V lednovém vydání jsme přinesli úvodní výklad k novému správnímu řádu, jeho struktuře a předmětu právní úpravy. V tomto díle se budu v nástinu zabývat základními principy, na kterých je nový správní řád vybudován.Stávající a nové principyObdobně jako dosavadní správní řád, upravuje i nový procesní...
V lednovém vydání jsme přinesli úvodní výklad k novému správnímu řádu, jeho struktuře a předmětu právní úpravy. V tomto díle se budu v nástinu zabývat základními principy, na kterých je nový správní řád vybudován.
Stávající a nové principy
Obdobně jako dosavadní správní řád, upravuje i nový procesní předpis v části první základní zásady činnosti správních orgánů, které se však nezužují jen na klasické správní řízení. Tyto zásady (principy) je nutné v souladu se širší působností nového správního řádu vztáhnout i na postupy správních orgánů upravených v ostatních jeho částech. Při porovnání zásad, které jsou uvedeny ve stávajícím správním řádu, se zásadami koncipovanými v novém správním řádu, zjistíme, že některé jsou sice identické (například zásada zákonnosti, rovnosti, rychlosti a hospodárnosti řízení apod.), na druhé straně však nový správní řád přináší i zcela nové,1) které bezpochyby znamenají upevnění právního postavení adresátů veřejné správy.
Tím, že tyto zásady jsou upraveny v zákoně, je dána jejich obecná závaznost a postup správních orgánů je, resp. musí být, jimi ovládán. Jejich nerespektování či opomenutí znamená rozpor se zákonem s možností nastoupení důsledků zákonem předvídaných.2) Základní zásady svým způsobem charakterizují vrchnostenské postupy správních orgánů a tím je odlišují od postupů či řízení jiných orgánů (například soudních).
V čem spočívají jednotlivé zásady
Základní zásady také představují interpretační vodítko při aplikaci příslušných ustanovení nového správního řádu. Mezi základní zásady náležejí zásada zákonnosti, zásada zákazu zneužití správní úvahy, zásada nestranného postupu správního orgánu, zásada ochrany dobré víry, zásada subsidiarity, zásada legitimního očekávání, zásada součinnosti s účastníky, zásada rychlosti a procesní ekonomie, zásada veřejné správy jako služby, zásada rovnosti, zásada dobré správy.
Zásada zákonnosti (legality) upravená v § 2 odst. 1 přikazuje správnímu orgánu postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Obecně závaznými právními předpisy lze rozumět jak předpisy procesněprávní (v prvé řadě správní řád), tak hmotněprávní.
Zásada zákazu zneužití správní úvahy (§ 2 odst. 2) spočívá v tom, že správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena.
Při uplatnění zásady nestranného postupu (§ 2 odst. 4) správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, zatímco zásada legitimního očekávání (§ 2 odst. 4) požaduje, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, tedy jde o zajištění předvídatelnosti postupů veřejné správy.
Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře (zásada ochrany dobré víry je upravena v § 2 odst. 3), zároveň však šetří i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká; tyto osoby správní řád označuje za tzv. dotčené osoby.
Zásada subsidiarity, která je obsažena ve více ustanoveních (§ 2 odst. 2 a 3 a § 6 odst. 2), zjednodušeně znamená pokyn pro správní orgány, aby při svém postupu nezasahovaly do právních poměrů druhých subjektů více (ve větším rozsahu), než je nezbytně nutné.
Zásada součinnosti s účastníky (§ 2 odst. 2 až 4) se projevuje například v povinnosti správního orgánu v souvislosti s jeho úkonem poskytnout přiměřené poučení dotčené osobě o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Na druhé straně jsou i účastníci řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost (§ 50 odst. 2).
Zásada rychlosti a procesní ekonomie (hospodárnosti) je uvedena v § 6 odst. 1 a 2 a ukládá povinnost správním orgánům vyřizovat věci bez zbytečných průtahů a postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.
Správní řád chápe v ustanovení § 4 odst. 1 veřejnou správu jako službu veřejnosti a zároveň ukládá úředníkům správních orgánů povinnost slušně se chovat vůči klientům veřejné správy. Posuzování slušnosti chování úředníků bude jistě předmětem nejrůznějších diskusí a polemik, co všechno lze pod tento požadavek podřadit. Podle mého názoru je možné pod "neslušné" chování, způsobující nezákonný postup správního orgánu, zařadit například hrubé či šikanozní jednání příslušných úředníků, popř. takové chování vedoucí ke zneužívání svého postavení. I tato zásada představuje praktické naplnění zásady dobré správy (§ 8 odst. 1 a 2).
Zásada rovnosti (§ 7) zdůrazňuje, že dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Ani rozdělení účastníků řízení do třech skupin (§ 27) nepředstavuje popření zásady rovnosti, neboť nechává všem účastníkům rovnost v takových právech, která jsou jim přiznána zákonem.
V ustanovení § 3 je uvedena zásada materiální pravdy, která je však v některých ustanoveních nahrazena zásadou formální pravdy.
Zásadu materiální pravdy nový správní řád konstruuje jako takový postup správního orgánu, při kterém je zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 (tj. při důsledném naplňování zásady zákonnosti, zásady zákazu zneužití správní úvahy, zásady nestranného postupu správního orgánu, zásady ochrany dobré víry, zásady subsidiarity a zásady legitimního očekávání).
Zásada materiální pravdy se odrazila při dokazování, kdy je povinností správního orgánu provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (§ 52). Naopak u některých zvláštních druhů řízení se projevuje zásada formální pravdy, kdy správní orgán vychází z důkazů, které byly účastníky navrženy (viz § 141 odst. 4 u tzv. sporného řízení). Obdobné konstatování platí i v případě tzv. řízení o určení právního vztahu (§ 142 odst. 3).
Vedle základních zásad upravených v části první správního řádu lze uvést i další zásady obsažené v ostatních částech správního řádu (například zásada písemnosti upravená zásadou ústnosti, zásada neveřejnosti upravená zásadou veřejnosti apod.).
(V příštím čísle Moderní obce výklad bude pokračovat uvedením do stěžejní části správního řádu, tj. části druhé, která upravuje klasické správní řízení.)
Poznámky
1) Mnohé z "nových" zásad vycházejí z judikatury Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva.
2) Může jít například o uplatnění řádných či mimořádných opravných prostředků, o soudní přezkum podle soudního řádu správního, uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, podání ústavní stížnosti za podmínek podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu apod.
Základní zásady činnosti správních orgánů
- zásada zákonnosti,
- zásada zákazu zneužití správní úvahy,
- zásada nestranného postupu správního orgánu,
- zásada ochrany dobré víry,
- zásada subsidiarity,
- zásada legitimního očekávání,
- zásada součinnosti s účastníky,
- zásada rychlosti a procesní ekonomie,
- zásada veřejné správy jako služby,
- zásada rovnosti,
- zásada dobré správy.
Autor je právník
