Životní pojištění a daň z příjmů Počínaje rokem 2001 dochází v oblasti daně z příjmů ke zvýhodnění plateb na životní pojištění. Tuto oblast je možno rozdělit do dvou relativně samostatných okruhů: - daňové posouzení příspěvků na životní pojištění, které hradí zaměstnavatel za zaměstnance, - daňové...
Životní pojištění a daň z příjmů
Počínaje rokem 2001 dochází v oblasti daně z příjmů ke zvýhodnění plateb na životní pojištění.
Tuto oblast je možno rozdělit do dvou relativně samostatných okruhů: - daňové posouzení příspěvků na životní pojištění, které hradí zaměstnavatel za zaměstnance,
- daňové posouzení životního pojištění, které si poplatník hradí sám ze svých prostředků.
V obou případech je však nutno zkoumat smluvní podmínky mezi pojišťovnou a plátcem pojistného - ne každé životní pojištění totiž bude požívat daňových úlev. Zákon o daních z příjmů definuje pojem "soukromé životní pojištění", kterým se rozumí pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití nebo na důchodové pojištění, a to i při sjednání dřívějšího plnění v případě vzniku nároku na starobní důchod nebo plný invalidní důchod nebo v případě, stane-li se zaměstnanec plně invalidním podle zákona o důchodovém pojištění, nebo v případě smrti.
1. Příspěvek zaměstnavatele na životní pojištění zaměstnance
Od daně z příjmů je u zaměstnance osvobozen příspěvek zaměstnavatele na zaměstnancovo soukromé životní pojištění až do výše 12 000 Kč ročně. Přitom musí jít o pojistnou smlouvu na soukromé životní pojištění sjednané zaměstnancem jako pojistníkem za podmínky, že ve smlouvě byla sjednána výplata pojistného plnění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let.
Zaměstnavateli se pak do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů uznává částka maximálně do výše 8000 Kč za zdaňovací období nebo jeho část. Jestliže zaměstnanec u zaměstnavatele nepracuje po celý rok, není nutno maximální výši příspěvku zaměstnavatele nijak krátit. Není též podstatná forma závislé činnosti - nemusí jít tedy pouze o pracovníky v pracovním poměru.
2. Uplatnění částek hrazených na soukromé životní pojištění poplatníkem samotným jako odečitatelné položky od základu daně.
Zákon umožňuje od základu daně odečíst za zdaňovací období částku maximálně 12 000 Kč. Musí jít o pojistnou smlouvu uzavřenou mezi poplatníkem jako pojistníkem a pojišťovnou za předpokladu, že výplata pojistného plnění (důchodu nebo jednorázového plnění) je ve smlouvě sjednána až po 60 měsících od uzavření smlouvy a současně nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let.
Při uzavírání pojistné smlouvy je dále nutné postupovat obezřetně v případech, kdy pojišťovny nabízejí se soukromým životním pojištění "v jednom balíčku" více druhů dalších pojištění. Tato skutečnost sama o sobě není na závadu. Je však nutno trvat na tom, aby bylo jednoznačně zřejmé, jaká částka z celkového pojistného je hrazena na soukromé životní pojištění ve smyslu výše uvedené definice dané zákonem o daních z příjmů a jaká částka je hrazena na ostatní pojištění. Pokud by nebyla možná jednoznačná identifikace, nebylo by možno daňové zvýhodnění vůbec přiznat.
Lze tedy jen doporučit, aby si každý řádně prostudoval a popřípadě s pojišťovnou konzultoval smluvní podmínky.
Podle předběžných odhadů totiž pouze zhruba 30 % smluv na životní pojištění, které byly uzavřeny před rokem 2000, odpovídá definici soukromého životního pojištění stanovenou zákonem o daních z příjmů. Pokud tyto podmínky daná smlouva nesplňuje, je pochopitelně i nadále platnou z hlediska nároků pojištěnce vůči pojišťovně, nebude však na ni možno uplatnit daňové zvýhodnění.
Zákon pamatuje i na případy, kdy daňový poplatník nedodrží podmínky pro daňové zvýhodnění (např. předčasně ukončí smlouvu).
První příklad
Pan Novák uzavřel smlouvu o soukromém životním pojištění. Zákon o daních z příjmů pro přiznání daňových výhod požaduje, aby výplata pojistného plnění nastala nejdříve po 60 měsících a zároveň než v roce, kdy mu bude 60 let.
Pojištění však zaniklo již po uplynutí čtyř let. Po tyto čtyři roky si pan Novák uplatňoval odečitatelnou položku od základu daně.
Poplatník tedy nedodržel podmínky zákona - smlouva skončila dříve než po 60 měsících. Nebude nutno podávat dodatečné daňové přiznání, nárok na odečet však zaniknul a pan Novák bude muset ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, podat daňové přiznání (a to i za předpokladu, že by jinak daňové přiznání podávat, např. v důsledku toho, že měl příjmy pouze od jednoho zaměstnavatele a další příjmy neměl). V daňovém přiznání pak do příjmů dle § 10 - ostatní příjmy uvede součet částek, které si v jednotlivých letech uplatňoval jako odečitatelnou položku na životní pojištění.
Tento postup má své výhody i nevýhody. První výhoda spočívá v tom, že není nutno podat několik dodatečných daňových přiznání za předcházející léta, za které nárok na odečet zpětně zanikl. Další výhodou je skutečnost, že v důsledku zpětného zániku nároků na odečet z důvodu nedodržení podmínek daných zákonem nebude nutno platit žádné penále.
