V předvolební kampani zásobili politici občany mnoha informacemi a sliby. V žádném z volebních programů však prakticky není nic o bydlení, přestože jde o základní lidskou potřebu. Proč? I na to jsme se zeptali starostky Městské části (MČ) Praha 2 a čerstvé poslankyně Jany Černochové.
Znamená to, že politici považují bydlení za bezproblémovou oblast?
Je pravda, že bydlení se nestalo pro žádnou z politických stran nosným tématem. Vznášela jsem tuto připomínku při projednávání Vize 2020, kterou předkládala ODS, takže se nakonec část této problematiky promítla do sociální oblasti, která s bydlením úzce souvisí.
Do jaké míry je nebo není bydlení problémem na Praze 2?
Jako skoro všude jinde to problém je. Ukazuje se především, že zákon o jednostranném zvyšování nájemného není dobrý, protože vůbec neřeší kvalitu bydlení. Je proto nutné přijmout jeho zásadní novelu. To, že zvyšování nájemného víceméně kopíruje katastrální území, například způsobuje, že jednou z nejdražších ulic je hlukem zatížená Legerova, kterou vede dálnice. Proto rada městské části doporučila, aby se v obecních bytech v roce 2011 nájemné nezvyšovalo a zůstalo na dosavadní úrovni. Že to není nutné, si ověřujeme i na výběrových řízeních na pronájem bytů za smluvní nájemné. Nájemné, které se draží, bývá mnohdy nižší než tzv. regulované nájemné. Už nyní uplatňujeme 50% slevu v lokalitách, kde se projevují negativní vlivy životního prostředí, zejména kvůli dopravě. Mohu ale mluvit jen za Prahu 2, která disponuje 4364 byty.
Považujete tento počet za konečný, nebo hodláte privatizovat další byty?
Dohodli jsme se, že termín privatizace nebudeme používat, protože je zavádějící; evokuje způsoby prodávání nemovitého majetku tak, jak se to dělo po revoluci 1989. Zastupitelstvo uvažuje o prodeji určitých bytů nebo i celých domů, ale nebude to za těch podmínek, které umožňovala legislativa z počátku 90. let 20. století. Jsme součástí evropského společenství, platí u nás komunitární právo a musíme respektovat ceny platné na nynějším trhu s nemovitostmi. Na základě ocenění nemovitostí se tyto uvažované prodejní ceny pohybují kolem 20 tisíc korun za 1m2. To znamená, že u nás běžný, asi 70metrový byt, by stál zhruba 1,5 milionu korun. Bohužel se dostáváme do střetu se zdejším občanským sdružením, které usiluje o to, aby prodej probíhal za jiné než obvyklé ceny - jejich představa cen je asi na poloviční výši než naše.
Asi víte, že se s privatizovanými byty kšeftuje. Stačí se podívat na realitní weby.
Snažili jsme se v minulosti »ošetřit« tuto záležitost předkupním a zástavním právem, logicky do splacení kupní ceny nemovitosti. Institut předkupního práva hovoří o tom, že subjekt, který nemovitost odkoupil, má za povinnost ji před dalším prodejem nabídnout původnímu vlastníkovi. Ale není už určeno, za jakou cenu. V praxi to znamenalo, že když jsme některou nemovitost prodali například za tři miliony a nabyvatelé si našli za nějakou dobu kupce, jenž ji koupil za pětinásobek, museli bychom i my uskutečnit odkup za tuto vyšší cenu. To je nereálné. Nyní jsme uvažovali o nějaké formě sankcí, ale právníci jsou z toho velmi rozpačití.
Kolik bytů si chcete nechat?
Nyní máme polovinu původního majetku. Přesné procento zatím říci nemohu. Záleží na ekonomickém vývoji, na tom, jak bude vypadat důchodová reforma. U nás žije značný počet seniorů, kteří se dostávají do problémů nejčastěji. Zároveň máme zájem na tom, aby tu bydlely mladé rodiny, které budou mít děti a nemusely zažívat to, co naši rodiče, kdy žily dohromady třeba i tři generace. Každopádně se ale domnívám, že 4364 bytů je moc.
Už jste naznačila nutnost diferencovat přístup k nájemníkům s ohledem na jejich sociální situaci. Jak to probíhá v praxi?
