V říjnu 2006 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen ESLP) rozsudek ve věci Wallová a Walla proti České republice1). Rozsudek byl zpracován v mnoha odborných právních statích. Je však otázkou, zda byly jeho důsledky dostatečně komunikovány subjektům, na které se obrací - obcím....
V říjnu 2006 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen ESLP) rozsudek ve věci Wallová a Walla proti České republice1). Rozsudek byl zpracován v mnoha odborných právních statích. Je však otázkou, zda byly jeho důsledky dostatečně komunikovány subjektům, na které se obrací - obcím.
ESLP v tomto rozsudku připomíná, že stát má povinnost přijímat účinná opatření, která zajistí právo na respektování rodinného života přiznaného článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To znamená, že jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí stát zásadně jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem. Je přitom jasné, že nařízení ústavní výchovy rozhodně nesměřuje k rozvíjení vztahu mezi rodičem a dítětem, proto takové opatření musí být až skutečně posledním krokem v procesu řešení.
CHUDOBA NEMŮŽE BÝT DŮVODEM
Důvodem pro nařízení ústavní výchovy byl v případě rodiny Wallových fakt, že rodina neměla k dispozici vhodné trvalé bydlení a prostředí, v němž přebývala, ohrožovalo zdravý vývoj dětí. Rozhodnutí okresního soudu o nařízení ústavní výchovy bylo potvrzeno krajským soudem a následná ústavní stížnost rodičů byla zamítnuta.
Ačkoliv se státní orgány i soudy obou instancí, stejně jako Ústavní soud ČR, shodly na tom, že odloučení rodičů a dětí je v daném případě v pořádku, ESLP takový postup posoudil jako porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a přiznal z tohoto titulu manželům Wallovým částku ve výši 10 tisíc eur.
Podle ESLP totiž nevyhovující životní podmínky nebo materiální nedostatek samy o sobě nemohou být dostatečným důvodem pro rozdělení rodiny. Nucené odebrání dětí rodičům v případech, kdy se k takovému důvodu nepřipojuje další vážný faktor (násilí nebo špatné zacházení s dětmi, pohlavní zneužívání, nedostatek citového zázemí, vážné zdravotní komplikace nebo psychická nerovnováha rodičů), neodpovídá požadavkům přiměřenosti zásahu do rodinného života. Chudoba a nedostatečná kvalita bydlení samy o sobě nemohou být důvodem pro odebrání dětí rodičům.
ÚLOHA VEŘEJNÉ SPRÁVY SPOČÍVÁ V ODBORNÉ PREVENCI
Odpovědné orgány mají pravidelně přehodnocovat skutečnou situaci, tedy nikoli opakovaně odkazovat na dříve zjištěné skutečnosti. Je zároveň nezbytné, aby příslušné orgány zaujímaly konstruktivní přístup k řešení situace rodiny v nesnázích. Takovým přístupem bychom měli podle ESLP rozumět srozumitelným způsobem nabízené pozitivní postupy k řešení situace.
Odebírání dětí není pro žádnou sociální pracovnici příjemným zážitkem a jistě se k takovému opatření uchylují jen v nejzávažnějších případech. Neměli bychom však zapomínat, že na řešení situace v rodině nejsou samy. Ztrátě bydlení pro dluhy lze předejít spoluprací odboru sociální péče, státní sociální podpory a orgánů, které mají na starosti bytovou problematiku. Správa bytového fondu hlásí případy dlužníků nájemného, odbor sociální péče prošetřuje situaci v daném případě, usměrní vyplácení sociálních dávek ve své působnosti a případně navrhne odboru státní sociální podpory zřízení zvláštního příjemce příspěvku na bydlení. Vždy je pak v takových případech předpokladem skutečná sociální práce s rodinou, která se neomezuje pouze na mechanické vyplácení dávek, ale poskytuje rodině i potřebnou podporu při hledání zdrojů uvnitř rodiny a v jejím okolí.
