Řešit problém, kam s volnými prostředky, je v těchto dnech asi sen každého primátora či starosty. Pokles ekonomiky s sebou přináší značný výpadek příjmů městských rozpočtů a města nyní řeší spíše otázku, kde peníze získat nebo kde ušetřit, aby zajistila dlouhodobou udržitelnost svých financí....
Řešit problém, kam s volnými prostředky, je v těchto dnech asi sen každého primátora či starosty. Pokles ekonomiky s sebou přináší značný výpadek příjmů městských rozpočtů a města nyní řeší spíše otázku, kde peníze získat nebo kde ušetřit, aby zajistila dlouhodobou udržitelnost svých financí.
Vzhledem k rozsahu těchto rozpočtů existují i v této době prostředky, které bude nutné do nich zapojit až v budoucnu. Vyvstává tak otázka, jaký finanční produkt využít.
Jedná se o veřejné peníze a není nejmenších pochyb o tom, že by na jedné straně neměly být vystavovány zbytečnému riziku, ale na straně druhé by měly vytvářet přiměřený výnos. Obzvláště v současné době může být určité přilepšení pro řadu měst i obcí velmi důležité.
BANKOVNÍ DEPOZITA - VŠEHO S MÍROU
Česká národní banka se v současnosti snaží svou měnovou politikou pomoci oživení naší ekonomiky a postupně zlevňuje peníze tím, že snižuje základní 14denní úrokovou sazbu (k 27. 10. 2009 1,25 % p. a. - pozn. autora). Na tuto sazbu navazuje cena, za kterou Česká národní banka nabízí finančním institucím hotovost. Tento úrokový mechanizmus ovlivňuje tržní úrokové sazby, od nichž se pak odvíjí úročení bankovních vkladů.
Není proto divu, že se u krátkodobých depozit pohybuje nyní většinou hluboko pod úrovní 2 % p. a. Úroky dolů tlačí také fakt, že banky dnes příliš nekypí úvěrovou aktivitou a dodatečné zdroje z depozit příliš nepotřebují.
K zamyšlení je v případě bankovních vkladů i otázka tzv. kreditního rizika, tedy bonity konkrétní instituce, u které jsou peníze uloženy. Drobným střádalům řeší tento problém zákonem zřízený Fond pojištění vkladů, který kryje závazky do ekvivalentu 50 tisíc eur. Vyšší částky však pojištěny nejsou a je na zvážení každého města a obce, zda je konkrétní finanční instituce pro ně z tohoto pohledu přijatelná.
Domácí bankovní systém se i přes nedávné turbulence těší výtečnému zdraví, ale právě minulé dva roky ukázaly, že problémy se v kritických okamžicích nemusí vyhýbat ani těm nejrenomovanějším bankovním domům. Depozita tak patří k základním nástrojům správy municipálních peněz, nicméně i zde je vhodné volit obezřetně a rozkládat riziko.
STÁTNÍ DLUHOPISY - RELATIVNÍ JISTOTA
Další, nyní často medializovanou možností, je nákup státních dluhopisů. Ty nabízejí vyšší výnosy (podle splatnosti 2 až 6 % p. a.) než bankovní vklady a z již zmíněného pohledu bonity dlužníka je lze označit za ještě bezpečnější alternativu.
Záměrně v této souvislosti používám relativní přirovnání, protože stoprocentně bezpečný není žádný nástroj. Česká i světová historie zná spoustu příkladů státních bankrotů, ať už v přímé formě, nebo v mírně eufemistické podobě měnové reformy.
Stačí se však zamyslet, co by se v případě jakýchkoli problémů se splácením veřejného dluhu stalo například se zmíněnými vklady u bank, jejichž aktiva jsou v nezanedbatelné míře tvořena právě státními dluhopisy. Nutně pak musíme dojít k závěru, že konzervativnější způsob uložení peněz, než jsou státní dluhopisy, v domácí měně nenalezneme.
Důležitým faktorem při rozhodování je doba, na kterou je třeba peníze umístit. Státní dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou (tzv. kuponem) nabízejí jasný výnos do splatnosti. Pokud tedy majitel vlastní obligaci až do jejího splacení, získá dopředu známé zhodnocení. Jsou-li investované prostředky potřeba dříve, lze dluhopis prodat, ale skutečný dosažený výnos je závislý na prodejní ceně. Ta se odvíjí především od aktuálního nastavení úrokových sazeb.
Z tohoto mechanismu vyplývá, že konzervativní investor by měl držet dluhopisy, jejichž splatnost alespoň řádově odpovídá předpokládané době investice.
V případě využití otevřeného podílového fondu, zaměřeného na státní obligace, platí to samé pro průměrnou splatnost (duraci) dluhopisů v jeho portfoliu. V takovém případě se pak jedná o velmi bezpečné a efektivní řešení s minimální administrativní náročností.
STÁTNÍ OBLIGACE ZA JEDNU KORUNU
V současnosti se často diskutuje záměr státu vydávat tzv. státní obligace za korunu pro veřejnost. Již prezentovanou výhodou pro stát bude nižší úrok, než který musí platit v případě "dospělých" emisí státních dluhopisů. Města a obce však díky vyšším investovaným objemům na běžné státní obligace většinou dosáhnou, ať už přímo, nebo prostřednictvím specializovaných podílových fondů. Je proto otázkou, jakou jinou přidanou hodnotu by jim dluhopisy pro veřejnost byly schopny nabídnout.
PODNIKOVÉ DLUHOPISY A AKCIE - DOPLNĚK NA DELŠÍ DOBU
I když zkušenosti s těmito nástroji v uplynulých dvou letech příliš odvahy do dalších nákupů nedávají, ani o nich nelze jednoduše prohlásit, že do portfolií měst a obcí nepatří.
S veřejnými prostředky by však nemělo docházet ke zbytečným spekulacím a příslušný investiční manažer, ať už interní, nebo externí, by měl takové nástroje používat v rozsahu, který je adekvátní příslušnému investičnímu horizontu. Rovněž by měl dbát na maximální rozložení investičního rizika. Pak mohou přinášet pro municipální rozpočet zajímavou přidanou hodnotu.
Zejména některé podnikové a bankovní obligace lze bonitou srovnávat s bankovními vklady (mají často totožného nebo příbuzného dlužníka). Nabízejí přitom o mnoho vyšší výnos.
Podobně jako v každé oblasti života, i v případě ukládání finančních prostředků platí, že univerzální a jediné "správné" řešení neexistuje. Jednotlivé alternativy bychom však měli posuzovat pokud možno objektivně, nepodléhat často zažitým klišé a respektovat základní zásady bezpečného investování, případně se obrátit na zkušeného investičního manažera.
LUKÁŠ VÁCHA
obchodní ředitel
Conseq Investment Management, a.s.
Podobně jako v každé oblasti života, i v případě ukládání finančních prostředků platí, že univerzální a jediné »správné« řešení neexistuje, říká Lukáš Vácha.
