisních vozidel ve veřejné dopravě nařizuje směrnice EU, přičemž v autobusové dopravě se za bezemisní považují elektrobusy, vodíkové autobusy a trolejbusy. Vodíkový pohon je však oproti dieselům výrazně dražší, respektive vyšší je pořizovací cena autobusů. Nevýhodou je i výstavba plniček a nedostatek dodavatelů vodíku. Na druhé straně je výhodou rychlé doplňování paliva, vysoký dojezd, nízká hlučnost a vysoká životnost palivových článků.
/Zdroj: ČTK/*