Každý individuální případ bude samozřejmě vyžadovat poněkud odlišný přístup. Ne-lze si však účinný postup představit bez vzájemné spolupráce jednotlivých orgánů obce: Svalovat celou odpovědnost na orgán sociálně-právní ochrany dětí je alibismus. Orgány obce musí na konstruktivním řešení situace rodiny s nezletilými dětmi navzájem spolupracovat a je jejich společným úkolem nenechat případ dojít do situace, kdy jsou rodiny z důvodu nevyhovující bytové situace násilně rozdělovány.
KDE HLEDAT NUTNÉ ZDROJE PENĚZ
Některé obce se přitom mohou ocitnout ve slepé uličce nedostatku finančních prostředků a lidských zdrojů pro oblast sociálního zabezpečení. I pro takové obce však existuje řešení.
Široká paleta grantových a dotačních programů z rozpočtu ČR a Evropské unie přímo vyzývá obce k něčemu, co bychom v podnikatelské sféře nazvali "outsourcing". Poskytování sociálních a návazných služeb lze totiž zajistit také prostřednictvím spolupráce s neziskovým sektorem. Výhodnost takového řešení dokládají zkušenosti velkého celku, jakým je Jihomoravský kraj, který podporuje neziskové organizace realizující terénní sociální práci v jeho regionu. Dokazují to však i příklady malých obcí. Třeba jihomoravská obec Zastávka se po praktických zkušenostech s prací sociálních pracovníků neziskového sektoru podílí jako partnerský subjekt na připravovaném projektu v rámci Finančních mechanismů EHP/Norska a obec sama podává projektové žádosti, v nichž naopak jako partner figuruje nezisková organizace.
V mnoha městech a obcích existují neziskové organizace, které jsou schopny společné projekty veřejné správy a neziskového sektoru realizovat. Navíc obcím nic nebrání v tom, aby vznik neziskových organizací pro takovou aktivitu samy iniciovaly, nebo aby k ní zřídily vlastní příspěvkovou organizaci, či aby vytvořením samostatného projektu pověřily některého ze zaměstnanců svých úřadů.
Poznámka
1) Text je v internetovém archivu ESLP k dispozici ve francouzském originálu, anglické shrnutí ve formě oficiální tiskové zprávy a neoficiální český překlad na adrese http://portal.justice.cz/ms/soubor.aspx?id=40091.
VERONIKA LOVRITŠ
IQ Roma servis, o. s.
Z vyjádření ministerstva spravedlnosti k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wallová a Walla proti České republice:
Dne 26. října 2006 vydal Evropský soud pro lidská práva rozsudek ve věci Wallová a Walla proti České republice. Stěžovatelé namítali porušení svého práva na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, porušení práva na rozhodnutí v "přiměřené lhůtě" ve smyslu článku 6 odst. 1 a porušení zákazu diskriminace zakotveného v článku 14.
Stěžovatelé jsou rodiči pěti dětí, jež byly předběžným opatřením Okresního soudu v Táboře z listopadu 2000 předány do péče dětských domovů v Kamenici nad Lipou a ve Volyni. V březnu 2001 a opětovně v dubnu 2002 byla nad dětmi stěžovatelů nařízena ústavní výchova. Důvodem tohoto opatření byl fakt, že rodina neměla k dispozici trvalé a vhodné bydlení. Prostředí, v němž přebývala (výkupna sběrných surovin), ohrožovalo zdravý vývoj dětí.
Evropský soud v odůvodnění svého rozsudku předně konstatoval, že opatření spočívající v rozdělení rodiny je velmi citelným zásahem do práva na respektování rodinného života a jako takové se musí zakládat na dostatečně závažných důvodech. Připomněl též, že článek 8 Úmluvy ukládá národním orgánům kromě povinnosti nezasahovat do rodinného života též určité pozitivní závazky, směřující k zajištění účinného "respektování" práva jednotlivců na rodinný život. Těmto svým pozitivním povinnostem však podle soudu vnitrostátní orgány nedostály. V rámci své činnosti nevyvinuly prakticky žádné "seriózní úsilí" ve snaze napomoci stěžovatelům překonat jejich svízelné materiální podmínky, zejména opatřit si vhodné bydlení.
ZDROJ: MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR
