Oficiálně prý Brusel žádné požadavky na zřízení nezávislého regulátora vodohospodářského trhu v Česku zatím nevznesl. Leč už k tomu u nás byla na národní úrovni zahájena jednání u kulatého stolu. Může se hrát i o to, za jakých podmínek budou od roku 2014 podporovány některé vodárenské projekty.
Když koncem května na pražské konferenci VODA FÓRUM 2012 zazněla informace, že Generální ředitelství Evropské komise pro regionální politiku (DG Regio) podmiňuje získání evropských dotací pro české vodárenství v příštím programovém období EU 2014-2020 tím, že ČR ustanoví nezávislého regulátora cen vody pro náš vodohospodářský trh, následovalo už na konferenci i v jejích kuloárech nemálo emotivních reakcí.
OFICIÁLNÍ POŽADAVEK EVROPSKÉ KOMISE NEZAZNĚL, ALE O PŘÁNÍ BRUSELU SE V ČESKU VÍ UŽ DÁVNO
»Objektivně je nutno uvést, že Evropská komise v žádném oficiálním stanovisku či vyjádření takový požadavek nevyslovila,« uvedl v polovině června pro Moderní obec zástupce tiskového mluvčího Ministerstva financí (MF) Jakub Haas. »Takové vyjádření by bylo také neodůvodněné, protože příslušný právní předpis takovýto požadavek nestanovuje, je vyžadováno pouze, aby byl určen jeden nebo několik národních regulačních orgánů, které budou odpovídat za provádění regulačních úkolů. Může se tedy jednat o stávající orgán či ministerstvo odpovědné za daný sektor, což je také přístup použitý řadou členských států. Obecná ustálená praxe v rámci celé EU neexistuje. V ČR je hlavním regulačním orgánem Ministerstvo zemědělství, další působnosti vykonává Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví (částečně pak i Ministerstvo obrany). Ze strany EK bylo před několika léty v rámci jedné hodnoticí zprávy vzneseno doporučení, aby vláda ČR zvážila zavedení změn právního rámce potřebných pro zřízení jediného regulátora,« dodal Jakub Haas.
Tiskový mluvčí Ministerstva životního prostředí (MŽP) Matyáš Vitík sdělil: »Evropská komise (EK) se skutečně na jednání, které se loni 29. června v Bruselu týkalo provozovatelských vztahů projektů spolufinancovaných v rámci Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), vyjádřila, že bez ustanovení nezávislé regulační instituce pro vodohospodářský trh v ČR nebude možné v programovém období 2014-2020 podporovat projekty zaměřené na oblast vodohospodářské infrastruktury. Tento postoj EK však není úplně nový, EK již od roku 2004 upozorňuje na stav regulace vodohospodářského trhu v ČR. Jako dočasné řešení této kritiky byly v roce 2007 schváleny podmínky Přílohy č. 7 Programového dokumentu OPŽP, které umožnily schválení OPŽP jako celku. V dalším programovém období se však Evropská komise již k takto provizornímu řešení nechce uchýlit.«
Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa upřesnil: »MŽP nemá hlavní kompetence v otázkách regulace vodohospodářského trhu v Česku. Cenovým regulátorem je Ministerstvo financí a věcná regulace náleží do kompetence Ministerstva zemědělství. MŽP však již od roku 2010 průběžně upozorňuje na signály Evropské komise, které směřují k požadavku nezávislé regulační instituce u nás (viz rozhovor s Tomášem Chalupou i na toto téma na str. 20-21 - pozn. redakce). Také proto se MŽP chopilo iniciativy a stalo se mediátorem jednání kulatého stolu k otázkám nezávislého regulátora vodohospodářského oboru v ČR. »Cílem těchto jednání je najít konsenzus mezi vnímáním českých orgánů zodpovědných za regulaci na straně jedné a EK na straně druhé,« upřesnil Tomáš Chalupa.
Ministerstvo zemědělství coby významný hráč v oblasti regulace vodohospodářského oboru ústy svého tiskového mluvčího Jana Žáčka na dotaz Moderní obce reagovalo názorem, že »regulace v oblasti vodárenství je dostatečná a plně vyhovující podmínkám a stavu v rámci oboru vodovodů a kanalizací«, a připojilo domněnku, že »DG Regio není plně seznámeno se stavem a vývojem regulace vodárenství v ČR«.
