Zadluženost považuji za skrytou hrozbu

Není případ obcí Rokytnice nad Jizerou a Dolní Bečva nemorální? Proč by se jim musely odpouštět dluhy, které si nadělaly? V čem jsou obce jiné než ostatní dlužníci?

Problémy uvedených obcí nejsou stejné. "Kauza Dolní Bečva" (viz článek Vítězství Dolní Bečvy, který vyšel v Moderní obci č.7/2001) spočívala v tom, že starosta sám bez souhlasu zastupitelstva se za obec zaručil do výše více než sto miliónů korun. To, že starosta podepíše záruky za obec, však obec nezavazuje. Potvrdil to i Ústavní soud ČR, který jinými slovy konstatoval, že starosta může rozhodnout jen to, co mu schválí orgány obce, a to, co mu umožňuje zákon. Jednalo se nepochybně o velmi významný nález, který ovlivnil už desítky jiných případů. Jiný přístup by znamenal, že zastupitelstva jsou zbytečná, jestliže jeden člověk může učinit bez vědomí zastupitelů takříkajíc cokoliv.

Rokytnice je jiná kauza, v níž jde z mého hlediska o několik problémů. Dva z nich vysvětlím blíže. Především je to negativní role státu, který mj. dával "razítka" na záměr vydat komunální obligace a pak prostřednictvím konsolidační agentury, jež dluhy převzala, obec tzv. dusil a počítal jí každý úrok. Tento přístup není správný. Stát nese svůj podíl viny na neuvážených ekonomických rozhodnutích obce. A i kdyby tomu tak nebylo, má povinnost zajistit výkon veřejné správy na území obcí, a pokud nechá obec ekonomicky zničit, tuto úlohu nesplnil. Já tvrdím - stát se nesmí tvářit, že se ho případ Rokytnice netýká. Proto vítám, že se již objevují hlasy, které naznačují, že město nezůstane v řešení svých potíží osamoceno. Patrně stát situaci přehodnotí.

Druhý okruh problémů je spíš právně teoretický. Tvrdím, že k dražbám nemělo dojít z určitých právních důvodů. Zejména pro neurčitost rozhodování orgánů obce o zástavách. Navíc zástupci obce byli k těmto zástavám hrubě nuceni Českou spořitelnou. Na tom, že se spořitelna snaží jistit své závazky (je sice s podivem, že až ex post), by nebylo nic divného, nebýt posudku odborné firmy, která před poskytnutím finančních prostředků výslovně uvedla, že Rokytnice nebude schopna své závazky plnit. Přesto Česká spořitelna nebrala na tento posudek ohled. Patrně tím byly porušeny některé interní bankovní předpisy. Banka, která půjčí peníze i poté, co se dozví, že dlužník nebude schopen plnit své závazky, jedná buď v určitém úmyslu, nebo přebírá takovou míru rizika, že pak nemůže chtít, aby právo poskytovalo takové míře rizika ochranu.

Jak jste to myslela výrokem, že i na stát platí ustanovení o dobrých mravech?

Není výjimkou, že když obec poruší určitá pravidla, musí dotaci vrátit. To je v pořádku. Ale často musí vrátit ještě navíc dalších 100 % či 50 %, a tak podobně formou penále. To není správné. Existují již judikáty, které se k tak vysokým částkám vyjadřují v soukromoprávních vztazích, a považují je za nevymahatelné. Podle mého názoru i sankce státu musejí být obvyklé.

Současně považuji v rozporu s dobrými mravy postup, kdy pro několikadenním zdržení kolaudace by stát žádal dotaci zpět. Dotační politika je věc složitá a přísnost je namístě. Zároveň však je nutné každý případ posuzovat individuálně.

Kolik obcí má podobné problémy jako Rokytnice nad Jizerou?

To si netroufám odhadnout. Ale zadluženost obcí považuji za skrytou hrozbu, která se začne projevovat už v tomto a následujícím volebním období. Obce čerpaly finanční prostředky z majetku (prodeje apod.), nyní už většinou nemají kam sáhnout. Dopadnou na ně splátky dluhů, a pak stačí jedna dvě nenadále nutné investice... Třeba se mýlím, respektive ráda bych se mýlila.

Je pro advokáta zadlužená obec lukrativní klient?

Jak se to vezme. Záleží na tom kterém advokátovi, jeho nárocích a na složitosti věci. Pokud jde o mne, napřed zvážím podle předpokládané náročnosti případu své finanční požadavky, které obci sdělím. Tyto nároky však vyvažuji například tím, že již předem vím, že kauza, pokud dopadne dobře, a to je cílem advokáta vždy, pomůže dobrému jménu advokátní kanceláře. Prostě k tomu při jednání o odměně přihlížím. Dalším hlediskem, a to zvláště v neprobádané oblasti územní samosprávy, je pro mne vždy to, že každé - v praxi úspěšně realizované precedentní rozhodnutí či precedentní proces - mne posouvají o krok dopředu. Navíc mohu o těchto záležitostech publikovat či přednášet. Ze všech těchto hledisek je pro mne práce pro obec, která má problémy, lukrativní. Zároveň je přínosem pro obec a její občany, zbaví-li se části závazků, nebo dojde-li k uzavření smysluplné dohody, která obec postaví na nohy.

JANA HAMPLOVÁ,

advokátka,

stálá spolupracovnice redakce