O problematice tepelných mostů se zatím příliš nediskutuje a bohužel ani většina odborníků tomuto tématu nevěnuje takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Výsledkem pak je, že se investorovi nedostane té kvality stavebních prací, kterou si představuje. Bohužel často toto není ani schopen reklamovat, protože stavba je provedená tak, jak je obvyklé. (Tedy z pohledu řešení tepelných mostů většinou špatně.) Letos na jaře vydalo nakladatelství GRADA knížku, která se tomuto tématu věnuje.
| Tepelný most je místo v konstrukci, kde dochází k větším tepelným tokům. V praxi se pak projevuje chladnějším povrchem konstrukce v interiéru (pokud je pochopitelně exteriér chladnější než interiér a dochází k prostupu tepla pouze vedením).
Obecný pojem tepelných mostů pak můžeme ještě rozdělit na tepelné mosty vznikající ve vlastní konstrukci (různé kotvy, nosný rám či skelet, maltové lože cihel...) a na tepelné mosty vznikající napojením dvou konstrukcí (styk dvou stěn, styk okna se stěnou...). Tento druhý typ tepelných mostů je možné nazvat tepelnými vazbami, protože v podstatě jde o vzájemné ovlivňování tepelných toků ve dvou různých konstrukcích. Tepelné mosty mohou způsobovat mnoho problémů: energetické - tepelným mostem uniká podstatně více tepla, než odpovídá ostatní konstrukci domu, zdravotní - v místě tepelných mostů může vznikat plíseň, která může být zakrytá jinou konstrukcí (skříně, plovoucí podlaha, parapetní prkno...), statické - v místě tepelného mostu dochází k nadměrné kondenzaci vodní páry, která může vést až ke statické poruše objektů (rezavění nosných kotev zábradlí, napadení dřevěných konstrukcí houbou, zejména zhlaví trámů či krovy...). STATICKÉ A ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY Vlivem nesprávně navržených konstrukcí může docházet ke kondenzaci vodní páry v místech, kde může postupně způsobit vážné statické poruchy. Známé případy jsou zhlaví trámů u klasických dřevěných stropů, kdy je v místě osazení stropního trámu vynechána ve zdivu kapsa. Do ní proniká vlhký vzduch z interiéru. Zde vodní pára kondenzuje, a pokud nestačí dostatečně rychle vysychat, může dojít k napadení zhlaví trámu hnilobou. Druhým obvyklým případem je, že dochází ke kondenzaci vodní páry na různých kotvách. Pokud tyto nejsou z nerezi, dochází k postupné poruše korozí a může následovat destrukce ukotveného prvku. Riziko vážných zdravotních problémů, které mohou vznikat díky tepelným mostům, není podle mého soudu dostatečně zkoumáno. Všeobecně se ví, že v ovzduší je mnohem více spór plísní, než dříve. Ví se i to, že lidé jsou na plísně přecitlivělí a zdůvodňuje se to tím, že ve velké míře užívají antibiotika. Již méně je však známo, že velký vliv na vznik plísní má změna způsobu života a změna stavebních konstrukcí. V dřívějších dobách totiž bylo obvyklé lokální topení, čímž docházelo v zimě k intenzivní výměně vzduchu, neboť vzduch v místnosti byl nasáván do kamen, zde využíván k hoření a následně pak odváděn komínem. Vzduch v místnostech tedy byl podstatně sušší a prakticky nedocházelo ke kondenzaci vodní páry. Změna způsobu vytápění pak obecně způsobila vlhčí vzduch v interiérech. Navíc se začaly používat jiné konstrukce, např. zdvojená či jednoduchá okna místo dvojitých apod., čímž se vytvořila místa s nižší povrchovou teplotou. Tato místa jsou často před našimi zraky skrytá, ale jsou otevřená směrem do interiéru, takže spóry plísní mohou negativně ovlivňovat mikroklima domu. Typickým místem jsou různé kouty za