DG REGIO BY UVÍTALO USTAVENÍ REGULÁTORA DO ZAČÁTKU NOVÉHO PROGRAMOVÉHO OBDOBÍ EU
Zeptali jsme se přímo v Bruselu mluvčího DG Regio Tona van Lieropa. Také on se odvolal na Dohodu mezi ČR a EK na podmínkách přijatelnosti vodohospodářských projektů pro OPŽP 2007-2013 předložených 6. srpna 2007 Českou republikou Evropské komisi (tato »Dohoda o vodě« bývá označována i jako Příloha č. 7 OPŽP). Tato dohoda podle mluvčího řešila nejzávažnější disproporce u smluv o provozování vodohospodářské infrastruktury mezi soukromými a veřejnoprávními subjekty na velmi roztříštěném českém vodárenském trhu.
Jak Ton van Lierop dále uvedl, tato roztříštěnost vodárenského trhu a i s ohledem na přetrvávající nevyvážený charakter oddílných modelů provozování vodohospodářské infrastruktury je v Česku zásadní zajistit zřízení nezávislého regulátora vody pro oblast vodárenství. Mluvčí DG Regio ocenil, že české MŽP již učinilo první kroky k přípravě vhodného právního rámce k lepší regulaci trhu s vodou v zemi. »Nový regulační rámec by nepochybně zvýšil transparentnost a větší efektivitu trhu s vodou,« konstatoval mluvčí a připojil poznámku, že útvary Evropské komise by jistě uvítaly, pokud by takový nový regulační rámec včetně ustavení nezávislého regulátora pro oblast vodárenství byl připraven už k začátku nového programového období Evropské unie 2014-2020. »Kdyby se to k tomuto termínu České republice nepodařilo, útvary Evropské komise by pro financování vodohospodářských projektů pokračovaly v uplatňování zásad Dohody mezi ČR a EK na podmínkách přijatelnosti vodohospodářských projektů,« uzavřel Ton van Lierop.
ČESKÉ MINISTERSTVO FINANCÍ: A KOLIK BY TO VŠE STÁLO PENĚZ?
Jakub Haas však za MF ČR namítl: »Náš resort sice vykonává pouze působnost v oblasti cenové regulace. Ale podle našeho názoru by zřizování nezávislého regulačního orgánu bylo v rozporu s programem rozpočtové odpovědnosti a znamenalo by další rozšiřování státní správy. Jen ve Velké Británii, která bývá často v této souvislosti zmiňována, regulační orgán o 40 odborných pracovnících (OFWAT) reguluje 30 vodárenských společností, na což spotřebuje rozpočet ve výši 17 mil. liber ročně, tedy zhruba 21 mil. eur či 500 mil. Kč (další částky jsou vynakládány na poradenské a konzultační činnosti). V České republice je v současné době 2200 provozovatelů a přes 5 tisíc vlastníků vodohospodářské infrastruktury. Je tedy zřejmé, jaké nároky rozpočtových prostředků by byly vyvolány...
Na otázku, zda Ministerstvu financí vyhovují jeho dosavadní možnosti, jak ovlivňovat stanovování cen vody, Jakub Haas odpověděl: »MF plní svou působnost svěřenou mu zákonem č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, v regulačním rámci stanoveném zákonem o cenách. Ten přesně definuje formy, v jakých mohou státní orgány uplatňovat státní zásahy do oblasti cen. Je regulace formou úředně stanovených cen (maximální, minimální nebo pevné) nebo formou věcného usměrňování cen. Vládě pak zákon vyhrazuje ještě třetí formu cenové regulace v podobě cenového moratoria. Věcné usměrňování cen je vhodné právě v případech kdy existuje řada prodávajících (poskytovatelů služeb) na řadě lokálních trhů, kdy není vhodné a ani možné stanovit jednu maximální cenu. Stanovená pravidla věcného usměrňování zamezují zahrnování ekonomicky neoprávněných nákladů a nepřiměřeného zisku do cen, na druhé straně vytvářejí prosto pro vyjednávání o cenách vody s městy a obcemi jako politickými reprezentanty občanů - konečných spotřebitelů. Bylo by krátkozraké tvrdit, že není zapotřebí legislativních změn, letos se například připravuje novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která bude řešit řadu změn, jež se dotknou i regulace tohoto odvětví.«
KALOUSKŮV ÚŘAD ŽÁDNOU KRITIKU Z BRUSELU NEZAZNAMENAL
Zajímalo nás rovněž, zda se někdy v minuklosti Evropská komise, případně DG Regio či jiné evropské instituce, vyjadřovaly k dosavadnímu Ministerstvem financí určovanému způsobu kalkulace cen vodného a stočného a definování oprávněných nákladů a přiměřeného zisku, které se do ceny vody mohou započítat?
