Pojem "ochrana obyvatelstva" je často pojímán jen jako odborný termín, za kterým se ukrývá soubor předem definovaných činností úzce vázaných na základní funkce státu a na tzv. kritickou infrastrukturu. Základní funkce státu jsou přitom zaměřeny na regulační opatření státního aparátu směrem k...
| Pojem "ochrana obyvatelstva" je často pojímán jen jako odborný termín, za kterým se ukrývá soubor předem definovaných činností úzce vázaných na základní funkce státu a na tzv. kritickou infrastrukturu. Základní funkce státu jsou přitom zaměřeny na regulační opatření státního aparátu směrem k územním celkům a kritická struktura pak na zabezpečení funkčnosti klíčových prvků infrastruktury státu (například dodávky energií, důležité oblasti průmyslu apod.).
Ochrana obyvatelstva musí být trvalou součástí státní politiky a bezpečnostní strategie státu na úrovni nejvyšší a součástí životního stylu na úrovni nejnižší. Často se zapomíná na jednoduchý fakt, že ochrana obyvatelstva se také úzce váže na hodnotové žebříčky lidí, kteří nastavují kritéria demokratických základů státu. Hodnotové žebříčky jsou odrazem životní úrovně lidí a měly by být východiskem pro politicko-ekonomické řízení státu. A zde je přímá úměra "krizové spirály". Čím více budou přehlížena preventivní opatření v oblasti ochrany obyvatelstva, tím větší násobky ztrát lze očekávat za mimořádných událostí prohlubující následně pokles životní úrovně lidí, tak jako tomu bylo například za povodní, a dále tím i větší vleklé a obtížně zvladatelné politické, ekonomické a sociální krize ve státě. Faktem také je, že důsledkem krizí je narůstající potřeba centralizovaného řízení a přísných často nedemokratických regulačních opatření ve společnosti. Analýza rizika Vstupní bránou k efektivním preventivním opatřením je zpracování souboru plánů na krizovou připravenost, jehož součástí jsou havarijní plány. Ve své praxi se často setkáváme se snahou vázat zpracování havarijních plánů na pevnou strukturu do určitých vzorů, které nemusí vystihovat a korespondovat se zvláštnostmi charakterizujícími územní celky a strategie rozvoje území obsažené v plánech územního rozvoje. Obrazně řečeno, tak jako by člověk měl regulovat své zájmy s například ekologickou rovnováhou prostředí, ve kterém žije, tou měrou by měl havarijní plán respektovat plán územního rozvoje. Za nejdůležitější prvek havarijního plánu lze považovat analýzu rizika, která nastaví rozhraní mezi dvěma základními cíli havarijního plánu. Prvním je navrhnout opatření k tzv. řízení rizika, druhým příprava na rozhodovací proces při řešení mimořádných událostí. Řízení rizika je projekt možných opatření úzce provázaných se strategií územního rozvoje. Analýza rizika havarijního plánu by měla říci "stop" připravovaným nevhodným opatřením v oblasti výstavby, průmyslového rozvoje, zemědělské produkce, informatizace a další, která přináší netolerovatelná rizika možných budoucích ztrát a také výstražných "pozor - musíš provést tato nezbytná opatření", například k výstavbě ochranných hrází, ke snížení nebo zabezpečení množství nebezpečných látek v průmyslových objektech a skladech, k přípravě sil a prostředků, k připravenosti obyvatelstva na chování se za mimořádných událostí apod. Přežívající mystifikace V této souvislosti bychom rádi poukázali na různé přežívající mystifikace lidí, kteří slepě sázejí na spolehlivost prostředků ochrany jednotlivce, zejména na ochranné masky uložené ve skladech civilní ochrany. Je nutné připomenout, že masky slouží na ochranu před vojenskými bojovými biologickými a chemickými látkami. To znamená, že v případě například dopravní nehody cisterny s toxickou látkou nebo výronu čpavku z chladicího zařízení se nikdy nepočítá s výdejem masek pro ochranu lidí. Základem pro tyto situace je především jasný a stručný scénář protiopatření vyplývající z havarijního plánu, který