Vyvlastnění by podle mě mělo být opodstatněné pouze v případě investičních akcí nikoliv místního komunálního významu, ale významu minimálně krajského či spíše jenom celostátního. Vyvlastnění je nepochybně nejzávažnějším omezením vlastnického práva, neboť představuje vnucenou mocenskou a zásadní...
Vyvlastnění by podle mě mělo být opodstatněné pouze v případě investičních akcí nikoliv místního komunálního významu, ale významu minimálně krajského či spíše jenom celostátního.
Vyvlastnění je nepochybně nejzávažnějším omezením vlastnického práva, neboť představuje vnucenou mocenskou a zásadní změnu vlastnických práv. V demokratických a právních státech proto zasluhuje zvláštní pozornost a rigorózní nezneužitelnou právní úpravu.
Výchozím pramenem naší současné právní úpravy institutu vyvlastnění je Listina základních práv a svobod. Podle jejího čl. 11 odst. 4 je vyvlastnění možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Občanský zákoník potom v § 128 odst. 2 stanoví, že věc lze vyvlastnit ve veřejném zájmu, nelze-li účelu dosáhnout jinak, a to na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Na tento základní právní rámec potom navazují další zákony (například horní, vodní, silniční atd.), podle nichž je při splnění stanovených podmínek k vyvlastnění možno přistoupit. Nejvýznamnější je především zákon č. 50/1976 Sb., stavební zákon, který bývá považován za tzv. obecný vyvlastňovací předpis.
Zvláštní zákon o vyvlastnění práv k pozemkům a stavbám je nyní teprve ve fázi návrhu a připomínkového řízení. Některá navrhovaná ustanovení jsou ale natolik sporná, že si zaslouží už nyní veřejnou diskusi. Konkrétní dopady se totiž v případě schválení špatného zákona nakonec mohou nepříjemně dotknout všech občanů, kteří vlastní jakékoliv soukromé pozemky a stavby.
Snaha zákonem pokud možno přesně stanovit, za jakým účelem lze využít institutu vyvlastnění, je chvályhodná. Zúží se tak prostor pro úřednické někdy i subjektivní posuzování a rozhodování.
Ale proč mají mít tyto vyvlastňovací pravomoci kromě státu nově i města a obce? Vyvlastnění by podle mě mělo být opodstatněné pouze v případě investičních akcí nikoliv místního komunálního významu, ale významu minimálně krajského či spíše jenom celostátního. Dálnice, železnice, plynovody, obchvaty měst - určitě ano, ale proč třeba i parky? A to píšu s vědomím toho, že třeba v centru Liberce mně osobně stále parková zeleň chybí. Ale vyvlastňovat kvůli parku nebo jiné veřejné zeleni? To snad ne! Před vyvlastněním jako mezním prostředkem je třeba přece vždy hledat i alternativní řešení. Prostě hledat jiného vlastníka, s nímž se na prodeji pozemku dohodnu. Vyvlastnění musí zůstat prostředkem výjimečným, když žádná jiná alternativa skutečně neexistuje.
Pokud jde o vyvlastňování v tzv. veřejném zájmu, tak rozhodně ano (když to nejde jinak) - pokud jde o dálnice a jiné liniové stavby, nebo obchvaty, ale jinak s vyvlastňováním podle mě raději velmi opatrně. A bylo by možná zajímavé využít v diskusi o této problematice zahraniční zkušenosti.