»Žádné vyjádření Evropské komise k uplatňovaným pravidlům cenové regulace jsme neobdrželi,« odpověděl Jakub Haas, zástupce tiskového mluvčího MF ČR. »Stanovená regulační pravidla jsou velmi konformní a naopak v případě čerpání prostředků z evropských fondů podle podmínek OPŽP bylo vstřícně umožněno, aby i propočty cen podle tzv. finančního modelu odpovídaly pravidlům cenové regulace.«
Podle Jakuba Haase Ministerstvo financí pro rok 2013 již loni v předstihu stanovilo některá nová pravidla v regulaci cen vody pitné, odvedené, předané i převzaté dotýkající se zejména způsobu, jak postupovat při výpočtu přiměřeného zisku zajišťujícího přiměřenou návratnost použitého kapitálu. »Jde o definici zakotvenou v zákoně o cenách při jeho poslední novele, což dává vodárenským subjektům univerzální a transparentní návod postupu. Úprava sleduje především možnost vytváření příslušných zdrojů na reprodukci infrastrukturního i provozního majetku využívaného pro zajištění dodávek a odvádění vody, která byla většinou dlouhodobě podceňována a výhledově by se mohla stát limitujícím faktorem pro dodržování bezpečnosti a kvality dodávané vody,« uzavřel za Ministerstvo financí Jakub Haas.
K NEJÚČINNĚJŠÍM NÁSTROJŮM REGULACE PATŘÍ SOUTĚŽ V RÁMCI STÁTEM DANÝCH PRAVIDEL
Předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) František Barák potvrdil přesvědčení celého sdružení o tom, že současný způsob regulace a především poslední upřesnění pravidel pro regulaci přiměřeného zisku jsou kroky správným směrem a vedou ke zvýšení míry ochrany spotřebitele a transparentnosti v rámci oboru vodovodů a kanalizací, ale i k větší srozumitelnosti zákonných norem při cenotvorbě.
»Regulační pravidla musí být natolik univerzální, aby postihla tuto širokou paletu modelů a smluvních vztahů. Cenový výměr MF 01/2012 zavádí zcela univerzální regulační pravidlo, jehož jasným cílem je na jedné straně ochrana spotřebitelů a na straně druhé srozumitelnost platné legislativy při respektování rozmanitostí provozovatelů i vlastníků vodohospodářského majetku. Definovaný způsob regulace zisku zavádí regulaci zisku bez ohledu na to, zda službu provozuje sám vlastník nebo provozuje-li ji v rámci oddílného modelu soukromý či veřejný provozovatel. Tato skutečnost je z pohledu spotřebitele podstatná. Způsob regulace zisku nastavený Ministerstvem financí ČR respektuje i potřeby malých obcí, kdy nastávají také případy, že provozování vodohospodářské infrastruktury je nezajímavé pro kapitálově silné subjekty,« konstatoval František Barák.
Zároveň vyjádřil názor, že jedním z nejúčinnějších nástrojů regulace je soutěž mezi provozovateli. »Státem stanovená pravidla tak určují horní nepřekročitelné limity, které jsou soutěží dále optimalizovány,« zdůraznil za SOVAK jeho předseda.
SIGNÁLY Z BRUSELU NENÍ RADNO PODCEŇOVAT
MŽP podle svého mluvčího Matyáše Vitíka nechce signály z Bruselu na téma regulace vodohospodářského trhu v Česku podcenit. »Je nutné zdůraznit, že dotační politika v této oblasti je nyní úzce spjatá s finančními prostředky dostupnými především z evropských fondů. Dotace poskytované pouze na národní úrovni by byly nesrovnatelně nižší,« vysvětlil mluvčí.
