Společnost Intrum Justitia, která poskytuje služby v oblasti řízení úvěrů v ČR i Evropě, uskutečnila letos na jaře průzkum platební morálky v 25 evropských zemích. O tom, co jeho výsledky napovídají, jsme hovořili s ředitelem této společnosti PhDr. Ing. Ivo Klimešem, MBA.
Z výsledků vašeho šetření mj. vyplynulo, že opoždění plateb je v ČR jedno z nejdelších v Evropě.
Je to pravda, patříme s 25,2 dne na nelichotivé 22. místo ze všech zkoumaných zemí. Na horších příčkách jsou už jen Řecko (27,4 dne), Kypr (32,4 dne) a Portugalsko (39,9 dne). Pro zajímavost, nejlépe je na tom finský podnikatel s průměrným zpožděním 6,3 dne.
Celkově severské země dopadly v tomto průzkumu nejlépe. Je to zejména díky dlouhodobé a účinné prevenci, která spočívá v propojení státních a soukromých informačních databází dlužníků, v důsledné dokumentaci inkasa pohledávek ve fázi preventivní i represivní. A co je podstatné: Firmy se tam věnují tomu, v čem jsou nejlepší. Vymáháním dluhů se zabývají profesionálové. Jestliže v ČR v průměru věřitelé svěřují externím specialistům své pohledávky kolem 60. až 80. dne splatnosti nebo i později, ve Finsku jsou to tři týdny.
To, co jste uvedl, platí rovněž pro veřejnou správu?
Každý segment trhu má svá specifika. I pro některé oblasti veřejné správy ČR je bohužel typická nedostatečná evidence, například dluhů z pronájmu obecních bytů, která pak komplikuje inkaso pohledávek jak vlastními silami, tak externími specializovanými firmami - ať už mimosoudně nebo soudně. Na opačné straně stojí dopravní podniky, které zajišťují městskou hromadnou dopravu pro větší města. Dluhy těchto společností můžeme efektivně vymáhat, protože jejich evidence dlužníků je spolehlivá.
V našem celoevropském průzkumu platební morálky, platebních zvyklostí, rizikovosti jednotlivých teritorií, který se opakuje každého půl roku, jsme sledovali i to, který segment se nejlépe stará o své peníze. Jednoznačně vyšlo a podotýkám, že ČR není výjimkou, že na posledním místě se ocitla veřejná správa. To leccos napovídá. Interpretace výsledků tohoto šetření je zcela jednoznačná. Specialisté by se však měli zabývat hledáním příčin tohoto stavu.
V prevenci hraje důležitou roli propojení státních a soukromých databází dlužníků. Kde už takový systém funguje?
Například ve Švédsku. Jeho účinnost mohu doložit konkrétním případem, který mi vyprávěl jeho přímý účastník. Od městského strážníka dostal pokutu za časově přetažené parkování, kterou z nějakého důvodu nezaplatil. Dluh, jakých je v našich obcích tisíce. Co se u nás stane? Přiznejme si, že nic. A ve Švédsku? Dotyčný muž si za pár let chtěl koupit v obchodě nábytek na úvěr. Od prodavače napojeného na centrální databázi však vzápětí uslyšel: Pane, vy už několik let dlužíte 100 švédských korun. Máte špatnou platební morálku, a tím jste pro nás rizikový partner. A výši úrokové sazby mu zvýšil na dvojnásobek. To je výrazný nástroj k prevenci, výchově všech potenciálních dlužníků. Vědí, že neplatit se nevyplatí, protože se na to přijde. Musím rovněž zdůraznit, že Švédové své dluhy platí i proto, že se to má, jsou vychováváni k tomu, že normální je platit.
Bohužel taková situace u nás ještě nenastala. Vraťme se proto k základní otázce: Jak by měl věřitel postupovat, když chce svoji pohledávku vymoci?
Tuto otázku nelze zúžit pouze na prosté inkaso pohledávek nebo jak se obvykle říká na vymáhání pohledávek mimosoudně i soudně včetně pravomocného soudního rozhodnutí a následné exekuce. Na začátku musí být prevence. Měli bychom vědět, s kým vstupujeme do obchodního vztahu, komu půjčujeme apod. Důležité je rovněž dobré smluvní zajištění, což se mnohdy podceňuje. Smlouva je opravdu jen zbytečný papír, ale pouze do chvíle, kdy vše jde normálně. Její význam je markantní v okamžiku, když se něco zadrhne. Potom je nutné se o své peníze začít pečlivě starat, nenechat pohledávku zastarat a okamžitě komunikovat s dlužníkem. Ptát se, proč nezaplatil, zda jde o omyl, opomenutí nebo o promyšlenou akci apriorního podvodníka. Nejlepší je vymáháním inkasa pohledávek pověřit specialisty, kteří to umí lépe, rychleji a v konečném výsledku efektivněji.
Je v ČR hodně apriorních podvodníků?
Podle našich zkušeností je těch (firem a lidí), kteří od začátku vědí, že nesplní své závazky, tak 5 až 10 %. Ostatní si špatně naplánovali svůj tok financí, nezohlednili všechny své výdaje v čase, nebo přišli o zakázky, dlouhodobě onemocněli, ztratili práci apod. Dostali se do potíží, o kterých si myslí, že je nemohou odstranit. A co je nejhorší, přestanou s věřitelem komunikovat. Přitom jejich problém zdaleka není neřešitelný. Jako životní optimista se snažím dívat se na dlužníky v pozitivnějším světle. Například ve zmíněném Švédsku vznikl před dvaceti lety unikátní produkt, který nazýváme dlouhodobá správa pohledávek. Umožňuje nám pracovat i s pohledávkami, které věřitelé již účetně odepsali a jsou eventuálně i promlčeny. A přesto není výjimkou, že se třeba po deseti letech finanční situace dlužníka změní a on se rozhodne své závazky splácet. Prostě ve slušných lidech to je zakódované, že chtějí mít své věci v pořádku.
Máte radu či doporučení pro starosty, jak se efektivněji domoci svých pohledávek?
Především stát by měl umožnit, aby samospráva nemusela řešit inkaso pohledávek jen vlastními silami nebo rovnou soudně. To je pouze začátek a konec celého procesu, z něhož vypadává prostřední externí mimosoudní fáze. Doposud tomu brání legislativa. Ti, kdo se podílejí na přípravě návrhů zákonů, jsou jistě vedeni dobrou snahou zabránit "únikům" peněz, aby stát, města a obce dostaly co nejvíce. Tato praxe paradoxně vede k opačnému efektu. Města a obce pečují o své pohledávky samy, bez potřebného know-how, a tudíž s vysokými náklady. Jsou však i výjimky, někteří starostové se v rámci legislativních možností snaží domoci dlužných částek co nejrychleji.
Není ale paradoxní i to, že v Česku je věřitel v podstatně horší situaci než dlužník?
Je, v našem právu zatím není zakotveno, že dlužník plně odpovídá za své dluhy včetně nákladů, které věřitel musel vynaložit, aby se ke svým penězům dostal. Evropská komise přitom už v roce 2000 vydala směrnici č. 35/2000, která takovou odpovědnost dlužníka ustanovuje. Ačkoli je Česká republika členem EU už od roku 2004, tuto směrnici doposud do svého práva nezahrnula. Intrum Justitia jako jeden ze zakládajících členů Asociace inkasních agentur, která sdružuje všechny podstatné hráče na trhu pohledávek, se snaží prosadit v Poslanecké sněmovně, aby se tento posun legislativy směrem ke spravedlnosti uskutečnil co nejdříve.
LÝDIA STOUPOVÁ
