Stejně jako loni i letos prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Ing. František Dohnal převzal záštitu nad konferencí Kontrola ve veřejné správě, která se ve dnech 3. a 4. listopadu uskuteční v Praze.
Velký zájem o loňskou konferenci slovy Ing. Františka Dohnala potvrdil, že jde o "věčně živé téma". "Domníváme se," říká prezident NKÚ, "že s principy kontroly, procedurami, metodami a standardy se potýká poměrně hodně samospráv i jimi zřizovaných organizací. Chceme, aby i tato oblast doznala určitý pokrok, a účastníkům nadcházejícího, už druhého ročníku konference k tomu nabízíme jak své zkušenosti, tak zkušenosti některých našich zahraničních partnerů. Chceme se k tomu však spojit i s dalšími odborníky, kteří se podílejí na kontrole ve veřejné správě, jako jsou některé státní orgány dohlížející na určité aspekty chování samospráv či třeba Komora auditorů České republiky."
Ovšem NKÚ jako nezávislý orgán na základě zákona číslo 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Jaké máte v tomto smyslu zkušenosti s územními samosprávnými celky?
Státní administrativa je součástí veřejné správy. Se samosprávami se při své kontrolní činnosti potkáváme jako s příjemci státních dotací a stejně jako u jiných kontrolovaných subjektů i u nich nacházíme mnohá pochybení. Na druhé straně však ani poskytovatelé státních dotací, tedy například správci jednotlivých kapitol státního rozpočtu z řad ústředních orgánů státní správy, nepostupují vždy zcela korektně a v řadě případů dostávají příjemce dotací, tedy také obce a města, do téměř neřešitelných situací. Pohled z obou stran na celou tuto problematiku, k němuž, jak doufám, na blížící se konferenci také dojde, by se mohl stát inspirací k tomu, abychom všichni společně hledali nějaké řešení.
Můžete to více upřesnit?
Jistě se i čtenáři Moderní obce se mnou shodnou na tom, že správci dotačních programů mnohdy jen velmi neurčitě stanovují kritéria, která mají být použita pro výběr konkrétních projektů. Stejně vágně bývají nastaveny podmínky pro udělení dotací. Naopak velmi striktně jsou často nastaveny podmínky pro použití dotace. Pak dojde kupříkladu k tomu, že finanční úřad požaduje po obci vrácení dotace, protože jí pro uskutečněný projekt nebylo kolaudační rozhodnutí vydáno v termínu stanoveném správcem dotace. Nikoho však nezajímá, že se tak nestalo vinou obce, nýbrž pouze proto, že příslušný pracovník stavebního úřadu byl například dlouhodobě nemocen. Jiným problémem bývá už zmíněná vágnost podmínek pro poskytnutí dotace. Potom si je každý vykládá po svém: Jinak je chápe poskytovatel dotace, jinak příjemce a jinak například příslušný finanční úřad. Zkrátka to chce více přesnosti a také pružnosti.
Přezkumem hospodaření obcí se zabývají buď kraje, nebo soukromí auditoři. Ne-skrývá to v případě krajů riziko určité politické provázanosti s tím, že "ruka ruku myje", a v případě auditorských firem zase nebezpečí, že soukromý subjekt půjde klientovi, jehož nechce ztratit ani do budoucna, takříkajíc na ruku? Neměl by být i tento přezkum věcí nějakého nezávislého orgánu, řekněme přímo NKÚ?
Takto to vypadá jako vcelku jednoduchá otázka, ale jednoduchá odpověď se vůbec nenabízí. Z obecného hlediska jsem přesvědčen o tom, že působnost NKÚ, pokud jde o kontrolu zacházení s veřejnými prostředky, by skutečně měla být rozšířena na celou oblast veřejné správy. Když mluvím o "veřejné správě", myslím tím i celou řadu dalších institucí a organizací, které jsou s ní propojeny. Například veřejnoprávní média, ale i obchodní společnosti, které jsou v částečném nebo úplném vlastnictví státu a jejichž převážná část příjmů je tvořena dotací ze státního rozpočtu. To jsou principy, které se v ostatních zemích Evropské unie běžně používají, a myslím si, že tohle všechno ještě máme v naší republice před sebou. Co se však týká samosprávy, tam je situace poněkud komplikovanější. Tam bychom totiž museli nejprve rozlišovat jednotlivé typy kontroly. Přezkum hospodaření obce, o němž mluvíte, je spíše typem kontroly jakéhosi finančního auditu, přezkumu účetnictví, který by měl být více či méně doplněn jakýmsi auditem legality. Totiž zda operace, které má obec zachyceny ve svém účetnictví, byly učiněny v souladu se zákonem. Historickým vývojem je v naší zemi dáno, že komerční auditoři mají své standardy nastaveny spíše na kontroly typu finančního auditu a už méně, či leckdy vůbec ne, se zabývají legalitou prověřovaných operací. A prakticky už vůbec nikdo se v ČR nevěnuje auditu výkonnosti jednotlivých operací, který by se týkal samospráv. A to je právě role, kterou by podle našeho názoru v budoucnu mohl vykonávat Nejvyšší kontrolní úřad. Uvedu konkrétní příklad, který jsme nedávno diskutovali. Totiž možnost, respektive nemožnost komplexního auditu finančních prostředků, které jsou směrovány do zařízení sociálních služeb. Všechny sociální služby v ČR jsou totiž dotovány několika způsoby, z nichž pouze jediný je zcela a jednoznačně stanoven rozhodnutím státních orgánů. To když se do sociálních služeb vkládají dotační prostředky státu. Ostatní způsoby podpory se však řeší přes obce nebo účelovou či částečně účelovou dotací kraje. A právě ve chvíli, kdy se do financování sociálních služeb vloží finanční prostředky samospráv (ať už obcí, nebo krajů), je NKÚ z kontroly takového sociálního zařízení vyloučen, protože do účetnictví samospráv přístup ze zákona nemá.
Pokud by tedy v budoucnu šlo o vstup NKÚ do kontroly hospodaření obcí, musel by se přepsat zákon a dokonce i otevřít Ústava ČR. Nicméně v posledních měsících jsme měli možnost zaznamenat, že dvě nejsilnější politické strany ústy svých předsedů vyjádřily přesvědčení, že to je cesta, kterou budou chtít realizovat. Takže zůstávám, řekněme, mírným optimistou, že se v příštích letech něco v tomto směru změní.
IVAN RYŠAVÝ