»I proto náš resort bere vzkazy z Bruselu jako výzvu k jednání s orgány Evropské komise, která by mohla být podnětem pro zlepšení regulačního rámce v České republice« uvedl dále Matyáš Vitík. »MŽP samozřejmě není v pozici, kdy by mohlo hodnotit činnost ostatních dotčených orgánů, protože převážná většina regulačního rámce pro vodohospodářský trh není v jeho kompetenci. MŽP však předpokládá, že jednání v této otázce, která jsou vedena v rámci tzv. kulatého stolu k otázkám nezávislého regulátora vodohospodářského sektoru (MŽP podle neoficiálních informací uvažuje o tom, že regulátorem by byl Energhetický regulační úřad), budou přínosná pro český vodohospodářský trh.«
Ministerstvo životního prostředí v českém regulačním rámci zodpovídá za kontrolu kvality vypouštěných odpadních vod a za dotační politiku. V návaznosti na podmínky Dohody o vodě je zodpovědné za kontrolu jejich plnění. Protože tyto podmínky jsou odlišné od stávající regulace, plní MŽP ve spolupráci se Státního fondu životního prostředí ČR částečně funkci i »kvaziregulátora«. »Ve světle tohoto faktu je o to výraznější potřeba jednání s EK, na nichž by bylo dosaženo konsenzu, a v dalším programovém období by pak nebyla nutná regulace vztahů ve vodohospodářském sektoru u podporovaných projektů nad rámec obvyklý v České republice,« uzavřel Matyáš Vitík.
V čem vidíte přínosy a rizika případného zřízení regulátora cen vody?
ANKETA
Ing. Josef Hora, starosta města Chodova (okr. Sokolov), předseda Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech:
Ptáte se vlastníka základního infrastrukturního majetku na území členských obcí, jež dnes suverénně rozhodují o obnově a rozvoji vodovodů a kanalizací a také suverénně rozhodují o cenové politice u služeb, které jsou tímto majetkem na území obcí zajišťovány, co přinese to, když mu stát tato vlastnická práva odebere? Po mnohaletých zkušenostech v komunální správě jednoznačně vím, že stát prostřednictvím svých institucí odebírá obcím práva a naopak jim uděluje další úkoly a povinnosti, velmi často nelogické a nesmyslné, v neprospěch jejich obyvatel. Neúspěšná reforma územní veřejné správy je křiklavým důkazem. Dokud byly vodovody a kanalizace, jejich provoz, potřebné rekonstrukce - a hlavně jejich chybějící dostavba pro stát jen přítěží, stát »chodil kolem jen po špičkách«. Nyní po téměř 20 letech, kdy se dostala péče o tento majetek ve většině obcí na kvalitativně výrazně vyšší úroveň, najednou není státu po chuti, že se nemůže na tomto odvětví více přiživit. Slovo »přiživit« volím úmyslně, protože opět z praxe vím, že nově vytvořenou instituci a haldy podkladů, které tato instituce bude od obcí a provozovatelů vyžadovat v pravidelných termínech, nakonec zaplatí odběratelé ve vodném a stočném. O to bude odvětví závislejší na dotacích a o to zřejmě ve skutečnosti jde. Dostat i vodohospodářský obor tam, kde je snadné občanům zdůvodnit nezbytnou potřebu kontroly ze strany státu, jeho úřadů a úředníků.
Když mluvím o státu, je mi předem jasné, že ten se bude hájit tím, že jde o požadavek EU, jinak nebudou dotace. I tady mohu odpovědět podle zkušeností z vlastní praxe: Tzv. přísliby dotací se stále stupňujícími požadavky na mnohaleté kontroly pod hrozbou neustálého vracení dotace se 100% sankcí bychom totiž měli jednoznačně odmítnout. Rozšiřují korupční prostředí, likvidují zdravou konkurenci a zcela demotivují rozumné ekonomické uvažování a chování. Taky bychom se měli zeptat, proč nemá regulátora ani Německo, ani Francie. Z větších zemí ho má jen Anglie, ale tam stát prodal vodohospodářskou infrastrukturu soukromým vlastníkům, což není náš případ - v České republice vlastní vodohospodářský majetek obce. A za 91 členských obcí Vodohospodářského sdružení obcí západních Čech mohu s velkým uspokojením konstatovat, že je obecní vodohospodářský majetek spravován velmi dobře s péčí skutečně řádného hospodáře.