Naopak zjevnou nevýhodou je skutečnost, že se v jednom daňovém přiznání dodaní celý zaniklý nárok na odečet z předcházejících let naráz. Díky progresivnosti daňových pásem pak může nastat situace, že se poplatník díky zahrnutí fiktivních příjmů ze zaniklého nároku na odečet dostane do vyšší daňové skupiny, a vrátí tak státu na daních více, než v předcházejících léetech získal. Jde tedy vlastně o jakousi skrytou penalizaci za nedodržení podmínek.
Pozornost je též třeba věnovat postupu v případě, že poplatník bude platit pojistné měsíčně a bude požadovat zohlednění odečitatelné částky u zaměstnavatele.
Druhý příklad
Pan Poláček uzavřel s pojišťovnou smlouvu na životní pojištění s tím, že na ně bude platit měsíčně 1000 Kč , tedy 12 000 Kč ročně. Chce po svém zaměstnavateli, aby mu měsíční platby zohlednil při výpočtu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti.
Odečet vlastních příspěvků na soukromé životní pojištění není možno uplatnit při výpočtu měsíčních záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, ale až po skončení roku při zúčtování záloh na daň z příjmů, popřípadě v daňovém přiznání, pokud vznikne povinnost jej podat.
V případě, že na pojištění bude přispívat zaměstnavatel, jde o jiný mechanismus daně - příspěvek zaměstnavatele v rámci zákonných limitů není odečitatelnou položkou, nýbrž příjmem osvobozeným od daně. Jestliže by byl poskytován měsíčně, není jej možno díky tomu, že je osvobozen, zahrnovat do základu daně pro výpočet záloh na daň podobně jako do něj nezahrnujeme např. cestovní náhrady do zákonného limitu nebo dávky nemocenského pojištění apod.
Zákon nevylučuje ani kombinaci příspěvků na životní pojištění od zaměstnavatele s vlastními platbami zaměstnance. Spojením obou postupů je možno maximalizovat daňovou úsporu věnovanou tomuto produktu.
Třetí příklad
Paní Novákové přispívá zaměstnavatel na její soukromé životní pojištění částkou 12 000 Kč ročně. Kromě toho si sama hradí na životní pojištění dalších 12 000 Kč.
Tento postup je možný - zákon nevylučuje u soukromého životního pojištění souběh vlastních plateb s příspěvky zaměstnavatele. Maximální od daně osvobozený příspěvek zaměstnavatele činí 12 000 Kč. K tomu je možno uplatnit odečitatelnou položku od základu daně z titulu vlastních plateb na soukromé životní pojištění ve výši maximálně 12 000 Kč ročně.
Nárok na daňové zvýhodnění se prokazuje smlouvou o soukromém životním pojištění a potvrzením pojišťovny o pojistném zaplaceném poplatníkem na soukromé životní pojištění na uplynulé zdaňovací období.
V praxi může nastat situace, kdy zaměstnanec má uzavřeno životní pojištění s více pojišťovnami nebo např. u jiné pojišťovny platí pojištění zaměstnanec ze svých prostředků a u jiné pojišťovny přispívá zaměstnavatel.
Tato skutečnost nemá žádný vliv na uplatnění daňového zvýhodnění, tzn. co se týká příspěvků zaměstnavatele na pojištění, tam zákon jednoznačně stanoví maximální částku, kolik může ročně celkem přispět, aby to bylo daňově zohlednitelné, tedy maximálně 12 000 Kč ročně, které budou osvobozeny od daně, přičemž do daňových nákladů zahrne zaměstnavatel maximálně 8000 Kč. O počtu smluv v tomto případě zákon nehovoří, z jeho dikce je ale zřejmé, že hovoří o celkovém příspěvku.
Pokud jde o vlastní platby poplatníka, zde zákon umožňuje odečíst od daňového základu maximálně 12 000 Kč ročně, a výslovně uvádí, že tato částka je maximálním celkovým odečtem i v případě, že poplatník má uzavřeno více smluv. Zajímavé je též posouzení situace, kdy poplatník má více zaměstnavatelů.
Čtvrtý příklad
Paní Janasová má dva různé zaměstnavatele. Může každý z nich přispět na životní pojištění částkou 12 000 Kč ročně, a tak dosáhnout osvobozeného příjmu 24 000 Kč nebo je možné osvobodit pouze 12 000 Kč?
Příspěvek zaměstnavatele na životní pojištění zaměstnance se posuzuje u každého zaměstnavatele zvlášť. V popisovaném případě může skutečně každý ze zaměstnavatelů přispět na soukromé životní pojištění plnou částku 12 000 Kč a u zaměstnance bude od daně z příjmů osvobozena celá částka 24 000 Kč. Každý ze zaměstnavatelů si pak do svých výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů zahrne 8000 Kč.
[*] Soukromé životní pojištění a sociální a zdravotní pojištění
Příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění nevcházejí do vyměřovacích základů pro sociální a zdravotní pojištění, pojistné se z nich tedy neodvádí. Na rozdíl od daně z příjmů v pojistných zákonech nejsou uvedeny limity pro osvobození příspěvku zaměstnavatele. I kdyby zaměstnavatel uhradil zaměstnanci více než 12 000 Kč ročně, bude se z této nadlimitní částky odvádět pouze daň z příjmů ze závislé činnosti, nikoli však sociální a zdravotní pojištění.
Co se týká plateb na soukromé životní pojištění, které si hradí poplatník ze svého, ty jsou do výše 12 000 Kč pouze odečitatelnou položkou od základu daně poplatníka (nikoli daňový výdaj), a proto se z hlediska sociálního a zdravotního pojištění uhrazená částka na životní pojištění nijak nezohledňuje, nemůže tedy snížit vyměřovací základ pro tato pojištění.
Zdeněk Burda,
daňový poradce,
BD Consult, s. r. o.
