Zákonodárná iniciativa krajů: V praxi to není jednoduché! Kromě mnoha nejrůznějších zákonných a ústavních pravomocí má podle čl. 41 odst. 2 Ústavy ČR právo podat návrh zákona (kromě poslance, skupiny poslanců, Senátu jako celku a vlády) i zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku - kraje....
Zákonodárná iniciativa krajů: V praxi to není jednoduché!
Kromě mnoha nejrůznějších zákonných a ústavních pravomocí má podle čl. 41 odst. 2 Ústavy ČR právo podat návrh zákona (kromě poslance, skupiny poslanců, Senátu jako celku a vlády) i zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku - kraje. Jak na tom jsou v legislativně značně komplikovaném a toho času i politicky často konfliktním prostředí kraje, pokud jde o naplňování této jejich zákonodárné iniciativy?
ASI JAKO VŠUDE NA SVĚTĚ
Žádná centrální vláda na světě asi nemá příliš ráda, když se jí regiony pletou do tvorby zákonů! Přesto naše vyšší územní samo-správné celky - kraje prostřednictvím návrhů zákonů, které svým usnesením přijímají krajská zastupitelstva, do legislativního proce se projednávání a schvalování zákonů občas vstupují. S výsledkem vždycky velmi nejistým. Přitom je zajímavé, že mnohdy pro návrh zákona hlasují v krajském zastupitelstvu členové i těch politických stran, které potom v Poslanecké sněmovně krajský návrh zákona nepodpoří nebo přímo zamítnou. Vláda má přitom podle čl. 44 odst. 1 Ústavy ČR právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů, tj. i k těm, které předložily kraje. Samozřejmě i v případě, že vláda vysloví ke krajskému návrhu zákona svoje negativní stanovisko, definitivně vždy rozhodne o osudu návrhu zákona (i toho krajského) až Poslanecká sněmovna. Ale názor vlády, která má v koalici většinu ve sněmovně, bývá v praxi většinou rozhodující.
DESÍTKY NEJRŮZNĚJŠÍCH NÁVRHŮ
Kraje za dobu své existence podaly už asi desítky nejrůznějších návrhů zákonů, počínaje třeba těmi ekonomickými - rozpočtové určení daní - nebo čistě politickými - jako naposledy třeba návrh Jihomoravského kraje o krajském referendu. Podle mě mají kraje vždycky větší šanci na úspěch tehdy, když se pro konkrétní návrh zákona získá podpora nejlépe všech 14 (včetně Prahy) krajů a návrh zákona je řádně předjednán v rámci Asociace krajů ČR, a tam získá plnou podporu. Potom to je sice formálně podle Ústavy ČR stále návrh zákona zastupitelstva jednoho vyššího územního samosprávného celku, ale co do svého obsahu má všeobecnou podporu všech krajů! A to je pro osud návrhu zákona velmi důležité, třeba i proto, že každý poslanec je z nějakého kraje a kraj na něj může působit cestou vysvětlování a přesvědčování, že návrh zákona je ve prospěch i jeho kraje a občanů kraje. Většinou to je však všechno komplikované.
JE TO I PŘÍPAD LIBERECKÉHO KRAJE
Po celou dobu existence krajů od roku 2000 doposud zůstala zachována anomálie krajské "dvojkolejnosti", když podle zákona č. 36/1960 Sb., působí v hranicích krajů z roku 1960 a tudíž odlišných od hranic samosprávných krajů nejrůznější státní instituce - krajský soud, krajské státní zastupitelství, krajské ředitelství policie, finanční ředitelství, celníci atd. Tyto pro život občanů regionu veledůležité agendy jsou řízeny postaru a nerespektují od roku 2000 reálně existující nové kraje. V případě Libereckého kraje jsou tedy tyto státní instituce řízeny i nadále z Ústí nad Labem, se všemi finančními, personálními a dalšími problémy s tím spojenými. Navíc Semilsko (součást Libereckého kraje) i nadále doposud "patří" do kraje Východočeského! Stav dlouhodobě prostě neúnosný a pro chudáka občana, kvůli němuž se, jak se rádo opakovaně zdůrazňuje, reforma veřejné správy přece dělá, velmi matoucí. Dlouhodobě a na všech úrovních se proto z pozice krajů upozorňuje na do očí bijící fakt, že k plnohodnotnému kraji přece patří i příslušné krajské instituce státních orgánů a institucí působících právě v hranicích onoho kraje.
