V případě, že ekonomické subjekty mají volné finanční prostředky, budou pravděpodobně řešit problém, jak tyto prostředky zhodnocovat, aby jim přinášely co možná nejzajímavější výnos. Existuje nepřeberná škála možností, jak s těmito penězi naložit. Jednou z nich je i individuální správa aktiv....
V případě, že ekonomické subjekty mají volné finanční prostředky, budou pravděpodobně řešit problém, jak tyto prostředky zhodnocovat, aby jim přinášely co možná nejzajímavější výnos. Existuje nepřeberná škála možností, jak s těmito penězi naložit. Jednou z nich je i individuální správa aktiv.
Jediným omezujícím faktorem této volby je minimální objem finančních prostředků, pro nižší objemy peněz se tato volba stává neefektivní. Podívejme se tedy, jak správa aktiv funguje, přičemž se při modelování portfolia zaměříme na municipální sektor.
INVESTIČNÍ STRATEGIE
Při individuální správě aktiv dochází na počátku vztahu klienta se správcem k vytvoření investiční strategie. Samozřejmě při definování strategie nejde o výběr titulů či investičních prostředků, do kterých bude správce investovat. Jde o identifikaci potřeb klienta, jeho individuálních vlastností.
Z nejdůležitějších parametrů je potřeba nastínit následující: stupeň rizika, který je klient ochoten podstoupit, investiční horizont, investiční omezení, čerpání prostředků v průběhu správy aktiv či daňová pozice subjektu.
SPECIFIKA MUNICIPALIT
Čím více informací se správce dozví, tím přesněji může definovat strukturu portfolia a optimalizovat výnosy. Pokud budeme brát v úvahu municipální sektor, budeme vycházet z následujících předpokladů: relativně velká averze k riziku (minimálně na úrovni jistiny), střednědobý investiční horizont, daňová optimalizace pro segment municipalit, vysoký výnos, definovaný likviditní rámec, například 20 % portfolia.
VYVÁŽENÝ VZTAH
Z výčtu výše definovaných požadavků je vidět, že některé působí protichůdně. Především požadavek vysokého výnosu koliduje s požadavkem nízkého rizika. Úkolem správce je pracovat s portfoliem tak, aby našel vyvážený vztah jednotlivých požadavků. Velkou výhodou individuální správy aktiv je, že portfolio investovaných prostředků přesně odpovídá klientovým požadavkům.
Samozřejmě budou existovat alternativní investice, které budou mít lepší výnos. Ale pokud se podíváme na tyto varianty komplexně, zjistíme, že výhoda vyššího výnosu je kompenzována nějakou nevýhodou, která jde za rámec klientových představ. Protože individuální správa aktiv vychází z celého komplexu informací o klientovi, dochází zde k maximalizaci výnosu vzhledem k požadavkům klienta.
KOMPOZICE PORTFOLIA
Podívejme se na kompozici typového portfolia pro municipality. Z požadavku vysoké bezpečnosti vyplývá, že v horizontu investiční strategie by v žádném případě nemělo dojít k znehodnocení vložených prostředků. Tento požadavek vede ke konzervativní investiční strategii. Pokud bychom však celé portfolio umístili do bezpečných instrumentů s dobou splatnosti shodnou s investičním horizontem, nedosahovali bychom požadovaného výnosu.
Proto je nutno s částí portfolia podstoupit vyšší riziko za účelem dosažení vyššího výnosu. Zde je nutno zdůraznit, že pokud podstupujeme určitá rizika kvůli dosažení vyššího výnosu, musíme si být přesně vědomi, jaká tato rizika jsou. Proto nemůžeme pracovat s celkovým rizikem vyplývajícím z investice, nýbrž musíme provést rozbor rizika na jeho jednotlivé druhy, ke kterým pak přistupujeme individuálně.
KOMUNIKACE S KLIENTEM
Jak to funguje v praxi? Při konstrukci portfolia dochází k jeho rozčlenění na určité části, které pak slouží k různým účelům. Jedna část portfolia slouží k uspokojování požadavků na čerpání prostředků. Z principu vyplývá, že tato část bude udržována v likvidních, málo rizikových instrumentech. Nevýhodou této části je relativně nízký výnos, který z ní plyne.
A jsme opět u základního principu individuální správy aktiv - přesně definované portfolio dle požadavků klienta. V případě komunikace s klientem a identifikování jeho potřeb může být velikost této části minimalizována a větší část prostředků alokována do částí, které přinášejí zajímavější výnos.
GARANCE JISTINY
Další část portfolia zajišťuje garanci jistiny. Tato část bývá ukládána do bezpečných instrumentů se splatností shodnou s investičním horizontem klienta.
Pokud bychom tuto část umístili například do státních zero obligací, vláda by nám "garantovala" splacení jistiny na konci investice. V tomto případě by jsme nepodstupovali úroková, kreditní ani reinvestiční rizika. Vzhledem k velmi bezpečnému profilu této části ani zde není výnos nijak oslnivý.
ZVYŠOVÁNÍ VÝNOSU
Poslední část portfolia bude sloužit k zvyšování výnosu portfolia. Bude to část, kde budeme podstupovat větší investiční riziko za účelem dosažení zajímavého výnosu, který zvýší celkový výnos portfolia. V případě výše popsané investiční strategie však i v případě velmi negativního vývoje kapitálových trhů nedochází ke konci investičního horizontu k znehodnocení jistiny.
Ve výběru investičních nástrojů prodělal v poslední době kapitálový trh obrovský kus cesty vpřed. Od standardních akcií a obligací se trh posouvá k využívání strukturovaných produktů, pomocí kterých se může lépe realizovat nastíněná strategie.
Konkrétně se jedná o různé typy akciových struktur s garantovanou jistinou a určitou participací na výnosu akcie či akciového koše, v oblasti úročených nástrojů jsou to pak struktury typu CDO (Colaterized debt obligation), kde je při přesně definovaných rizikovostních profilech dosahováno velmi zajímavých výnosů.
- hp -
FOTO VÁCLAV DRAŠNAR
Úkolem správce je pracovat s portfoliem tak, aby našel vyvážený vztah jednotlivých požadavků. Velkou výhodou individuální správy aktiv je, že portfolio investovaných prostředků přesně odpovídá klientovým požadavkům.
