Vypovídá o tváři města

Jsou architektonické prvky, které se léty natolik osvědčily, že přežívají. V našich městech však najdeme rozličný mobiliář, který ne vždy koresponduje s architekturou a prostředím. "Například pražská lucerna. Je to konstrukčně výborný prvek, světelným výkonem vyhovuje, a proto není důvod, proč tuto lampu měnit. Podle mě by v pražských ulicích mohla zůstat navěky," uvádí jako vhodný příklad ing. arch. Ondřej Šefců ze Státního ústavu památkové péče, který se dané problematice dlouhodobě a intenzivně věnuje. Často problematickou záležitostí jsou podle něj třeba odpadkové koše. "Jednou najdete keramické, podruhé plastbetonové, jindy jako napodobeninu kamene. Samostatnou kapitolou jsou i lavičky, přestože je otázkou, zda lavička vůbec do interiéru města, do normálního uličního prostoru, patří," pokračuje. "Za vyloženě nevhodný, až odpudivý považuji městský mobiliář nesoucí na sobě reklamní plochu, například lavičky, hodiny, ale i zmíněné odpadkové koše apod. Rozhodně by to neměl být způsob, jak získávat finance potřebné na údržbu městského vybavení," přemýšlí nahlas.

Podstatné je, aby interiér města měl zachovanou vyrovnanou estetickou úroveň mezi architekturou staveb a vybavením ulic. Zvláště v prostředí památkových rezervací a zón je velmi důležité.

Prostředí vychovává

Prvky mobiliáře vypovídají také o tom, jak se o prostředí město stará. V jeho umístění by měla být jasná logika, založená především na funkčnosti, významové hierarchii a proporčnosti vůči vlastní zástavbě. V zásadě nevadí, mají-li jednotlivé části města (městské části) vlastní mobiliář - někdy je to téměř nezbytné. Podstatné je, aby zapadl do konkrétního prostředí. "Smutné je, že se mobiliář a jeho estetický vliv často podcení. Dokonce někteří teoretici vyznávají názor, že město nemusí být útulné, že stačí, je-li útulný byt. Čím více se uplatňují komerčně-obchodní tlaky, kde se všechno přepočítává na plochy, výtěžky a dostupné vzdálenosti, tím intenzivněji se z města vytrácí duch a stává se z něho jen jakýsi stroj," varuje Ondřej Šefců. Při výběru prvků mobiliáře záleží na kulturnosti a nepodjatosti všech zainteresovaných stran, jak se s tou úlohou vypořádají. Zdali nepřevládnou komerční aspekty nad úrovní prostředí.

Pravidla výběru

Pokud chce město či obec pořizovat nový mobiliář, měla by výběru předcházet příprava. V prvé řadě je nutné prostudovat historické dokumenty a dobové reálie a zjistit, jak prostor vypadal v minulosti: jak byl původně organizován, jaká byla dlažba, proporcionalita a množství zeleně. Shromáždění historických pohledů a grafik je vždy užitečné. Za druhé, řešitelé by měli jasně definovat, co se od daného prostoru čeká. "To je velmi důležité a v praxi pak řada úloh kolabuje na nesmyslném zadání, které architekt řeší,ale které vlastně nemají řešení. Často je to třeba požadavek na multifunkční/univerzální využitelnost prostoru (např. náměstí), na základě kterého se pak pořizuje mobiliář. To je ale mnohdy nereálné," varuje Šefců. Dále je potřeba zkoumat, čím je vybavovaný prostor charakteristický, zdali již v něm jsou nějaké zajímavé historické či výtvarné prvky. Na ně se dá navázat, případně je doplnit novými. Snaha prostor totálně změnit se obvykle nesetkává s pochopením, zejména ze strany místních obyvatel. "Před podobnými záměry výslovně varuji," říká památkář. Podle něj lze téměř na každém náměstí najít velice zajímavé doklady předchozího vývoje, například staré kašny, morové sloupy, různé prvky dlažeb a odvětrání historických sklepů. Těchto pevných bodů by se měli řešitelé držet, aby se zachovala kontinuita vývoje. "Už ve vyhlášení soutěže by toto mělo být stanoveno. Změnám nelze bránit, ale zde dvojnásob platí: dvakrát měř a jednou řež," domnívá se architekt.

