Kronikářství v obcích prožívá svou renezanci. Pravidla jsou vcelku jasná, přesto někde panují různé nejistoty. Poznávám to na seminářích, organizovaných na základě zájmu kronikářů v různých místech republiky.
Každý z víceletých kronikářů je jistě schopen začínajícím kolegům poradit. Někteří ale raději zprvu naslouchají. Přece jenom se v tradiční kronikářské praxi v posledních letech mnohé změnilo. Pokud se však nakonec rozmluví, rád se spolu s ostatními poučuji sám. Osobní poznatky se různí. Občasná setkávání z co nejširšího území, společné přednášky, vzájemné besedy a rozmluvy mají proto pro kronikáře věcný smysl a obce by je měly umožňovat. Konečně, i v místech s dobrou kronikářskou tradiční praxí dochází leckdy ke generační obměně. Je o čem společně hovořit.
PODPORA SOUNÁLEŽITOSTI OBYVATEL S MÍSTEM
Mnohý z kolegů usiluje různými činnostmi mimo běžnou praxi podporovat sounáležitost obyvatel s místem. Využívají besedy, stránky místního zpravodaje, hlášení rozhlasu, lokální kabelovou televizi, vycházky, výstavky i trvalejší expozice, za příznivých okolností publikace aj. Pár příkladů odjinud našlo místo ve druhém vydání publikace O kronikách obcí. Doufám, že se stane praktickou pomůcku. Letos v únoru ji vydal Sekurkon, s. r. o. (viz snímek obálky). Sám kronikařím v Městské části Praha 11 s převahou nové zástavby, blíž k okraji velkého města. Vytvářejí se zde nové souvislosti a tradice, jen zčásti ovlivněné starší historií.
Kronikáře často berou v místě za jakéhosi strážce minulosti regionu. Ne náhodou jen za víkendový den, ve kterém jsem psal tento článek, dostali možnost hovořit v televizi kronikář severomoravského Příboru o výročí tamního rodáka a kronikář Prahy 19 o výročí této městské části.
Sám se snažím trvale obracet pozornost k drobným objektům z místní minulosti, větších je v Praze 11 minimum. Některé solitéry, zejména křížky, byly nejspíš vždy pod určitou patronací jedinců, ale o jejich minulosti se již moc nevědělo. Moje zjištění, že jeden byl postaven v roce 1868 ze státní náhrady za ubytování pruských vojsk, z něj učinilo zajímavý památníček minulosti. O jiném křížku se zase vžil dojem, že zcela zanikl, než bylo získáno dobrozdání, že byl přemístěn jinam. O rozlehlé polní trati, dnes plné domů a komunikací, zůstalo povědomí, že nesla jméno Za svatým Isidorem. Místo, kde stávala socha světce, která zanikla již někdy dávno, ale bylo pamětníky kladeno za vzdálený konec trati do lesa. Nakonec se podařilo zjistit, že sokl po soše, využitý druhotně, stojí dodnes poblíž centra osídlení. Poslední z dominantních ručních pump na vodu zase dávno dosloužila a zdálo se, že ji čeká zánik. Našli se ale jednotlivci i občanské sdružení a zajistili rekonstrukci. Není to nic moc, ale mám pocit, že se i malé památky stávají přece jenom víc obecně známými místními "jistotami". Přibývá také těch, kdo o ně pečují a sami o nich šíří informace, jak svědčí i článek v Moderní obci č. 12/ 2006.
NĚKOLIK VLASTNÍCH ZKUŠENOSTÍ
"Den otevřených kronik", veřejnou výstavku kronik jsme naposledy připravili v září 2006. Vystavovat je pracné, ale divácky vděčné. V hale pobočky pražské městské knihovny jsme svého času měli měsíční expozici "Region a kronikářská tradice", vybrané texty, ale i originály kronik mezi drobnými dobovými předměty. Ještě dříve se tam konala výstava "Klíčky k domovu", o regionu před připojením k Praze a výstavbou Jižního Města, a v galerii místní tvrze - kulturního domu "Region na starých mapách a leteckých fotografiích" a jindy "Sen stal se skutkem", o zdejším dění za 1. světové války a při vzniku Československa. Na schodišti tvrze jsem před léty umístil trvalou expozici z historie objektu a regionu. Když ale byly vloni instalovány nové vitríny, prošla zásadní novelizací.
NÁVŠTĚVNÍ DEN U KRONIKÁŘE
Ke kronikářům přicházejí mladí ze škol, kteří pracují na žákovské či studentské práci, čerpající z regionu. "Návštěvní den u kronikáře" je ale jakýmsi dnem otevřených dveří. Může být příslibem nových zisků, třeba dosud neznámých starých fotografií. Někdy zase kronikáře pozvou třeba do školy. K dobrému průběhu setkání patří věcnost a dobové příklady. Někdo si ani neuvědomí, jaký zájem mohou vyvolat třeba potravinové lístky a vysvětlení jejich úlohy. Někdy knihovníci "začlení" kronikáře do své soutěže pro žáky. Sám připravuji soutěž s názvem "Znáš své město a svou městskou část?", kterou úřad dotuje drobnými věcnými cenami.
RUČNĚ NEBO S POČÍTAČEM?
Pokud jde o samotné roční zápisy, svého času se hodně diskutovalo, zda má kronikář pracovat tradičním způsobem "ručně" nebo s využitím novinky - osobního počítače. Okusil jsem oba způsoby kronikářství. Jsem přesvědčen, že problém, který za sebe vnímám jako pseudoproblém, poklidně vyřeší čas a že zastánci obojího způsobu kronikářství mají plné opodstatnění a uplatnění. Dnes už počítače neoddiskutovatelně patří k praxi obecních úřadů, jejich prostřednictvím vznikají nejrůznější významné dokumenty trvalé hodnoty. Smyslem musí být zápis sám a ne jeho forma.
Jiří Bartoň
publicista a kronikář MČ Praha 11