skříněmi, ve spižních skříních, ale i pod parapetními prkny a u novostaveb např. v přízemí pod plovoucími podlahami. Toto jsou pouze typická místa, ale v praxi se můžeme setkat i s mnoha jinými místy kondenzace vodní páry a s následným růstem plísní. ENERGETIKA BUDOVY Z tohoto hlediska je asi nejméně důležitým důsledkem tepelných mostů energetika budovy. Jejich vliv na tepelné ztráty domu je však se vzrůstajícím tepelným odporem konstrukcí procentuálně čím dál tím vyšší. Běžně se hovoří o tom, že mohou způsobovat až jednu třetinu tepelných ztrát objektu prostupem. V Evropské unii se na tepelné mosty klade stále větší důraz a v podstatě se požaduje, aby byl do výpočtu tepelných ztrát objektu zahrnut každý dvourozměrný tepelný most. V České republice se zatím tepelným mostům nepřikládá velká váha. Řešení stavebních detailů tak, aby nedocházelo k tepelným mostům, popřípadě aby byly tepelné mosty minimalizovány, je obvykle jednoduché, pokud se provede včas a na zvýšení konečné ceny stavby se projeví v řádu promilí z ceny stavby. Přitom odstranění následků špatně provedeného detailu je vysoce náročné a často se pohybuje v desítkách procent původní celkové ceny stavby. Pro názornost lze použít extrémní příklad, kdy projektant opominul tepelné mosty ocelovým krovem. Důsledkem byly více než dvojnásobné tepelné ztráty domu a rekonstrukce si vyžádala částku zhruba 11 % z ceny stavby. Pro ilustraci uvádím graf vlivu tepelných mostů. Pokud si tepelný most představíme jako místo, které zhorší součinitel prostupu tepla o 0,1 W/(m2.K) v případě málo řešených tepelných mostů anebo o hodnotu 0,25 W/(m2.K) v případě neřešených tepelných mostů, dostaneme následující graf. Tento graf dokládá, že pokud byly stěny málo tepelně izolované, docházelo ke zvýšení tepelných ztrát objektu o malé procento. U dobře izolovaných objektů (ekvivalent tepelné izolace 16 cm pěnového polystyrénu) může zvýšení tepelných ztrát představovat i 50 %. JAK SE BRÁNIT Tepelné mosty je nutné řešit již při výstavbě domů. Pokud projektant má ve smlouvě, že vypracuje projekt k provedení stavby, je samozřejmé, že by tento projekt měl obsahovat i řešení stavebních detailů, a to nejen z hlediska provádění a statiky, ale také z hlediska tepelně technického. Pokud se nejedná o projekt k provedení stavby, měl by si odpovídajícím způsobem zpracovat detaily dodavatel stavby. V každém případě však ze zákona existuje povinnost řešit možné tepelné mosty. Vyplývá to jednak ze stavebního zákona, který prostřednictvím vyhlášky učinil některé části normy ČSN 730540 závazné, mimo jiné i článek 3.1, kde se hovoří o nejnižší přípustné povrchové teplotě, která nesmí poklesnout pod teplotu rosného bodu (v novelizované normě bude pravděpodobně požadavek, že povrchová teplota nesmí poklesnout pod 80 % této hodnoty). Další důležitý závazný článek je 4.1 této normy, který hovoří o maximálním množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce. Ke stejné problematice se vztahuje i zákon č. 406/2000 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 291/2001 Sb., ve které se také hovoří o požadavcích na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí. Lze tedy říci, že legislativně je tento problém dostatečně vyřešen, ale bohužel investoři s ním nejsou seznámeni. Proto ani nevyžadují od projektantů či dodavatelů staveb řešení tepelných mostů alespoň v tom rozsahu, aby stavba splňovala obecně technické požadavky na výstavbu dané českými normami. ROMAN ŠUBRT, ENERGY CENTRE České Budějovice |