Na Praze 2 existují dva programy. První běží standardně už léta a spočívá v tom, že lidem, kteří to potřebují a splňují určité podmínky sociálního charakteru, pronajímáme obecní byty. Druhý program je určen lidem nad 65 let, jimž se dramatickým růstem nájemného, který několikanásobně převyšuje růst penzí, hrozivě rozevírají nůžky mezi potřebami a možnostmi. Spočívá v tom, že opět při splnění určitých podmínek jim nabízíme výměnu velkých bytů za menší, a to i těm, kteří bydlí u soukromých vlastníků. Ti většinou neumožňují směnu a my nechceme, aby se jejich nájemníci stávali jakýmsi rukojmím. Za dva roky, kdy program funguje, jsme pomohli asi stovce domácností. Kromě toho už nějakou dobu běží program pro mladé rodiny, startovací byty.
To znamená s pomocí dotací od Ministerstva pro místní rozvoj?
Ne, tyto dotace byly jen na novou výstavbu a na Praze 2, která má rozlohu 4 km2, není kde stavět, protože tu nejsou žádné stavební parcely. Nové byty můžeme získat jen rekonstrukcemi, přístavbami a nástavbami, o což se maximálně snažíme. Za poslední dobu takto vzniklo 30 nových bytů.
Proto asi nemůžete využívat ani poměrně nové dotace na výstavbu sociálních bytů. Ale je vůbec třeba stavět nové sociální byty se státní podporou?
Tyto dotace opravdu využívat nemůžeme. A domnívám se, že bytů je opravdu dost, a to jak nových, tak starých. Už před 10 lety při sčítání domů a bytů se zjistilo, že v Praze je proti jiným metropolím nadprůměrný počet bytů na obyvatele. Nájemní sektor by ale určitě vymizet neměl, protože ne každý chce a může bydlet ve vlastním. A argument, že by obce vlastnit určitý majetek měly, se ukázal jako pravdivý třeba při povodních v roce 2002. Praha 2 tehdy mohla pomoci dočasným ubytováním asi 30 domácnostem ze zaplavených MČ Praha 1 i Praha 8. Kromě toho nám to umožňuje pronajmout byty lidem, na nichž nám záleží - kvalitním pedagogům, policistům, strážníkům. Dosavadní zkušenosti nás přesvědčují o tom, že vnímají tuto možnost pozitivně.
Máte potíže s dlužníky nájemného?
Bohužel ano. Naše správcovské firmy se řídí při vymáhání pohledávek pokynem městské části. Podle něho mají povinnost zaslat upomínku do 10 dnů od zjištění nedoplatku. Pokud není uhrazen, zasílá se následující měsíc upomínka, a jestliže ani pak není pohledávka uhrazena, předává se případ advokátní kanceláři k podání žaloby a následně výpovědi z nájmu bytu. S těmi, kteří se dostali do problémů a chovají se slušně, se však snažíme komunikovat, nabízíme jim možnost bezúročné splátkové dohody. Když ale nereagují, jde o opakovaný delikt a dluh není uhrazen, postupuje se tak, jak to umožňuje legislativa; tyto případy končí u exekutora. Jiný postup by byl nefér vůči těm, kteří platí řádně.
Je využívání služeb exekutorů optimální? Názory se různí vzhledem k poplatkům, které je nutné jim uhradit.
Mohu současnou situaci srovnávat s lety 1998-2000, kdy jsem jako místostarostka měla na starosti obecní majetek. Před nabytím účinnosti zákona o soukromých exekutorech se pohledávky stále zvyšovaly a nedocházelo k včasnému vyrovnání. Máme nyní kolem 800 dlužníků, u nichž celkové pohledávky za nájemné a služby činí zhruba 42 milionů korun. Není to sice málo, ale není to číslo závratné. Bohužel nynější ekonomická situace a růst nájemného způsobily, že se počet dlužníků opět zvyšuje; zatímco dříve se pohledávky pohybovaly mezi 30 až 40 miliony, nyní musíme počítat s rozpětím asi o 10 milionů vyšším.
Je pravda, že bydlení se nestalo pro žádnou z politických stran nosným tématem, říká Jana Černochová.
FOTO: ARCHIV
Rada městské části doporučila, aby se v obecních bytech v roce 2011 nájemné nezvyšovalo a zůstalo na dosavadní úrovni.
FOTO: DAGMAR HOFMANOVÁ
