Posílení motivačních prvků pro města a obce, které na svém území aktivně podporují rozvoj podnikání, představuje jednu z možných cest změny rozpočtového určení daní ve vztahu k obcím. V rozhovoru pro Moderní obec to konstatoval 1. místopředseda vlády, ministr financí Mgr. Bohuslav Sobotka.
S ohledem na současnou situaci ve veřejných financích však vyloučil, že k tomuto posílení by mělo dojít na úkor daňových příjmů státního rozpočtu.
Mezi prioritami Ministerstva financí je pokračovat v ozdravení veřejných financí s cílem dodržení konvergenčního programu a snížení deficitu veřejných rozpočtů v roce 2006 pod 4 procenta. Bude vůbec možné v tomto rámci posilovat finanční nezávislost a samostatnost obcí a dodržovat princip subsidiarity?
Loni skončilo hospodaření obcí v ČR deficitem ve výši 9,7 miliardy Kč, což činí zhruba 10 % z celkového salda veřejných rozpočtů v roce 2004. Výše uvedených 9,7 miliardy Kč představuje přibližně 0,3 % na hrubém domácím produktu. Proto si nemyslím, že by se dodržení konvergenčního programu vylučovalo se samostatností obcí. Samozřejmě by však princip subsidiarity měl být nadále rozvíjen.
Je vůbec reálné ještě v tomto volebním období zvýšit podíl obcí na rozpočtovém určení daní?
V souladu s programovým prohlášením vlády bylo jednou z priorit navýšit podíl na daňových příjmech pro kraje. Tento záměr se podařilo realizovat. Od roku 2005 se krajům zvýšil podíl na sdílených daních ze stávajících 3,1 na 8,92 %. Nedomnívám se však, že by v nejbližším období mělo dojít k další novele zákona o rozpočtovém určení daní, tentokrát ve vztahu k obcím. Nastavení příjmů obcí podle mého názoru prospívá stabilita, a nemělo by se tedy měnit každé volební období. To však nevylučuje diskusi o posílení motivačních prvků.
Stát si jistě musí ponechat určité nástroje i v podobě dotací k tomu, aby mohl například vyrovnávat rozdíly mezi regiony. Nemyslíte si však, že by portfolio nejrůznějších dotací pro obce, města, regiony i globální částka, která je na tyto účely vyčleněna ze státního rozpočtu, měly být přece jen poněkud přehodnoceny tak, aby obce (i kraje) dostávaly sice méně dotací, ale více přímých plateb, s nimiž by disponovaly podle vlastního uvážení?
V delším časovém horizontu určitě dojde ke změnám v dotační politice státu. V nejbližším období většina národních dotací vymizí ve prospěch kofinancování.
Ministerstvo vnitra chystá věcný záměr novely zákona o obcích, v němž uvažuje o tom, že by mj. v zájmu vyšší efektivity místní správy a samosprávy vznikala dobrovolná společenství obcí, pro něž by čerpání ze sdílených daní mělo být prakticky stejné jako pro jednotlivá sídla se stejným počtem obyvatel. Jinými slovy řečeno, větším obcím by mírně klesl příjem ze sdílených daní (pokud by nevzrostl jejich výběr). Jak by se k tomuto řešení stavělo Ministerstvo financí? Nevyvolávalo by toto řešení tlak ze strany zejména větších obcí na další rozšíření portfolia sdílených daní?
Věcný záměr uvedené novely ještě nebyl vládě předložen. Podle mých informací zatím není dořešeno, jakým způsobem by se realizovala výše zmíněná finanční motivace pro vytváření společenstev obcí: Zda přes změnu rozpočtového určení daní obcím, či dotační formou. Pokud jde o tlak obcí na rozšíření portfolia sdílených daní, není toto žádná novinka. Snahy obdobného charakteru zde byly a domnívám se, že budou i nadále.
V této fázi sestavení návrhu státního rozpočtu na rok 2006 se uvažuje s výší prostředků na výkon státní správy pro obce a kraje v úrovni roku 2005. V dané souvislosti podotýkám, že během projednávání vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2005 bylo Poslaneckou sněmovnou schváleno dodatečné navýšení příspěvku na výkon státní správy pro územní samosprávné celky o 347 mil. Kč.
Uvedený objem představuje mimořádné posílení zdrojů na výkon přenesené působnosti kraji a obcemi pro rok 2005. Součástí příslušných navrhovaných finančních objemů určených na výkon státní správy pro obce a kraje na rok 2006 je, i přes svůj mimořádný charakter, výše uvedené navýšení finančních prostředků na výkon státní správy dodatečně schválených Poslaneckou sněmovnou.