Mgr. Karel Novotný, MBA, náměstek primátora města Mostu:
Předně je třeba říci, že v rámci Evropské unie není jednotný pohled či vzor, jak v tomto oboru tuto komoditu, kterou voda bezesporu je, regulovat. Nicméně na úvod musím připomenout skutečnost, že v ČR je cena vody regulována, byť velmi zvláštně, řekněme složitě. Vodárenství mají v kompetenci tři ministerstva. A to Ministerstvo zemědělství - jako věcný regulátor. Ministerstvo životního prostředí, které má v kompetenci kvalitu vody a využívání čerpání dotací z EU. A v neposlední řadě Ministerstvo financí, které stanovuje kalkulaci cen vodného a stočného, včetně přiměřeného zisku. Domnívám se, že Evropské unii není zcela »po chuti« toto rozdělení kompetencí a regulace a struktury v rámci EU by raději upřednostňovaly nezávislý úřad, který by nespadal pod žádné ministerstvo. Nabízí se jediné snad smysluplné řešení, a to, že by tento úřad byl Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten by mohl regulovat ceny a ponechávat i firmám přiměřený zisk a zároveň kontrolovat stav jejich sítí, především jejich obnovu a investice do této obnovy tak, aby bylo vše jednoznačné a transparentní.
Ing. Vladimír Kramář, ředitel společnosti Vodovody a kanalizace Vyškov, a. s.:
Chápu, že ve vodárenství - službě, u níž si její příjemci nemohou dodavatele vybírat, a tržní principy tam proto fungují omezeně - je určitá regulace a kontrola nutná. Zejména tam, kde ve vodárenství podnikají soukromé subjekty. Domnívám se však, že nástrojů k regulaci i kontrole cen vodného a stočného má stát dostatek již dnes. Vytvořením dalšího speciálního úřadu by nejen dál narostly náklady regulace, ale především by se zkomplikovala už dnes složitá cenotvorba ve vodárenství. Již nyní se řada vodárenských společností či vlastníků vodárenské infrastruktury obtížně srovnává s požadavky stávající cenové regulace, finančních modelů, k jejichž plnění se zavázali v souvislosti s přijetím dotace, a proti nim působících ekonomických i sociálních možností jejich tarifní oblasti.
U vodárenských společností vlastněných a ovládaných obcemi - jako je i ta naše - jsou nejdůležitějším a nejpřirozenějším regulátorem jejich orgány. Jen ony, s podrobnou znalostí místních podmínek, nejlépe dokážou vyvažovat potřeby a možnosti provozovaných oblastí s požadavky stávající cenové regulace a dalších zákonných předpisů, zejména pak plněním plánu financování obnovy vodárenského majetku. Členové těchto orgánů - v naprosté většině starostové a zastupitelé z provozované oblasti - »skládají účty« přímo těm, kdo jsou příjemci vodárenských služeb a současně jejich voliči. A voliči to členům orgánů vodárenských společností z řad komunálních politiků mohou ve volbách zase zpětně »spočítat«.Podobná autoregulace nemůže v případě státem dosazeného a státem placeného úředníka nikdy fungovat. Ten navíc bude nucen řídit se schématy, která ve snaze něco vyrovnat mnohdy něco jiného naopak rozhodí.
Během minulého roku finanční ředitelství uložila v oblasti vodárenství pokuty ve výši 1,14 mil. Kč
- Kontrolu dodržování cenových předpisů v odvětví vodárenství provádějí finanční ředitelství, působnost k výkonu této kontroly mají svěřenu také kraje a obce.
- Při zjištění porušení cenových předpisů jsou udělovány pokuty v souladu se zákonem o cenách. V závislosti od charakteru cenového deliktu způsobu jeho spáchání mohou činit až pětinásobek nepřiměřeného majetkového prospěchu nebo až 10 mil. Kč.
- V roce 2011 bylo ze strany finančních ředitelství provedeno v odvětví vodárenství 57 kontrol. Ve 29 případech se zjistilo porušení cenových předpisů, přičemž byly uloženy pokuty ve výši 4,139 mil. Kč. Průměrná výše sankce nemá žádnou vypovídací hodnotu, protože se vždy ukládá za konkrétní delikt s posouzením konkrétních souvislostí (v jednotlivém případě činí např. 5 tis. Kč, v jiném pak 400 tis. Kč).
- Sankce se ukládá prodávajícímu, který sjednal a uplatnil ceny vody v rozporu s cenovými předpisy, záleží tedy na konkrétním modelu provozování vodárenské infrastruktury, zda je pokuta uložena provozovateli nebo vlastníkovi, který si vodárenskou síť provozuje sám.
