V roce 2000 i Česká republika ratifikovala Úmluvu o archeologickém dědictví Evropy, tzv. Maltskou konvenci. Zavázala se tím především k tomu, že bude dbát na ochranu dokladů své dávné historie. Tato ochrana se má odrážet už v politice územního plánování měst i obcí.
Kdykoli existuje riziko, že se zničí archeologické nálezy, je nutné požádat o záchranný archeologický výzkum. Zákon o památkové péči sice jednotlivá území nespecifikuje, ale z jeho smyslu plyne, že jde o celé území ČR kromě míst v minulosti vytěžených a z hlediska archeologie zničených, například důlní těžbou.
"Striktně vzato podle zákona je nutné požádat o archeologický výzkum vždy, když se něco staví či jinak výrazněji zasahuje do terénu, protože všude, kde se kopne, je možnost, že se něco najde," řekl zástupce ředitele Archeologického ústavu Akademie věd ČR PhDr. Martin Tomášek.
Archeologický výzkum je povinný téměř vždy. Nakolik se tato povinnost dodržuje, si netroufá odhadnout. Hodně to závisí na stavebních úřadech. Žádný zákon jim neukládá, aby tuto podmínku ve stavebním povolení uplatňovaly. Je proto jen na jednotlivých úřednících, zda alespoň stavebníka upozorní na možné problémy, jestliže o archeologický průzkum nepožádá. Je pravda, že pokud stavebník svou povinnost nesplní, archeologové se o tom ani nemusí dozvědět, protože žádnou svou policii nebo jinou možnost zpětné vazby nemají. Obcházet zákon se nemusí vyplatit. Pokud by stavebník případné archeologické nálezy jako majetek státu, kraje či obce zničil nebo způsobil jinou škodu, vystavuje se možnosti citelné sankce. Pokuta může dosáhnout až půl miliónu korun. Kde škoda přesáhne možnosti sankcí daných zákonem, přicházejí ke slovu i trestní oznámení za poškozování a ničení cizí věci.
KDE O VÝZKUM POŽÁDAT
Možností, koho o výzkum požádat, je víc. Ze zákona je to Akademie věd a její Archeologický ústav - pracoviště v Praze a Brně, jimž je směřována zákonná oznamovací povinnost. Mnohdy je ale rychlejší zvolit si tzv. oprávněnou organizaci k provádění archeologických výzkumů, které se nacházejí v každém kraji. Jejich seznam je na adrese www.arup.cas.cz.
Stavebník uzavírá s organizací, která bude dělat archeologický výzkum, smlouvu, v níž se mj. uvádí, do kdy a za kolik se výzkum uskuteční. Doba jeho trvání závisí na charakteru lokality i počasí a překvapení nejsou rozhodně vyloučena. Ale archeologové už mají své zkušenosti a podle PhDr. Martina Tomáška jeho kolegové téměř nikdy neměli problém s odhadem, jak dlouho budou práce trvat.
KDO CO PLATÍ
V úvahu mohou přicházet dva druhy financování archeologických výzkumů. První se vztahuje k případné majetkové újmě majitele pozemku, která mu může vzniknout tím, že mu archeologové na čas pozemek zaberou a rozkopou. V takovém případě mu náleží příslušná finanční náhrada specifikovaná předchozí dohodou. Zásahy v rámci tzv. základního výzkumu jsou ale dnes spíše ojedinělé.
Ve druhém případě je nutné zaplatit vlastní záchranný archeologický výzkum, který se uskutečňuje v důsledku stavební či jiné činnosti. Pokud je investorem právnická a fyzická podnikající osoba, musí výzkum uhradit tento investor. Jde-li o fyzickou osobu nepodnikající, jdou náklady na vrub organizace, v jejíž prospěch se výzkum dělá. Jinak řečeno, staví-li developer, stát, obec či kterýkoli jiný podnikatel, musí v rozpočtu počítat s částkou na archeologický výzkum. Jestliže někdo staví vlastními silami třeba rodinný domek, měl by náklady uhradit stát, případně kraj.
Podle PhDr. Martina Tomáška je úhrada ze strany státu dost složitou záležitostí, protože stát na tyto potřeby mnoho prostředků nevyčleňuje. Jediné finanční prostředky, které je možné využít, jsou pouze v penězi nepříliš obdařeném Fondu záchranných archeologických výzkumů, nyní svěřeného Národnímu památkovému ústavu.
V každém případě má majitel pozemku dvě naprosto neoddiskutovatelné povinnosti: oznámit a umožnit výzkum. Pokud tyto dvě podmínky splní, je často bohužel jen na oprávněné organizaci, zda někde prostředky na výzkum sežene, či nikoli.
POVINNOSTI ÚŘADŮ
Podle Maltské konvence mají regionální i místní úřady zajistit finanční podporu výzkumů. Slovo "mají" naznačuje, že nejde o závaznou povinnost, spíše o trend, k němuž by měly signatářské státy ve vývoji své legislativy směřovat. PhDr. Martin Tomášek uvedl, že u nás je jedinou bílou vránou zatím jen Středočeský kraj, který letos ve svém rozpočtu poprvé na záchranné archeologické výzkumy pamatuje.
Stejně tak by podle Maltské konvence měly obce sladit požadavky archeologie a územních plánů, tj. jestliže lze přizpůsobit územní plány tomu, aby se tam, kde jsou v zemi výjimečně cenné památky, nestavělo. "Na tento požadavek se dosud příliš nehledí a ani zákon není k péči o archeologické památky v terénu zrovna nejvstřícnější. A nový stavební zákon považuji z hlediska své profese za zhoršení situace. Zvýší se počet staveb, pro které nebude nutné stavební povolení, a tak ubude informací o stavební činnosti," posteskl si PhDr. Martin Tomášek.
NA CO PAMATOVAT
Obecný problém stavebníků včetně obcí je malá informovanost. "Mnohdy by si ušetřili problémy, kdyby se už v době přípravy stavby zeptali, zda nejde přes nějakou archeologickou lokalitu. Často dochází k tomu, že jsou pak opravdu velmi překvapeni, že musejí platit za něco, s čím původně vůbec nepočítali. Informovanost z jejich i naší strany je klíčová. Koneckonců zeptat se v regionální oprávněné organizaci nebo také u nás na možnost případných rizik ještě dříve, než se začne zpracovávat projektová dokumentace, by nemělo nikomu činit problém," konstatoval PhDr. Martin Tomášek.
Obecně platí, že je nutné vždy zbystřit, staví-li se v památkových rezervacích nebo zónách, bez diskuse jsou to archeologické lokality. O nich se lze dozvědět například studiem archívu Archeologického ústavu, existuje také Státní archeologický seznam spravovaný Národním památkovým ústavem.
"Ani archeolog nevidí pod zem. Na základě zkušeností je ale schopen vyhodnotit, jaké je riziko, že stavebník na něco narazí. Někde to lze říct s naprostou jistotou, protože jsou tam už starší nálezy, jinde to nevíme, ale jsme schopni situaci do jisté míry predikovat," uzavřel PhDr. Martin Tomášek, zástupce ředitele Archeologického ústavu Akademie věd České republiky.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den.
Z Vašeho článku 6.12. 2006 nevyplývá jedna věc:
Když stavebník splní své povinnosti a oprávněná organizace nesežene peníze na ZAV, co má stavebník dál dělat.
Můžete prosím upřesnit tuto dosti častou situaci ?
Děkuji