Příprava zákona o veřejné dopravě je možná nejsložitějším z úkolů, které vládní programové prohlášení z počátku roku 2007 před ministerstvo dopravy postavilo. Přesto vidím přinejmenším tři zásadní důvody pro to, proč na přípravě tohoto zákona usilovně pracovat: Zaprvé půjde o normu, která by měla...
Příprava zákona o veřejné dopravě je možná nejsložitějším z úkolů, které vládní programové prohlášení z počátku roku 2007 před ministerstvo dopravy postavilo. Přesto vidím přinejmenším tři zásadní důvody pro to, proč na přípravě tohoto zákona usilovně pracovat:
Zaprvé půjde o normu, která by měla nastavit pravidla spolupráce mezi obcemi, kraji a státem v zajišťování místní, regionální i nadregionální veřejné dopravy. To je samozřejmě samo o sobě složité téma, kterému bych mohl se svou hejtmanskou zkušeností věnovat celý článek. Priority a úkoly státu mohou být a bývají jiné než priority a úkoly krajů, podobně jako obce nemusí vidět (a často také nevidí) tytéž věci stejně jako kraj. Nemluvě o tom, že na každé z těchto úrovní může být jiný politický pohled na věc, vycházející z různé stranické příslušnosti. Pokud zákon nemá a priori vytvářet základ pro spory, musí nastavit mechanismy, jak všechny zmíněné zájmy sladit.
Zadruhé to bude norma, do jejíž přípravy zasáhly práce na podobné problematice na evropské úrovni. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici nabude účinnosti koncem letošního roku a nový zákon musí být samozřejmě s tímto nařízením v souladu.
Konečně do třetice návrh zákona o veřejné dopravě vzniká v době probíhající restrukturalizace v oblasti železniční dopravy, kdy - na můj vkus zbytečně pozdě (ale to je jiná kapitola) - konečně zjišťujeme, jaké skutečné náklady s sebou osobní doprava po železnici nese, neboť dosud byly skrytě financovány ze zisků nákladní dopravy. Jsme v období, kdy budeme nejspíš velmi složitě hledat způsob, jak národního dopravce, tedy České dráhy, provést obdobím nástupu konkurence.
Jakkoliv bude příprava nového zákona složitá, neznamená to, že bychom se ho chtěli a mohli vzdát. Do podpory veřejné dopravy (na všech úrovních) z veřejných zdrojů (také na všech úrovních) každoročně plyne zhruba 20 miliard korun. Proto logickým zájmem nás všech by mělo být, aby tyto peníze byly vynakládány co nej-účelněji, aby byly využity veškeré možnosti, jak provázat dopravní aktivity státu, krajů i obcí, tedy jak správně a smysluplně stanovit odpovědnosti za objednávání služeb a zásady spolupráce mezi příslušnými samo-správnými i státními institucemi.
Vyšší míra spolupráce zapojených subjektů se nutně musí projevit i v takovém ohledu, jakým je rozvoj celostátního informačního systému o jízdních řádech. Pokud investujeme do veřejné dopravy, samozřejmě tak činíme ve snaze, aby lidé objednané spoje využívali - a podmínkou pro to je, aby se o nich vůbec dozvěděli.
Mám-li vše shrnout, pokus o maximální integraci systémů veřejné dopravy mezi železnicí, regionální autobusovou dopravou a městskou hromadnou dopravou je významným krokem k racionalizaci a zpřehlednění celé problematiky. To je důvodem, proč budu přípravu zákona intenzivně sledovat a chci se do ní zapojit, navíc s pohledem člověka, který problém zná i z krajské úrovně.
Ing. Petr Bendl
ministr dopravy
