Počínaje příštím rokem odstartuje deregulace nájemného. O tom, co přinese, i o dalších problémech spojených s nájemním bydlením hovoříme se starostou Městské části Praha 13 Bc. Davidem Vodrážkou.
Jak jste spokojen se zákonem číslo 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytů?
Určitě je dobré, že obce i soukromí majitelé bytových domů dostali prostor pro zvyšování činží. Ale zároveň je velmi nutné zvážit, nakolik je zvýšení nájemného pro jednotlivé domácnosti sociálně únosné. Pokládám za důležité i to, aby se vybrané finanční prostředky nezapojovaly do rozpočtu, ale vracely se do údržby domů.
Ministerstvo pro místní rozvoj podrobně propočítalo pro každou obec a každou městskou část, jak by se nájmy měly zvyšovat. Do jaké míry se hodláte s jeho propočty ztotožnit?
Určitě nepůjdeme na maximální hranici a nehodláme nájemné zvyšovat skokově.
O kolik by se na Praze 13 měly zvýšit nájmy v příštím roce a jaká by měla být cílová cena za 1 m2? Má to být oněch 73 Kč, které propočítalo ministerstvo?
To vám nemohu říci. Z jednoduchého důvodu - i přes odpor některých mých kolegů se u nás podařilo prosadit, abychom toto rozhodnutí přenechali příštímu zastupitelstvu. V této chvíli by totiž hrála větší roli politika než racionální uvažování. Samozřejmě tím nestihneme termín 1. ledna 2007, ale máme propočteno, že si to můžeme dovolit.
A kolik by měla zhruba činit činže za 1 m2 na Praze 13 podle vás?
Umím si představit něco přes 40 korun.
To je však málo ve srovnání s představami ministerstva.
Vím, ale to souvisí s tím, že my nyní nepotřebujeme tolik investovat do bytového fondu. Mimo jiné proto, že je v poměrně dobrém stavu vzhledem k tomu, že jsme nejmladší pražské sídliště. Ale hlavně se chceme dohodnout s ostatními podobnými městskými částmi. Není žádoucí, aby bylo diametrálně odlišné nájemné u nás a třeba v Řepích nebo na sídlištích Prahy 5. Bylo by to nekoncepční. Mohlo by se pak stát, že by lidé bydlící v sousedních domech platili jiné nájemné za v podstatě stejné bydlení. Budu proto hned po volbách iniciovat jednání se starosty těchto městských částí za účasti zástupců hlavního města Prahy, abychom se sjednotili.
Nový zákon velmi rozlišuje mezi velikostními kategoriemi měst a obcí i atraktivitou jednotlivých městských částí, ale na druhé straně téměř nivelizuje kvalitu domů a bytů. Ruší se kategorie, nepřihlíží k poloze bytů v domě apod. Je to podle vás správné?
My ke kvalitě jednotlivých bytů v domě přihlížíme už dnes. Například nájemníci, kteří bydlí v přízemí, stejně jako ti v nejvyšších patrech, jsou cenově zvýhodněni. Myslím si ale, že nejsnazší cesta je, když bude nájemního bydlení co nejméně a lidé budou byty vlastnit. Proto jsme přistoupili k další vlně prodeje 4500 bytů do osobního vlastnictví. V konečné fázi si chceme ponechat jen asi jeden nebo dva tisíce bytů jako rezervu pro sociálně slabší rodiny. Prodáváme zásadně celé domy, s tím, že zájem musí projevit 70 % nájemníků příslušného domu. Zatím projevili konkrétní zájem nájemníci 28 domů a předpokládám, že ti ze zbývajících čtyř si budou chtít byty koupit také, protože ceny jsou příznivé - 6500 Kč za 1 m2. Neprodáváme domy proto, že bychom se chtěli zbavit odpovědnosti, ale s privatizací podstatné části našeho bytového fondu máme dobré zkušenosti. Lidé se o tyto domy starají lépe, než toho byla radnice sama schopna.
Ovšem: Je to spravedlivé vůči těm, kteří tuto možnost nemají? Lidem v domech, které se neprivatizují, v soukromých domech, a zejména vůči těm, kteří nebydlí vůbec, především mladým rodinám?
Spravedlivé to určitě není; k vašemu výčtu dodávám ještě třeba vůči lidem bydlícím v rodinných domech, které si sami postavili. Otázka spravedlnosti je do určité míry filozofická a je na rozhodnutí každého zastupitelstva, jak ji zodpoví. Takto získané finanční prostředky by ovšem měly sloužit všem, třeba tím, že se budou investovat do zlepšování infrastruktury sídliště či čtvrti. A pokud jde o mladé lidi, my na ně nezapomínáme. S pomocí Státního fondu rozvoje bydlení jsme postavili 270 tzv. startovních bytů a další vznikají.
Proč dnes radnice ani soukromníci nechtějí stavět normální nájemní byty?
Každý majitel bytového domu vám řekne, že problém je s dlužníky nájemného, že je velmi komplikované takového nájemníka vystěhovat, a to i po rozhodnutí soudu.
I po přijetí nového zákona, který má tyto potíže eliminovat?
Zákon je jedna věc, praxe druhá. Když za pomoci exekutora vystěhováváte z bytu čtyřčlennou rodinu s malými dětmi, často za přítomnosti televizních kamer a tisku, je to velmi nepříjemná situace. Třebaže se majitel jen domáhá svého práva, je v té chvíli on ten zlý, černý Petr je na jeho straně.
Máte takových případů hodně?
Stává se to relativně často, i když od té doby, co jsme začali striktně vyžadovat dodržování zákona a v případě jeho porušování přikročili k exekucím, počet neplatičů razantně klesl. To samozřejmě neznamená, že nejsme přístupni dohodě, když se někdo dostane do potíží, třeba proto, že ztratí práci. Vždy je možné se domluvit, dojednat splátkový kalendář.
Platí i u vás, že dlužníci nejsou jen ti sociálně slabí?
Platí. Zejména v prvním období, než jsme přikročili k exekucím, šlo často o lidi vzdělané, s relativně dobrým postavením. U nás byl prostě takový trend, že normální je neplatit. Dnes je situace lepší, a to nejen proto, že už máme bytů podstatně méně. Ideální však také není. Máme tu třeba takovou perličku, kdy neplatí manželé, oba právníci, přičemž tato kauza se táhne už, tuším, deset let. Vzhledem ke své profesi dokáží využívat všech právních kliček včetně odvolávání se na předpojatost soudců a státních zástupců. Najali jsme na tuto kauzu už třetí advokátní kancelář, ale jim se stále daří unikat.
Vraťme se k deregulaci nájemného. Má se měnit konstrukce příspěvku na bydlení těm, které zvýšení nájmů postihne nad únosnou míru. Příspěvek má vyplácet nadále obec. Už je v této záležitosti jasno?
V tuto chvíli nikoli. Obávám se hlavně toho, že transfer finančních prostředků ze státního rozpočtu nepřijde ve stoprocentní výši, že tyto peníze nepokryjí všechny náklady. Poslední zkušenost máme například s vydáváním nových biometrických pasů. Dostali jsme direktivně nařízeno, jak musí jednotlivá pracoviště pro výdej těchto pasů vypadat a na základě propočtů úředníků z centra jsme dostali příslušnou částku na potřebné úpravy. Všechny náklady jsme z ní ale nepokryli. Když se proto k té uvažované částečné refundaci nájemného, jsem dost skeptický. Ale podrobnosti zatím neznáme, nebyli jsme ani vyzváni, abychom si udělali analýzu, kolik takto potřebných lidí bude. Obávám se, že mnoho.
Prahu 13 tvoří převážně sídliště. Ceny bydlení by zde měly být podle představ MMR mnohem nižší než v centru. Neobáváte se, že to může vést ke zhoršení sociální skladby obyvatelstva, případně až ke vzniku ghetta?
Tyto obavy určitě mám, už proto, že jsou známy takové případy ze zahraničí. Zároveň si ale myslím, že bydlení u nás není špatné. Máme výhodu třeba i v tom, že jsme populačně nejmladší městská část v Praze - věkový průměr je tu 33 let. Obrovskou roli hraje i dobré dopravní spojení, protože celou Prahou 13 podchází metro, jsou tu dobré nákupní příležitosti, není daleko do přírody, vede tu síť cyklostezek. Dost investujeme do zeleně a do zařízení pro volný čas. Snažíme se, aby naše městská část byla atraktivní i pro lidi s vyšším příjmem. Nechávám si každého půl roku zpracovat průzkum veřejného mínění, v němž je i otázka, jíž se zjišťuje identifikace obyvatel s jejich bydlištěm. Mám radost z toho, že už dlouhodobě z průzkumu nevyplývá pokles obliby zdejšího bydlení, spíše naopak. O tom, že bydlení zde může být docela atraktivní, svědčí i skutečnost, že sem napřeli pozornost developeři stavějící byty, které nejsou zrovna levné.
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
