Systém poskytování sociálních dávek v ČR se má do čtyř let zásadně změnit. Prvním krůčkem je náhrada části přiznané finanční pomoci poukázkami, za něž je možné nakoupit jen základní životní potřeby.
Pilotní projekt ověřují tři pražské městské části - Praha 2, 6 a 12. Nic však legislativně ani jinak nebrání tomu, aby stejnou praxi zvolil kterýkoli městský nebo obecní úřad. Hlavním smyslem poukázek je zabránit tomu, aby se peníze vyplácené jako sociální dávky proměňovaly v alkohol, cigarety nebo dokonce drogy. Systém pak má žadatele motivovat k aktivnímu přístupu ke změně vlastní situace a hledání práce.
LEGISLATIVNÍ PODMÍNKY
Zneužívání sociálních dávek určitou skupinou lidí znají snad na všech radnicích a pěkně se jim zajídá. Změnu vedoucí správným směrem umožnil nový zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna letošního roku a nahradil zákon o sociální potřebnosti č. 482 z roku 1991. Nový zákon má tři části: Je podle něho možné poskytovat příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. V § 43 odst. 4, kde se hovoří o výplatě dávek, jsou uvedeny jejich možné formy, mezi nimi i ta, kdy se "dávka vyplácí prostřednictvím poukázky opravňující k nákupu zboží ve stanovené hodnotě".
Projekt sleduje ministerstvo práce a sociálních věcí, které zároveň vítá informace "zdola", protože podobné pokusy tu už existovaly. Zároveň vyzvalo kraje, aby smlouvy týkající se pomoci v hmotné nouzi uzavíraly s platností maximálně do roku 2009, kdy se má uskutečnit zásadní reforma veřejné správy v sociální oblasti.
POUKÁZKY NEMUSÍ DOSTÁVAT VŠICHNI
Prostřednictvím poukázek lze nakoupit potraviny, ošacení, obuv a hygienické potřeby. Jejich zavedení ale automaticky neznamená, že všichni lidé, kteří získají nárok na pomoc v hmotné nouzi, dostanou příspěvky touto formou. Podle představ ministerstva je mají dostávat jen lidé, kteří se soustavně vyhýbají hledání práce, účasti na rekvalifikačních programech, dalšímu vzdělávání či veřejně prospěšným pracím.
Zásadní iniciativa k zavedení tohoto systému vzešla ze společnosti, která se vydáváním uvedených poukázek zabývá, má s ním už dlouhodobější zkušenosti v západních státech a nyní se jej snaží rozšířit i do dalších zemí. Logicky ji k tomu vedou podnikatelské důvody, které by ale tentokrát měly být skutečně užitečné pro celou společnost. S jejími pracovníky se patrně už seznámily mnohé městské a obecní úřady, protože společnost dělá ve prospěch rozšíření poukázek docela velkou kampaň.
Vydávané poukázky jsou podobné stravenkám v hodnotách 50, 100 a 200 Kč a mají ochranné prvky zabraňující jejich padělání. Distribuující společnost zároveň uzavřela dohody s jednotlivými prodejnami rozmístěnými rovnoměrně po Praze 2, 6 a 12 - zhruba s deseti v každé městské části - o tom, že budou tyto poukázky přijímat. Má na starosti i kontrolu, zda prodejny za ně skutečně poskytují jen to, k čemu jsou určeny.
JAK TO FUNGUJE V PRAXI
Pilotní projekt se rozeběhl v uvedených městských částech koncem března a potrvá do konce letošního roku. Pracovníci městských úřadů tuto možnost oceňují. Ale rozhodně si nemyslí, že poukázky jsou samospasitelné. "Odhaduji to tak na patnáct dvacet procent," tipovala úspěšnost projektu vedoucí odboru sociálních věcí Prahy 6 Jitka Černá těsně před jeho spuštěním. V každém případě jej však velmi vítá: "Moc se na to všichni těšíme. Pár lidem, kteří evidentně nemají snahu se sebou něco udělat, stoprocentně znepříjemníme život. To jsou pořád ty stejné "firmy", které tu vídáme třeba čtyři pět let."
Lidi, kteří dostávají místo peněz poukázky, vybírají přímo příslušné sociální pracovnice, protože ty své klienty velmi dobře znají. Nepředávají jim je však v plné hodnotě přiznané dávky. Menší část, v průměru asi třetinu, dostávají nadále v penězích. Důvod je jednoduchý:
"Pokud bychom to neudělali, obrátilo by se to proti nám. Lidé by si totiž okamžitě začali stěžovat, že si nemohou koupit třeba paralen nebo musí jezdit MHD načerno," řekla Jitka Černá. Přístup je však zcela individuální a o tom, jak velká část bude komu vyplacena v penězích a jaká v poukázkách, rozhoduje opět příslušná sociální pracovnice.
Zároveň s poukázkami dostávají jejich příjemci seznam prodejen, v nichž za ně lze nakupovat.
Před spuštěním pilotního projektu se objevovaly i námitky, jak zabránit tomu, aby příjemci poukázek je neprodali a za peníze opět nakoupili alkohol či cigarety. Jitka Černá připouští, že tomu skutečně nelze nikterak zabránit, ale považuje takovou praxi za velmi nepravděpodobnou: Kdo by měl zájem kupovat na ulici poukázku s možností její směny jen ve vybraném okruhu prodejen a navíc s omezenou možností výběru zboží? Spolupráci s vytypovanými prodejnami označuje za velmi dobrou.
Na Praze 6 počítá pilotní projekt s objemem poukázek v hodnotě jednoho milionu korun, ale tato částka není striktní. Lze ji považovat za pohyblivou a pokud se poukázky osvědčí, je možné poskytovat dávky jejich prostřednictvím i nad tento "limit".
JIŘINA ONDRÁČKOVÁ