Novou metodiku propočtu příspěvku na výkon státní správy připravuje v souladu s usnesením vlády Ministerstvo vnitra. Nebráním se jejímu uplatnění v praxi - ale pouze za předpokladu, že s jejím zavedením nebudou spojeny dopady na státní rozpočet.
Ale obecně řečeno, plná úhrada výdajů na výkon státní správy není reálně proveditelná, neboť jednotlivé dílčí působnosti nelze dostatečně přesně finančně ohodnotit. Každý obecní úřad zabezpečuje úkoly na úseku státní správy s jinými náklady. Jde tedy o proměnlivou veličinu v čase i místě, a proto již od roku 1993 je zvolena forma příspěvku.
Chci však upozornit na to, že jako další zdroj úhrady výdajů na úseku státní správy mohou obce použít stanovený podíl na výnosu daní sdílených se státním rozpočtem. Ten stanovuje zákon o rozpočtovém určení daní a návazné prováděcí předpisy. Podíl obcí na rozpočtovém určení daní je stanoven s vědomím, že část takto získaných finančních prostředků použijí obce na úhradu výdajů na úseku státní správy. A vývoj inkasa daňových příjmů v posledních letech, jak známo, je pozitivní. Dalším druhem příjmů územních samosprávných celků, které se váží na výkon státní správy, jsou příjmy ze správních poplatků a poplatky a odvody v oblasti životního prostředí. Nový zákon o správních poplatcích představuje významný přínos do rozpočtů územních samosprávných celků. A určitě také víte, že v loňském i letošním roce byly všechny druhy příspěvků na výkon státní správy valorizovány o 5 %.
Letos v květnu jste informoval vládu o zadluženosti územních samosprávných celků. Jaký je stav v této oblasti a jaký vývoj očekáváte? Jak se vašemu resortu daří jednat s tzv. problémovými obcemi o přehodnocení jejich rozpočtových priorit s cílem snížit jejich zadluženost?
Obce vykázaly ke konci roku 2004 celkový dluh ve výši 74,8 miliardy Kč, přičemž proti skutečnosti roku 2003 jde o nárůst ve výši 6,3 %. V absolutním vyjádření je to zvýšení o 4,4 miliardy Kč. Ve srovnání s minulým rokem došlo ke zpomalení tempa vývoje zadluženosti. Počet obcí, které vykázaly v minulých letech zadluženost, je stabilizovaný.
Podle schváleného harmonogramu provedlo Ministerstvo financí výpočty ukazatele dluhové služby za minulá období za všechny obce a kraje. Obce, které překročily stanovenou hranici 30 procent, byly osloveny mým osobním dopisem a požádány o zdůvodnění a předložení návrhů opatření ke zlepšení své situace v oblasti zadluženosti. Z jejich odpovědí vyplynulo, že obecní a městská zastupitelstva v celé řadě případů přistoupila na základě této výzvy k přehodnocení svých rozpočtových priorit v následujícím období s cílem snížit svoji zadluženost. Z podkladů, které mám prozatím k dispozici, je patrné, že mnohé obce, které opakovaně vykázaly ukazatel dluhové služby nad stanovený limit, dosáhly tohoto překročení v důsledku vysokých splátek úvěrů a půjček v průběhu roku 2004. Tuto jejich snahu rychleji se vypořádat se svými závazky hodnotím velmi pozitivně.
Uvažujete o tom, že byste vládě navrhl zvýšení (či jiné úpravy, například změnu výpočtu) současného limitu dluhové služby obcí ve výši 30 procent?
Současný ukazatel dluhové služby je konstruován s cílem dosažení maximální transparentnosti údajů potřebných pro jeho výpočet. Všechny údaje jsou obsaženy ve finančních výkazech, které obce sestavují měsíčně. Pro vyhodnocení tohoto systému regulace zadluženosti je však zapotřebí určitý čas.
Zatímco podle údajů MF téměř všechny obce nad 5000 obyvatel jsou zadluženy, menší obce naopak hospodaří takřka vesměs bez dluhů. Je to pozitivní zpráva pro menší obce, či spíš naznačuje, že leckteré z nich málo investují do svého dalšího rozvoje?
