Základní registry, jeden z výstupů strategie Smart Administration, jsou v provozu přes půl roku. Významnou oblastí, jež na uplatnění principu SMART čeká, je evidence památkového fondu ve správě archivů, galerií a muzeí.
První, a snad nikoliv poslední, vlaštovkou je v tomto ohledu projekt, který probíhá v gesci Ministerstva kultury (MK). Jeho hlavním cílem je zefektivnit evidenci nemovitých i movitých památek a jejich souborů, památek UNESCO, městských i vesnických památkových či archeologických rezervací a zón a pokusit se sjednotit metodiku evidence a následné publikace informací o památkách nejen pro odbornou veřejnost, ale i pro turistický ruch. Součástí projektu je komunikace s registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Každou památku (nemovitou i movitou) lze mimo odborné údaje určit i metainformacemi, jež vymezují její přesnou územní polohu, vlastníka nebo uživatele.
JAKÝ BUDE DALŠÍ VÝVOJ?
Není pochyb, že zřizovatelé muzeí, galerií a archivů budou muset přispět nemalým úsilím, aby se památky v regionech staly »chytrými«, aby evidence byla »chytrá«.
Zajištění bezpečnosti a kompatibility informací, podrobné nastavení přístupových práv a systémů schvalování, zavedení automatizovaných procesů např. při zpracování multimédií, propojení s mapovými podklady, on-line publikace digitalizovaného obsahu a národní autoritativní slovníky jsou pro jednotlivé regiony nezbytnými standardy, chtějí-li zachovat všechny potřeby a povinnosti vyplývající z právě připomínkovaného »Památkového zákona«.
V současnosti se nemovité a movité památky evidují nesystematicky, obvykle zastaralými programy, jež nesplňují chytré standardy a dnešní možnosti. Napojení muzejních, galerijních a archivních softwarových evidencí na RÚIAN, popř. sdílení údajů s dalšími registry (ROB a ROS), posouvají možnosti evidence památek z místní na regionální i celostátní úroveň.
Muzea, galerie či archivy mohou individuálně napojit existující softwarové evidence na RÚIAN nebo lépe, realizaci zastřeší zřizovatel - obvykle krajský úřad. Otázkou však zůstává, zda v souvislosti s běžícím projektem v gesci MK přece jen nelze prosadit systémový přístup a pokusit se vybudovat jeden celostátní registr kulturních památek a archeologických nalezišť do něhož by on-line přispívaly paměťové instituce.
To by znamenalo zavedení jednoznačného a celostátně platného Agendového identifikátoru kulturní památky (nemovité a movité), ustanovení garanta registru v resortu památkové péče a standardizované a vzájemně kompatibilní evidenční softwary, které v muzeích, galeriích a archivech tento identifikátor využijí.
PŘÍNOS ŘEŠENÍ ZŘIZOVATELŮM MUZEÍ, GALERIÍ A ARCHIVŮ
Zřizovatelé muzeí, galerií a archivů dnes nemají mnoho šancí, jak zacházení s naším kulturním dědictvím kontrolovat, přestože jim to zákon ukládá. Většina památek není vůbec elektronicky evidována a když už, systémy nejsou on-line propojené ani v rámci jednotlivých institucí a neumožňují zabezpečení informací před zcizením.
Rizika současného stavu jsou zřejmá - problémy s rozsahem pojištění, snadné zcizení informací o památkách a jejich lokalizaci, roztříštěnost odborných slovníků a pojmů, obtížné předávání evidenčních informací mezi institucemi, ale i mezi jednotlivými zaměstnanci při personálních změnách logicky znervózňují management institucí i zřizovatele.
Řešení ale existují. Moderní technologie a uplatnění SMART principů snadno zajistí ochranu, bezpečnost, vzájemnou kompatibilitu a laickou i odbornou využitelnost paměťových dat.
INVESTICE DO KULTURY SE VYPLATÍ
Žijeme v době globalizace. Někdy je výhodná, jindy ubíjející. O výhodách Wikipedie, Googlu, Europeany a světových autoritativních slovníků nepochybujeme. E-sbirky se právě etablují. Agendový identifikátor kulturní památky nás čeká. Bude prospěšný? Nepochybně ano.
V paměťových institucích je přece uloženo naše národní bohatství a pracuje v nich řada erudovaných a nadšených odborníků. Usnadněme jim práci a využijme výsledky jejich práce pro poučení a relaxaci nás ostatních. Propojení jednotlivých kulturních systémů, registrů a agend přinese zvýšení informovanosti a zájmu o naši kulturu a budou z něj dlouhodobě těžit regiony i příští generace. Úsilí a investice do zachování naší kultury se nemůže nevyplatit.
Kam tedy kráčíš, česká památko? Moderní cesta jasně vede ke standardizované, celostátně a evropsky sdílené památkové evidenci, dostupné obcím, městům, krajům, zájmovým a odborným organizacím, státní správě, ale především široké veřejnosti.
MARTIN LUKÁŠ
konzultant informačních systémů pro veřejnou správu
PAVEL MLČOCH
autor technického řešení portálu e-Sbirky.cz
V paměťových institucích je uloženo naše národní bohatství, pracuje v nich řada erudovaných a nadšených odborníků. Usnadněme jim práci a využijme její výsledky pro poučení a relaxaci nás ostatních.
