Na listině světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO je nyní zapsáno 12 českých a moravských památek. S přihlédnutím k velikosti země se tak řadíme k památkářským velmocím.
Seznam UNESCO obsahuje 754 položek, pod nimiž jsou v 582 případech zapsány kulturní památky, 149 je přírodních a 23 smíšených. Znamená to, že na naši maličkou zemi připadá 1,5 procenta tohoto bohatství. Před ČR jsou v Evropě Itálie, Řecko, Španělsko, Francie, Německo, Anglie, Portugalsko a také Rusko (ovšem v této zemi jde téměř výhradně o přírodní památky). Například Řecko má zapsáno 16 památek a stejně jako ČR je na tom Japonsko.
Další želízka v ohni
Agenda památek zapisovaných na seznam UNESCO se řídí Úmluvou o ochraně kulturního dědictví z roku 1972. Až dosud se k ní přihlásilo 177 států, ČR připojila svůj podpis v roce 1991. Zájem o zápis do světového seznamu je podle tajemníka pro záležitosti UNESCO na Ministerstvu kultury Mgr. Michala Beneše obrovský, ale zdaleka ne každý zájemce uspěje. Česká republika má v této době v ohni několik dalších želízek. Nejžhavější je vůbec první navržená přírodní památka, skalní města v Českém ráji. Verdikt vynese Výbor pro světové dědictví UNESCO na přelomu letošního června a července. Ve stejnou dobu také rozhodne, zda mají šanci další dvě české nominace, renesanční domy ve Slavonicích a rybníkářská soustava na Třeboňsku. V obou případech výbor rozhodne, zda se bude návrhy dále zabývat, a pokud ano, v jakém pořadí. Zatím poslední nominace, která však ještě nepřekročila hranice naší země, je ruční papírna ve Velkých Losinách.
Od záměru k zápisu
Změnou proti nedávné praxi je, že nyní může jedna země navrhnout pouze jednu památku ročně. Požadavky UNESCO jsou přísné. Země musí doložit, že má jasno, pokud jde o budoucí nominace. Proto zpracovávají tzv. indikativní seznam, který dává představu, co považují za své nejcennější památkové bohatství. Jako příklad uvedl Mgr. Michal Beneš morový sloup v Olomouci: Pokud se jej podařilo na listinu UNESCO prosadit, je jasné, že se tím zároveň uzavřela šance pro všechny ostatní české morové sloupy.
Pokud tedy město či obec aspiruje na zápis do světového seznamu, musí se nejdříve ocitnout na tomto domácím seznamu. Cesta vede přes Ministerstvo kultury. Jestliže domácí experty návrh zaujme, zpracují nominační dokumentaci, která se předkládá Výboru pro světové dědictví při UNESCO. Návrh pak projde třemi fázemi výběrového řízení. V první se posuzuje, zda má dokumentace všechny požadované náležitosti. Druhé, nesmírně důležité kolo sestává z řízení na místě: Oficiální, ohlášení experti, i neoficiální, kteří přijíždějí inkognito, ověřují na místě, zda skutečnost odpovídá předložené dokumentaci. Z jejich úsudku pak vyplyne kolektivní názor, který je předložen výboru k rozhodnutí. Podle Mgr. Michala Beneše se ještě nikdy nestalo, aby v případě negativního závěru, tedy památku na seznam nezařazovat, měl výbor názor odlišný. Opačné situace však nastávají.
Může se také stát, že výbor nominaci vrátí s tím, že žádá doplnění podkladů. A konečně je tu ještě čtvrtá varianta, jakási zdvořilá forma odmítnutí, kdy výbor nominaci odloží. Taková památka má ještě šanci, protože ji lze po čase předložit znova k posouzení. U zamítnutého návrhu to už možné není.
Na co je třeba si dát pozor
Na co by měly obce a města pamatovat, chtějí-li dostat památky na svém území do seznamu UNESCO? Mgr. Michal Beneš doporučuje: Především se seznámit s Úmluvou o ochraně světového dědictví a prováděcími předpisy. Není to totiž vždy samozřejmostí. Součástí povinné dokumentace předkládané UNESCO jsou manažerské plány, obsahující představu, kam chce obec dlouhodobě směřovat. Dále je nutné mít vyjasněné a stabilizované vlastnické vztahy k památkovým objektům. Je to i předpoklad dalšího vhodného využívání památky, což UNESCO velmi zajímá. Samozřejmostí je zpracovaná územně plánovací dokumentace, koncepce památkové péče, dopravy a další rozvojové dokumenty. Bez diskuse se vyžaduje respekt k právnímu řádu; na obcházení zákona není nikdo ve světě zvědavý. Zápis do světového seznamu je velká reklama nejen pro obce, ale i pro investory do turistického průmyslu. Proto je nutné mít jasno v koncepci turistického ruchu a cíleně pracovat s propagací. "Když už se zápis podaří, je to jakýsi zlatý klíč odemykající dveře turistickému ruchu. Obec ho však musí umět propagačně používat," řekl Mgr. Michal Beneš. A také připomněl, že nelze očekávat spásu v podobě automatického přísunu peněz. Rozhodně se nepředpokládá, že vlastník památky bude jen čekat s nataženou dlaní.
Černá listina
Česká republika zatím zažila jedno zamítnutí návrhu a jedno jeho odložení. Zamítnutí se týkalo kostela sv. Jakuba v Kladrubech na Tachovsku, díla G. B. Santiniho. Mgr. Michal Beneš říká, že důvodem tenkrát byla i tak trochu nezkušenost české strany: Navrhovala zároveň zápis kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, dílo téhož proslulého architekta, čímž si obě památky konkurovaly. Odložen byl zápis hradu Karlštejn, který vláda ČR navrhovala už v první vlně. Výbor UNESCO tenkrát nedospěl k jednoznačnému závěru, jak hodnotit památku, která prošla v 19. století zásadní rekonstrukcí a není tudíž původní.
Kromě prestižního seznamu světových památek vede UNESCO ještě jednu, mnohem méně lichotivou listinu: Jsou na ní ohrožené památky nacházející se zároveň na listině světového kulturního dědictví. Je to vlastně seznam čekatelů na vyškrtnutí. V této době je jich 35 a většinou se nacházejí v rozvojových zemích. Památka se sem nedostane ihned; předcházejí tomu dotazy, několikerá upozornění. Ocitnout se na této černé listině je obrovská ostuda. "Neznám případ, kdy by takový signál zůstal bez povšimnutí a příslušná země nechala situaci dojít až do posledního stadia, k vyškrtnutí. Byl bych nerad, aby to byla ČR," řekl Mgr. Michal Beneš.
Památky UNESCO na území ČR
Praha, historické jádro,1992
Český Krumlov, historické jádro, 1992
Telč, historické jádro,1992
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru n. Sázavou, 1994
Kutná Hora, historické jádro a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci, 1995
Lednicko-Valtický areál, 1996
Kroměříž, zámek a zahrady, 1998
Holašovice, 1998
Litomyšl, zámek, 1999
Olomouc, sloup Nejsvětější Trojice, 2000
Brno, vila Tugendhat, 2001
Třebíč, Židov. čtvrť a bazilika sv. Prokopa, 2003