U obcí bez statutárních měst došlo v roce 2004 skutečně k jednomu z nejnižších nárůstů celkové zadluženosti, která se sleduje od roku 1993. A máte pravdu, že z pohledu posuzování zadluženosti podle velikostních kategorií téměř všechny obce s počty obyvatel nad 5000 vykazují zadluženost. Podíl zadlužených obcí, které jsou v nejnižších velikostních kategoriích, je výrazně nižší. Podíl zadluženosti statutárních měst na celkové zadluženosti obcí vzrostl v roce 2004 o 1,2 %. Zadluženost velkých měst se tedy zvyšuje.
Pokud však jde o investice obcí do svého rozvoje, chci připomenout, že v případě překročení stanovené hranice ukazatele dluhové služby výhradně vlivem kontokorentního účtu, revolvingového (opakujícího se) úvěru, jednorázové splátky úvěru nebo půjčky nebo zapojení do programů PHARE, SAPARD a strukturálních fondů (přijetí úvěru určeného na spoluúčast) se příslušné obce, ale ani kraje nepovažují za problémové.
Obec se však může paradoxně propadnout mezi zadlužené i tehdy, pokud využije státní dotaci a finanční úřad při kontrole jejího čerpání zjistí nedostatky. Municipality si stěžují, že jsou pak nuceny dotace nebo jejich část vracet. A navíc ještě často platit vysoké penále, i když šlo o ryze formální a zcela zanedbatelné nedostatky, které někdy dokonce ani samy nemohly ovlivnit. Nelze ze strany finančních úřadů lépe sladit metodiku jejich kontroly využití dotací s podmínkami pro jejich udělování, a předcházet tak případným zbytečným sporům či nejasnostem?
V minulém roce se změnil zákon o rozpočtových pravidlech. Konkrétně v tom, že podmínky pro čerpání státních dotací mohou být stanoveny tak, aby se případné administrativní nedostatky neposuzovaly tak přísně jako dosud. Pokud však dojde k zásadním nedostatkům v čerpání dotací ze státního rozpočtu, finanční úřady postupují přesně podle zákona a jejich rozhodování je autonomní.
Svaz měst a obcí už dlouhodobě požaduje, aby s každou převáděnou kompetencí ze státu na municipality byly převedeny i příslušné finanční prostředky na její krytí. Není systémová chyba už v tom, že předkladatelé návrhů zákonů sice mají za povinnost vyčíslit, jak se navrhovaná opatření dotknou státního rozpočtu i veřejných rozpočtů, ale toto vyčíslení podávají sami?
Podle legislativních pravidel vlády je součástí každého návrhu zákona uvedení předpokládaného hospodářského a finančního dopadu na veřejné rozpočty. Připomínkovým místem pro zpracování návrhů zákonů jsou i kraje, hl. m. Praha a sdružení obcí s celostátní působností, pokud se jich daná problematika přímo týká; mohou k nim tedy podávat svá stanoviska. Proto se nedomnívám, že by pravomoc územních samosprávných celků byla v této oblasti omezena.
Nestálo by za to více posílit v podílu na sdílených daních motivační prvek pro města a obce, které aktivně podporují rozvoj podnikání na svém území?
Posílení motivačních prvků pro města a obce představuje samozřejmě jednu z možných cest změny rozpočtového určení daní ve vztahu k obcím. Existují dvě možnosti posílení výnosů z motivačních prvků. Jednak na úkor daňových příjmů státního rozpočtu - což je ovšem v současné době s ohledem na situaci ve veřejných financích nepřípustné, jednak v rámci stávajícího systému rozpočtového určení daní pro obce na úkor snížení stávajícího procenta na sdílených daních obcí (20,59 %). V případě druhé možnosti by bylo nutné zvážit, jak by uvedená změna dopadla na jednotlivé kategorie obcí.
Klonil byste se v té souvislosti k vytvoření místních (komunálních) daní?
Obdobu místních daní představují v ČR místní poplatky, které jsou podle rozpočtové skladby klasifikovány jako daňový příjem obce. V jejich případě má obec možnost v mezích zákona o místních poplatcích například ovlivnit výši sazby poplatku, možnost volby druhu poplatku, který obec zavede atd. Pravdou však je, že uvedené poplatky mají na celkových daňových příjmech obcí váhu pouhá 2 %. Zavedení místních daní v pravém slova smyslu či posílení výnosu ze stávajících místních poplatků představuje velmi citlivou otázku, kde je nutné brát na zřetel i to, jak by vzrostlo celkové daňové zatížení poplatníků v ČR, popřípadě jaké by mohly být zprostředkované dopady na státní rozpočet. Nicméně uzákonění místních daní by jistě posílilo samostatnou působnost obcí ve smyslu možnosti ovlivnit výši svých daňových příjmů.