Léta se táhnoucí diskuse a nejrůznější jednání o návrhu nového zákona o územně správním členění státu nevedly ke zdárnému konci. Stále znovu a znovu se vracela ministerská představa územně správního členění státu, která vlastně pouze kopírovala současný stav a vůbec nerespektovala vznik 14 krajů jako vyšších územních samosprávných celků, respektive hranice těchto krajů, a byla proto pro kraje absolutně nepřijatelná. Znamenalo by to totiž definitivní vytvoření "dvou druhů" krajů, další matení občana a na léta konzervaci stávajícího neúnosného stavu. Co by to v praxi znamenalo? Že především soudy, státní zastupitelství a policie by byly i nadále řízeny a financovány z jiného centra než z krajského města samosprávného kraje! Pokud jde o Liberecký kraj, tedy i nadále z Ústí nad Labem, se všemi personálními problémy a hlavně ekonomickými dopady s tím spojenými. Navíc je to opět myšlenka "dvojích krajů" v jiné podobě, což by zase jenom mátlo občany.
Zastupitelstvo Libereckého kraje proto v únoru roku 2005 přijalo nakonec většinou hlasů bez rozdílu stranické příslušnosti usnesení, kterým navrhlo změnu zákona o soudech a soudcích tak, aby se vytvořily legislativní předpoklady pro vznik krajských soudů i v těch krajích, kde krajské soudy doposud nesídlí. Zároveň navrhlo vznik Krajského soudu v Liberci, kde pro to jsou všechny personální a materiální předpoklady (nový justiční areál). Pro tento návrh zákona získal hejtman Libereckého kraje Petr Skokan plnou podporu všech dalších krajů v rámci Asociace krajů ČR. Návrh zákona byl odeslán do Poslanecké sněmovny, vyjádřila se k němu vláda a pak už jenom ležel a stále leží v Poslanecké sněmovně, byl odkládán a odkládán, až se zatím vůbec nedostal do programu jejího jednání. Teď už je zcela jasné, že do parlamentních voleb v letošním roce projednán nebude.
CO K TOMU DODAT?
Kromě toho, že i já osobně bych se velmi rád brzy dočkal toho, aby boj proti kriminalitě v kraji byl u nás řízen nikoliv z Ústí nad Labem, ale z krajského ředitelství policie v Liberci, o krajském soudu a třeba krajském finančním ředitelství ani nemluvě. A aby se k obchodním sporům nemuselo ze Semil jezdit až do Ústí nad Labem... Pak snad zbývá dodat jen to, že ústavně daná zákonodárná iniciativa je jedna věc a její naplnění formou zákona vydaného ve Sbírce zákonů pak věc druhá. Jestliže ji krajům Ústava ČR stanovuje, pak ji přece mají právo naplňovat i v praxi. Kdo nic nedělá, ten také ničeho nedosáhne. To podle mě platí i pro zákonodárnou iniciativu vyšších územních samosprávných celků - krajů. Pokud nic jiného, tak zákonodárná iniciativa kraje alespoň vzbudí diskusi, a i když nakonec není schválena ve formě zákona, může časem znamenat myšlenkový posun v hlavách některých ministrů, úředníků, poslanců - a třeba se kýženého výsledku nakonec dočkáme. Člověk by měl být optimista.
právník
předseda komise pro veřejnou správu
Rady Asociace krajů ČR