"Výběr prvků mobiliáře je tak velký a široký, že je to někdy až traumatizující. Proto radím: stanovit kritéria, podle kterých se mobiliář bude posuzovat. Při zpracování konceptu se dají najít stanoviska, z nichž budeme dále vycházet (například zadat materiál, styl)."

Pozor na barevnost

Důležitou roli, která bývá často podceňována, je barevnost. Souvisí to trochu i s tím, že na posuzování barevnosti chybí exaktní a srovnatelné nástroje. Posuzuje se obvykle podle tištěných firemních vzorníků, ale barvy na tisku mnohdy neodpovídají skutečnosti. Barvu je vždy nutné posuzovat v daném prostředí, ve světelných podmínkách a na materiálu, v němž bude provedena.

Po dvou třech letech se ukáže, jak mobiliář funguje. Pokud prvky, které by odborník zpočátku označil za nepříliš povedené splynou s prostředím města natolik, že je nevnímáte, je možné je akceptovat. Pokud však nesplynou a vy je dál vnímáte jako něco nepatřičného, nevkusného a nehodícího se do interiéru města, je lépe je po zralé úvaze vyměnit nebo úplně odstranit bez náhrady.

"Podle mně je zhruba třicet procent mobiliáře, který ve městech je, celkem zbytečný. Například otáčecí hodiny s reklamami, na něž nikdo nekouká, různé květinové nádoby, v nichž nic neroste a stávají se veřejnými popelníky či podivná sedátka a zábrany, často již povalené a nesloužící svému účelu. Neustále pročišťování městského prostoru je podle mě dobré, a je-li prováděno citlivou rukou, může být jen ku prospěchu?" uvádí Ondřej Šefců.

Jak mobiliář udržovat?

Touto otázkou se obvykle zabývá jen málo lidí, ale opět, je to důležitý faktor pro výběr. K čemu je krásný mobiliář, když ho pak město není schopno kvalitně udržovat? Mobiliář je často vystaven velmi neurvalému zacházení, od vandalství po ukradení částí a zcizení až po běžné poškození provozem, a na to se nesmí zapomínat. Materiál je při pořizování potřeba volit i s ohledem na tato kritéria. "Oprýskaný, vybledlý materiál rozhodně prostředí města nepřidá na eleganci a přívětivosti. Jsem si vědom skutečnosti, že mnohdy je to otázka financí, ale zastupitelé by měli mít na paměti, že nákupem levnějšího mobiliáře sice město krátkodobě ušetří, ale v dlouhodobém efektu tratí. Estetickou újmu bohužel spočítat neumíme. Je těžko měřitelná, nejde zavést do tabulek," míní Šefců. Nejde tedy o používání absolutních, dokonalých materiálů, nejde o to vytvořit dokonalé a v podstatě sterilní prostředí, ale dbát na to, aby co nejlépe fungovala údržba.

Každá doba má právo podpisu, ale také má právo zachování hodnot. "I na středověké náměstí lze umístit mobiliář se soudobým designem, ale musí celkově splývat s prostředím. Rozhodně nesouhlasím s principem kontrastu. Myslím si, že při uplatňování radikálního kontrastu jde mnohdy spíše o vlastní ego tvůrce než o prostředí. Z praxe však vím, že čím cennější historické prostředí, tím je to větší hozená rukavice pro tvůrce, kteří chtějí poměřit síly," svěřuje se architekt. Stačí si porovnat, co vyrostlo na území Prahy během 19. století a co přibylo ve století dvacátém. Porovnat množství, úroveň a atraktivitu prostředí.

Eva Vítková