Jak se daňovým poplatníkům vyplácí investice do veřejné služby, kterou poskytují veřejné knihovny, jež nevytvářejí ekonomický zisk? Odpověď přinesl jeden zajímavý výzkum.
V době pokračujícího hledání příležitostí k úsporám a škrtům, kdy sílí snahy převádět mnohé služby do řeči čísel, zveřejnili v březnu odborníci z Městské knihovny v Praze (MKP), Univerzity Pardubice (UP) a Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici výsledky tříletého projektu s názvem Metodika měření hodnot služeb knihoven. Ten zjišťoval, jakou hodnotu mají služby veřejných knihoven pro společnost. Projekt spolufinancovaly MKP a Ministerstvo kultury v rámci programu VISK (Veřejné informační služby knihoven) a je v souladu s naplňováním Státní kulturní politiky na léta 2009-2014.
NEJHUSTŠÍ SÍŤ KNIHOVEN, NÍZKÉ INVESTICE
Veřejných knihoven je v naší zemi přes 5400, což v přepočtu na obyvatele znamená nejhustší síť mezi zeměmi EU (5,1 knihovny na 10 tisíc obyvatel). Většinu z nich zřizují města a obce, které se je i přes omezené rozpočty snaží podporovat a zvelebovat, protože už dávno nejsou »jen« místem pro výpůjčku knih, ale fungují jako společenská centra komunitního života. Svědčí o tom např. přehlídka v rámci každoročního udílení ocenění »Knihovna roku«.
Navíc návštěvnost knihoven od roku 1992 roste (24 milionů návštěvníků ročně) a lze říci, že je v průběhu života využijí dvě třetiny populace. Pokud jde o jejich financování, vynaloží ČR ročně asi 15 eur na jednoho obyvatele, což je evropský průměr.
Jak na březnové prezentaci výsledků projektu upozornil člen projektového týmu RNDr. Tomáš Řehák, ředitel MKP, cílem výzkumu nebylo obhájit podporu veřejných knihoven (to, zda se jejich provoz vyplatí z ekonomického hlediska), ale ukázat, že veřejné investice vložené do nich jsou stejně hodnotné jako např. do vzdělávacích či zdravotních zařízení.
JAK SI CENÍME SLUŽEB KNIHOVNY VERSUS NAKOLIK JSME OCHOTNI JEJÍ SLUŽBY HRADIT
Na začátku výzkumu byla rešerše podobných měření společenské efektivity neměřitelných služeb v zahraničí. Studie (jako např. z Floridy, USA) však posloužily spíše jako inspirace. Jejich metodiky nebylo možno jednoduše převzít na knihovny v ČR kvůli odlišnosti financování veřejných služeb a jejich vnímání společností. Nakonec tedy vznikla metodika přizpůsobená českým podmínkám s přihlédnutím k provozu různě velkých knihoven.
K výpočtu hodnoty služeb knihovny posloužil poměr nákladů a přínosů (Cost-benefits analysis). Jak vysvětlil další z řešitelů projektu, sociolog doc. Ing. Jan Stejskal, Ph.D. z UP, jde o tzv. princip individualismu, kdy každý člověk zvažuje hodnotu toho, co spotřebovává (zejména vzhledem k množství vynaložených peněz a času).
Náklad je jasná položka, kterou rozumíme veškeré finance plynoucí na zajištění služeb knihovny. Problémem ale bylo, jak ocenit subjektivní užitek návštěvy veřejné knihovny, tj. dát jej do měrných jednotek, s nimiž lze dále počítat. Tuto hodnotu neumíme podle Jana Stejskala určit zvlášť u veřejných statků či služeb jinak než dotazováním na individuální hodnotu vnímanou uživatelem. Součástí výzkumné metody byly otázky Willingness to pay (ochota platit) a Willingness to accept (ochota přijmout náhradu za to, co nemohu spotřebovat).
Jak se knihovna vyplatí, vědí nejlépe sami čtenáři. Ve spolupráci se sociologem Mgr. Pavlem Černým bylo proto připraveno několik dotazníkových šetření. Tzv. laboratoří výzkumu se stala MKP, jež se sice vymyká ostatním veřejným knihovnám především svou velikostí, ale současně může být modelem našeho knihovnictví. Nabízí širokou škálu služeb od specializovaných až po služby malých komunitních poboček, jež mají blízko k vesnickým knihovnám. Rovněž zasahuje všechny možné sociální skupiny. Přesto se část závěrů z dotazování otestovala ještě v okresních knihovnách v Kutné Hoře, Táboře a Uherském Hradišti. Tamní výsledky se překvapivě velmi podobaly těm z MKP.
Dotazníková šetření zahrnula přes 12 tisíc čtenářů. První sledovalo nejen to, kolik peněz dotázaným ušetřila knihovna při jejich poslední návštěvě, ale také kolik by byli ochotni zaplatit za některou ze služeb knihovny či kolik by byli ochotni přijmout jako kompenzaci za neexistenci služeb knihovny. Druhý průzkum se čtenářů ptal na hodnotu konkrétní výpůjčky, tedy na to, kolik času a peněz by vynaložili, kdyby si knihu museli opatřit nějak jinak (např. výpůjčkou z antikvariátu).
Oslovení čtenáři byli v dotaznících konfrontováni např. s tím, zda by byli ochotni hradit náklady v souvislosti se svým členstvím v knihovně, což je v případě MKP asi 1400 Kč za rok. Celých 63 % dotázaných odpovědělo, že nikoliv. A kolik čtenářů při své poslední návštěvě knihovny ušetřilo? Bylo to 75 % a šlo o průměrnou částku 742 Kč.
ÚČINNÝ NÁSTROJ
Dodejme, že k výstupům projektu patří odborná publikace »Měření hodnoty veřejných služeb (na příkladu veřejných knihoven)« a metodická příručka »Neocenitelné služby knihovny a jak je ocenit«, které jsou v nákladech 200 a 2000 kusů distribuovány do vybraných knihoven. A dále web: http://roi.mlp.cz, který pomůže s měřením efektivity prostředků vynaložených ve veřejné knihovně. Podle ředitele Knihovnického institutu Národní knihovny PhDr. Víta Richtera teď knihovny disponují významným nástrojem k tomu, aby vedle svého sociálního působení mohly přesvědčivě prokázat i ekonomické dopady své činnosti.
Částka ušetřená návštěvou knihovny.
Zástupci řešitelského týmu projektu »Metodika měření hodnoty služeb knihoven« představují výsledky své práce. Na snímku zleva: Pavel Černý, Jan Stejskal, Vít Richter a Tomáš Řehák.
FOTO: ARCHIV MKP
