Uvádíme přehled vybraných právních předpisů a dalších aktů státních orgánů publikovaných ve Sbírce zákonů (od částky 160/2012 do částky 163/2012).
Částka 160 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 10. prosince 2012.
Nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12, ve věci návrhu na zrušení § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb., a některých ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a návrhu na zrušení některých dalších zákonů (publikovaný pod č. 437/2012 Sb.)
Ústavní soud např. zrušil § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb., dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
Vybrané právní věty nálezu:
I. Nesoulad zákona s ústavním pořádkem může založit zejména takové omezení práv parlamentní opozice, jež se dotýká samotné její možnosti účastnit se zákonodárné procedury jako její plnohodnotný účastník, tedy ji zbavuje možnosti reálně se seznámit s návrhem zákona a vyjádřit k němu své stanovisko, a tím jí znemožňuje nebo podstatným způsobem ztěžuje možnost kontroly ve vztahu k vládě nebo parlamentní většině. Takovéto omezení nemusí být vždy důsledkem opatření, které je v rozporu se zákonem, a může být i výsledkem kumulativního působení řady dílčích opatření, z nichž by žádné samostatně takovýto charakter nemělo. Stejný důsledek by bylo možné přiznat i svévolnému postupu při projednávání těchto návrhů. Vedle zjištění, že došlo k takovémuto omezení, však bude třeba vždy zkoumat i jeho význam, pokud jde o účast opozice na zákonodárném procesu. Rovněž bude podstatné, v jaké fázi zákonodárného procesu k tomuto omezení došlo a zda jeho případné negativní důsledky nebyly zmírněny v jeho předchozích nebo následujících fázích.
II. Pro posouzení, zda určitá povinnost má charakter zakázané nucené práce nebo služby ve smyslu čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), resp. zakázané nucené nebo povinné práce ve smyslu čl. 4 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, lze vyjít z definice tohoto pojmu, která je obsažena v čl. 2 odst. 1 Úmluvy o nucené a povinné práci (Úmluva MOP č. 29), vyhlášené pod č. 506/1990 Sb. Podle tohoto ustanovení se »nucenou a povinnou prací« rozumí každá práce nebo služba, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně. Dále platí, že povinnost, které by bylo možné přiznat charakter nucené práce nebo služby, nemusí být jednotlivci stanovena samostatně, nýbrž může být součástí práv a povinností, které mu vyplývají z právního vztahu, jehož je účastníkem. Pro posouzení, zda vyslovil souhlas i s jejím vznikem, je proto nezbytné zvažovat, zda měl možnost ovlivnit obsah tohoto právního vztahu, jaký účel sledoval tím, že do něj vstoupil, a zda daná povinnost rovněž slouží k jeho dosažení, zda obsahově souvisí s předmětem právního vztahu a zda ve vztahu k němu není nepřiměřeně zatěžující.
III. Ustanovení § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 367/2011 Sb., stanoví jako důvod vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání odmítnutí nabídky výkonu veřejné služby v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 2 měsíce a pro odmítnutí nemá vážný důvod ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. To znamená, že přijetí této nabídky v případě, že je učiněna ze strany krajské pobočky Úřadu práce ČR, je podmínkou pro uplatnění práv, které stát přiznává občanům v souladu s čl. 26 odst. 3 Listiny jako přiměřené hmotné zajištění pro případ, že nemohou bez své viny získávat prostředky pro své životní potřeby prací, a jichž se občané mohou podle zákona domoci pouze v rámci evidence uchazečů o zaměstnání. Jde nicméně o podmínku představující pro dotčeného uchazeče nepřiměřené břemeno, neboť ačkoliv je povinen fakticky vykonávat závislou práci v rozsahu polovičního úvazku, zůstává formálně nezaměstnaným, což znamená, že mu jsou odepřena práva, jež v pracovněprávním vztahu zaměstnanci standardně náleží, a stát mu nemusí poskytovat protiplnění, jež pod hrozbou sankce jinak sám vyžaduje od jakéhokoliv jiného zaměstnavatele. K tomu mu navíc zůstává řada povinností spojená s jeho zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání (např. poskytování součinnosti krajské pobočce úřadu práce) a ve vlastním zájmu je nadále nucen si sám zaměstnání hledat. Povinný výkon veřejné služby podle § 18a zákona č. 111/2006, o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., přitom nevede ke zprostředkování zaměstnání, a není ani vhodným nebo přiměřeným prostředkem k dosažení souvisejících účelů prevence sociálního vyloučení, udržení nebo obnovení pracovních návyků či bránění zneužívání plnění v rámci hmotného zajištění pro případ nezaměstnanosti. Její účel se tak od účelu zprostředkování zaměstnání podle hlavy II části druhé zákona o zaměstnanosti významným způsobem liší. Z těchto důvodů se takovéto podmínění setrvání občana v evidenci uchazečů o zaměstnání dotýká esenciálního obsahu ústavně zaručeného sociálního práva na přiměřené hmotné zajištění v nezaměstnanosti podle čl. 26 odst. 3 Listiny.
Částka 163 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 13. prosince 2012.
Sdělení Ministerstva vnitra č. 443/2012 Sb., o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva obce
Ministr vnitra vyhlásil na den 13. dubna 2013 nové volby do Zastupitelstva obce Újezd nade Mží (okres Plzeň-sever).
Mgr. JAN BŘEŇ
právník