spočívá ve včasném varování lidí, v organizaci vyvedení lidí ze zraňující oblasti, v dalších evakuačních opatřeních a ukrytí (kolektivní ochraně), v použití improvizovaných prostředků ochrany dýchacích cest a povrchu těla. Nejdůležitějším opatřením je však naučit obyvatelstvo tato opatření umět použít. Příprava na rozhodovací proces by se měla vždy řešit rozhodovacím projektem na jednotlivých stupních řízení v návaznosti na výstupy havarijních plánů a na něj navazujících plánů konkrétních činností podle stupně mimořádné události, a to tak, aby byla zabezpečena kontinuita mezi zvládáním běžných každodenních mimořádných událostí, které lze označit za ranou fázi (první až druhý stupeň poplachu), za kritickou fázi (třetí a zvláštní stupeň poplachu) a za krizovou situaci (viz krizové zákony). Vlastní analýza rizika havarijního plánu v metodickém pojetí se často chápe velmi zjednodušeně a povrchně a mnohdy se soustředí pouze na výčet míst možných hrozeb havárií na území a na výčet možných živelních katastrof v návaznosti na seznam taktických a technických dat. Například známá vyhláška č. 328/2001 Sb. Ministerstva vnitra ze dne 5. září 2001, o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, říká: "Analýza vzniku mimořádných událostí a z toho vyplývajících ohrožení území okresu se zhotovuje na základě analytických podkladů připravených jednotlivými složkami v rozsahu jejich působnosti. Jejím obsahem jsou: přehled zdrojů mimořádných událostí, přehled pravděpodobných mimořádných událostí, včetně možnosti jejich vzniku, rozsahu a ohrožení pro území okresu, předpokládané záchranné a likvidační práce." Analýza a stanovení rizika není pouhým sběrem dat a čistou aritmetikou, jak tomu bohužel nejednou bývá. Je také analýzou konfliktu různých zájmů. Analýza musí postihnout souvislosti mezi riziky na území a tyto souvislosti aplikovat do budoucích rozhodovacích procesů. Analýza musí přiznat případy špatné verifikovatelnosti dat a z nich vyplývajících hypotéz zejména v souvislosti se sociálními a politickými konflikty v oblasti antropogenních rizik a omezené poznatelnosti a předvídatelnosti jevů rizik přírodních. Také by se mělo analýzou předvídat, kde lze očekávat chyby v rozhodování. Důležitá je autorita starosty Klíčovými orgány při řešení mimořádných událostí jsou starostové obcí. Často jsou jimi lidé nezkušení, kteří jsou volení na omezené časové období. Příprava na krizové situace pro ně nemusí být při řešení problémů každodenního života důležitá. Je potom přirozené, že starostové jsou při řešení pohrom zaskočeni a někdy bezradní. Podvědomě chápu riziko především v jeho následcích a konkrétních dopadech, a proto toto riziko vnímají mnohokrát v emocionální rovině, na niž jakýkoliv racionální argument obvykle nestačí. Riziko se pro ně vztahuje k hrozbě. Starosta řídí, rozhoduje a organizuje. Proto se musí opírat o jasné konkrétní scénáře a operační karty. Musí umět pracovat s připravenou pracovní mapou, kterou myšlenkově propojí se svou znalostí terénu, s místy evakuace, rozmístěnými silami a prostředky, sklady materiálu. Dále musí mít jasno o svých legislativních kompetencích, znát svůj tým apod. A také musí provést praktická metodická cvičení. Z psychologického hlediska je důležité, aby starosta byl dostatečně autoritativní osobností. Některé výzkumy dokonce ukazují, že v době krize je asi osmkrát důležitější autorita než odborné znalosti. Ve svém příspěvku jsme se záměrně věnovali spíše filozofickým a některým praktickým přístupům k problematice ochrany obyvatelstva ve vztahu k havarijnímu plánování a k základním atributům pro tvorbu havarijního plánu. V příštím čísle se budeme podrobněji zabývat některými významnými problémy ochrany obyvatelstva. Petr LINHART, František KOVÁŘÍK, Institut ochrany obyvatelstva Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Lázně Bohdaneč |