- Mezi zjištěná porušení pravidel patřilo například duplicitní zahrnování zisku do vnitropodnikových předání, snižování plánovaného objemu dodávek, a tím zvyšování ceny na jednotku, zahrnování vyšších odpisů, nadhodnocení režijních nákladů či zahrnování nákladů souvisejících s jinou než regulovanou činností.
Stanovisko Ministerstva zemědělství ČR k regulaci vodárenství a jejímu dalšímu případnému vývoji
Nevíme, zda je Evropská komise (EK) podrobně seznámena se stavem regulace v ČR. Domníváme se, že nikoliv, protože z našeho pohledu jsou regulační mechanismy v ČR dostatečné a jsou přizpůsobené konkrétním podmínkám ČR.
V této souvislosti je třeba uvést, že české vodárenství prošlo na počátku devadesátých let privatizační transformací, kterou provázela fragmentace původních státních vodárenských celků s delegací správy vodárenské infrastruktury na města a obce. V tomto období probíhaly v ČR též privatizace vodáren, které byly schvalovány obcemi. V důsledku těchto procesů vznikly vlastnické a provozovatelské subjekty různé velikosti a s rozdílnými smluvními vztahy. Důsledkem je i velké množství vlastníků a provozovatelů infrastruktury VaK (více než 5000 vlastníků, resp. cca 2200 provozovatelů).
Zejména z tohoto důvodu není možno z kapacitních a finančních důvodů regulovat vodárenské subjekty jednotlivě, ale byla zavedena plošná cenová regulace závazná pro všechny vodárenské subjekty. Tato základní ekonomická regulace je založena na zahrnování pouze ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku do cen. Cenovým regulátorem je Ministerstvo financí, které cenotvorbu kontroluje a prostřednictvím finančních ředitelství postihuje finančními sankcemi případná pochybení.
Druhým pilířem této regulace je i Ministerstvo zemědělství (MZe), které mj. vede ústřední evidenci údajů o všech vodovodech a kanalizacích a zajišťuje zpracování koncepcí rozvoje vodovodů a kanalizací na území státu. Novelou zákona o vodovodech a kanalizacích v roce 2006 byla mj. i posílena regulační role MZe, a to zejména zavedením dalšího povinného předávání informací od všech vlastníků a provozovatelů a umožnění jejich zveřejňování. Jedná se zejména o povinné dokládání celkového vyúčtování všech položek ve výpočtu ceny podle cenových předpisů pro vodné a stočné v předchozím kalendářním roce. Tyto informace slouží jako zdroj pro benchmarkingová srovnání subjektů v oboru. Další důležitou povinností vlastníků infrastruktury VaK zavedenou zmiňovanou novelou v roce 2006 bylo i zpracování a realizace Plánů financování obnovy, což umožňuje naplnění cíle samofinancovatelnosti oboru (jeden ze čtyř nejdůležitějších cílů rámcové směrnice vodní politiky 2000/60/ES).
Významnou roli v regulaci má také vlastník infrastruktury, který v případě oddílného provozování reguluje provozovatele prostřednictvím výběrového řízení a provozní smlouvy zejména v oblasti dodržování provozních povinností vůči konečným zákazníkům a ve vyjednávání cen pro vodné a stočné. Provozovatelé jsou vybíráni dle platného koncesního zákona a zákona o zadávání veřejných zakázkách.
Závěr: Regulace je z našeho pohledu dostatečná a přizpůsobena podmínkám ČR. V posledních letech došlo k významným změnám na všech třech popsaných úrovních regulace. MF - dochází k úpravám v rámci cenových věstníků, došlo už i k definování dříve vágního termínu »přiměřený zisk«. MZe provedlo významné úpravy v rámci novely zákona o vodovodech a kanalizacích (viz výše). Další změny proběhly v rámci úpravy podmínek zadávání veřejných zakázek. Lze samozřejmě dále regulaci rozvíjet (možné návrhy v rámci nyní připravované novely zákona o vodovodech a kanalizacích nebo dalších úprav v rámci zákona o zadávání veřejných zakázek, resp. koncesního zákona, řešení přiměřenosti nájemného apod.), ale nepovažujeme za možnou myšlenku centrálního »nezávislého regulátora«, který by přímo reguloval všechny subjekty v podmínkách roztříštěnosti a různorodosti vodárenského trhu v ČR.
ZDROJ: MF ČR
