Zadavatel zjistí, že uchazeč nesplňuje podmínky veřejné zakázky, ač z nabídky nebyla tato skutečnost na první pohled zřejmá. O nesplnění zadávacích podmínek uchazeče se tak dozví zpětně - až v době, kdy již proběhlo posuzování nabídek. Jak by měl v takové situaci postupovat?
K vyjasnění pojmu nesplnění zadávacích podmínek je třeba předem definovat, co jsou to zadávací podmínky. Jde o veškeré požadavky zadavatele uvedené v zadávací dokumentaci a dalších dokumentech. Pokud je zjištěno prokazatelné nesplnění zadávacích podmínek dodavatele po uzavření smlouvy, zadavatel již nemůže znovu otevřít zadávací řízení a uchazeče vyloučit, nelze jej ani zadavatelem zrušit. V této chvíli totiž již nemá žádný z uchazečů možnost podat námitky ani návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). V úvahu přichází pouze podání podnětu k tomuto úřadu.
ZÁKAZ PLNĚNÍ SMLOUVY
Novelou zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen ZVZ) provedenou zákonem č. 417/2009 Sb. vznikla ÚOHS pravomoc v určitých případech uložit zákaz plnění smlouvy. Tento zákaz však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ukládá na návrh stěžovatele, tj. dodavatele, zadavatel tak nemá možnost jej podat. Ostatně je prakticky vyloučeno, aby zadavatel sám podával návrh na přezkum vlastního zadávacího řízení. Pokud jde o platnost takové smlouvy, podle ustanovení § 118 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách je smlouva na plnění veřejné zakázky neplatná pro nedodržení postupu podle ZVZ pouze v případech, kdy ÚOHS uloží zákaz jejího plnění. Jestliže takový zákaz neuloží, je smlouva z hlediska uvedeného zákona platná. Tím ale není dotčena neplatnost smlouvy z jiných důvodů, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník či zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
Po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky se tato smlouva dále obvykle bude řídit občanským a obchodním zákoníkem. Tyto předpisy upravují neplatnost právních úkonů v případě porušení zákona (rovněž tedy zákona o veřejných zakázkách), přičemž uzavření smlouvy je právním úkonem.
ABSOLUTNÍ NEPLATNOST
Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Takový právní úkon je absolutně neplatný. Každé porušení zákona při uzavírání smlouvy tedy nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Musí jít o porušení zákona, které je dostatečně závažné. Pokud by porušení zákona bylo tak závažné, že by byl ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky a uzavřena smlouva s jiným uchazečem, je taková smlouva absolutně neplatná, tj. neplatná od samého počátku. Lze v této souvislosti upozornit na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které skutečnost, že účastník smlouvy uvedl jiného v omyl, nemá za následek absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (půjde o neplatnost relativní - viz dále, ale jestliže takovým uvedením v omyl podstatně porušil ZVZ, jde o neplatnost absolutní).
Pokud k takovému případu dojde, lze zadavateli doporučit smlouvu již neplnit a pokusit se o vrácení plnění obou smluvních stran (jde o plnění z neplatného právního úkonu - je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal). Platí, že plnění lze vzájemně započítat (zejména v případě, kdy plnění nelze vrátit). Na tato plnění je možné aplikovat úpravu bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku.
V praxi se však často stává, že dodavatel nebude s neplatností smlouvy souhlasit a bude její neplatnost zpochybňovat. Zadavatel se bude muset obrátit na soud a domáhat se určení neplatnosti smlouvy či vydání bezdůvodného obohacení. Jako strana smlouvy je k této žalobě aktivně legitimován a rovněž nebude mít problém prokázat naléhavý právní zájem na určení neplatnosti.
RELATIVNÍ NEPLATNOST
Podle ustanovení § 49a občanského zákoníku je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět.
Právní úkon je rovněž relativně neplatný, pokud omyl tato osoba vyvolala úmyslně. Toto ustanovení dopadne na případy, kdy dodavatel uvede zadavatele v omyl například o své kvalifikaci apod. V tomto případě jde o relativní neplatnost.
Pokud zadavatel zjistí relativní neplatnost smlouvy, může se jí ve lhůtě dovolat žalobou o určení neplatnosti právního úkonu. Podmínky aktivní legitimace budou stejné jako v případě žaloby na určení neplatnosti absolutně neplatné smlouvy. Rozdíl je v tom, že taková smlouva nebude neplatná od počátku, ale její neplatnosti se musí zadavatel v souladu s ustanovením § 40a občanského zákoníku dovolat.
Pozvánka na konferenci
Kompletní informaci o problematice veřejných zakázek z různých úhlů pohledu můžete získat na konferenci Veřejné zakázky a koncese ve světle evropských dotací, která se uskuteční 23. září v Autoklubu Praha (www.konference.ises.cz). Na konferenci vystoupí vrchní ředitel Sekce legislativně právní Ministerstva pro místní rozvoj Mgr. Jan Sixta, vedoucí odboru organizace a legislativy Státního fondu životního prostředí Mgr. Martin Čech nebo JUDr. Robert Krč z ÚOHS a další. Mediálním partnerem konference je také Moderní obec.
MATĚJ VÁCHA, DAVID ŠVEC
PELIKÁN KROFTA KOHOUTEK advokátní kancelář s. r. o.
