»Hrubý domácí produkt (HDP) očištěný o cenové vlivy a sezónnost klesl ve 2. čtvrtletí 2012 podle předběžného odhadu, založeného na dílčích statistických a administrativních datových zdrojích, meziročně o 1,2 % a v mezičtvrtletním srovnání o 0,2 %. Domácí poptávka loňské úrovně nedosáhla.« (Rychlé informace Českého statistického úřadu, 14. 8. 2012)
Překvapuje mne, jak se my ekonomové poslední dobou stále více shodneme. Zřejmě není náhoda, že se v celé Evropě mluví o politice vedoucí k chudobě a že problémy zejména evropské ekonomiky gradují. I odborná veřejnost však mnohdy spojuje problémy Řecka s problémy Irska a Španělska a dokonce dochází k nesprávnému paušalizování nemocí, které srážejí ekonomiky řady států na kolena. Ano, dluhy jsou společným virem, ale není snadné se v celém problému orientovat. Proto se dává vina rychle se střídajícím vládám. Jenže ani je-li stát (Řecko) »řízen« evropskými ekonomickými autoritami, nenastává ozdravení. Naopak. Velmi neodbytně se pak vtírá i otázka: Jaká nás čeká budoucnost?
Týdeník Ekonom (č. 31-32/2012, str. 72) uvádí: »Hrozí, že nemajetní a méně vzdělaní svými hlasy donutí vlády ke stále většímu zadlužování«. Hrozící bankroty evropských států však nezpůsobuje stejná nemoc, ale vždy jde o mix finančních látek, které v malém množství pomáhají, leč ve větším zabíjejí. Dluhy jsou jen jednou z nich. Co tedy mix finančních problémů některých států obsahuje?
Řecko - slabý potenciál ekonomiky, korupce politiků významnými firmami z Evropy, dluhy (zakázky zbrojní aj.), přeplácení státních úředníků, nízký vývoz...
Irsko - kolaps trhu s nemovitostmi, předražené bydlení, hypoteční krize, dluhy domácností...
Španělsko - špatná platební morálka státu, který neplatí či platí s velkým zpožděním firmám za zakázky, ty pak neplatí včas svým dodavatelům, jejich dodavatelé zase svým atd., dluhy...
Každý uvedený stát má svá specifika. Krize je už tak rozsáhlá, že se proti ní v současné době nedaří najít lék. Pro celý kontinent je příznačná jen snaha vybudovat centrální finanční nástroj a instituci s účastí všech států »s eurem« a jež by »spasila« svět.
»KROKY« A KROKY PROTI KRIZI
Státy podnikají mnohá opatření, která bych shrnul asi takto:
Hloupé a neúčinné léky na krizi:
- Podpora bankrotářů a další veřejné dluhy: Státní pobídky a zakázky; Státní dotace; Záchrany státních podniků z daní; Odklady splácení ;dluhů; Výkupy dluhů veřejného sektoru firmami a opačně.
- Dopování spotřeby a zásahy do volného trhu státem: Podpora hypoték; Podpora umělé spotřeby; Podpora nepracujících a zadlužených.
- Výkupy dluhů státem.
Mazané, ale velmi nebezpečné cesty, které spíše označme za ekonomické drogy, neboť situaci neřeší, ale zhoršují:
- Prodej dluhů. Zejména bankám nebo domácnostem formou státních dluhopisů.
- Růst daní: Zdanění »bohatých«, tzv. nerovné zdanění = progresivní daň; Vyšší daně ze spotřeby, zejména vyšší DPH; Vyšší zdanění podnikání; Zdanění práce... ... Zdanění »dýchání«.
- Další deficity a dluhy.
- Hon na střední třídu: Politika »vybereme daně kdekoliv a za jakoukoliv cenu«.
Léky, na nichž se většina ekonomů v médiích shoduje, ale vlády je většinou neaplikují:
- Oddlužení.
- Uvolnění trhu.
- Snížení daní, snížení daňových úniků, zlepšení platební morálky.
- Ochrana trhu EU.
- S eurem také společná měnová politika EU: Stát, který přijme euro, by měl přijít o finanční svobodu, což je správné. Neměl by dělat neúnosné dluhy a měl by být vázán pravidly.
- Zavést politiku udržení životní úrovně místo dosavadní politiky »růstu«.
Posoudit, které nástroje volila vláda ČR, nechávám na čtenáři. Jediným chytrým opatřením, které jsem v poslední době zaznamenal, je regulace doby splatnosti faktury. Což by mohlo zlepšit i platební morálku samotného státu.
ČEMU BUDOU ČELIT OBCE A MĚSTA
A co obce? Stát vybere na daních, zdá se,méně, i když je zvedá. To se ukazuje již na dosavadním výběru, byť Ministertvo financí trvá na svých vysokých odhadech výběru daní. Uvidíme, jak dopadne rok 2012, protože na rok 2013 je schváleno další zvedání daní.
Myslím, že v budoucnosti bude více trpět především venkov:
- Hrozí, že po aplikaci DPH a přechodném zvýšení příjmů prostředky pro obce se celkově zmenší. (Dotace půjdou dolů, výnosy sdílených daní malinko nahoru s trendem stagnace. Mnohé obce nebudou moci řešit větší problémy.)
- Nebudou dotace na rozvoj venkova.
- Na obce budou nadále převáděny další povinnosti bez odpovídajících prostředků.
- Majetek obcí bude nadále ve špatném stavu.
Města by měla urychleně změnit své strategie:
- Upravit rozpočtové výhledy a uvědomit si silné a slabé stránky svých financí, příležitosti a ohrožení.
- Provést pasportizaci a finanční audit majetku. Tím mám mysli dát majetek do relevance toho, co stojí a co přináší lidem, zejména:
uvědomit si na, co město má a na co už nikoliv; jaké jsou odpisy;
redukovat nepotřebný majetek;
obnovit stávající majetek na standard doby;
vytvářet zdroje na odpisy a obnovu majetku.
- Změnit strategii z »rozvoje« na udržení životního standardu a zvýšení kvality.
ČR zatím prosazuje politiku vedoucí k bídě. Do doby, než stát bude schopen nepřekážet talentovaným a motivovaným lidem a lidé nebudou tupě následovat ve volbách nesmyslné sliby populistů vládních i nevládních stran, nečekejme ekonomicky stabilní prostředí. Šikana státem je drahá a stát je drahý - a podle všeho je namístě se obávat, že skeptický pohled na budoucnost je realističtější.
LUDĚK TESAŘ
www.cityfinance.cz
