Kdo má čas, trpělivost, přístup k počítači a peníze, může se již domoci mnoha informací, tedy zpráv a údajů, ovšem pokud jejich zveřejnění nebrání zákon nebo zákonem chráněný projev vůle toho, koho se informace týká. K tomu, aby informace plnily svoji úlohu, musí být splněno několik předpokladů:...
Kdo má čas, trpělivost, přístup k počítači a peníze, může se již domoci mnoha informací, tedy zpráv a údajů, ovšem pokud jejich zveřejnění nebrání zákon nebo zákonem chráněný projev vůle toho, koho se informace týká.
K tomu, aby informace plnily svoji úlohu, musí být splněno několik předpokladů:
[*] musí se jednat o informace kvalitní, ověřené a platné,
[*] informace někdo musí shromáždit a zpracovat,
[*] informace musí být zaznamenány (nejlépe na nějakém typu nosiče),
[*] informace musí být zpřístupněny nebo zveřejněny.
Účelem tohoto pohybu informací je pak jejich zpracování a užití příjemcem.
NĚKOLIK ZPŮSOBŮ
Zveřejnění shromážděných, zpracovaných a zaznamenaných informací lze uskutečnit několika způsoby, např.:
[*] vytištění (periodický tisk, neperiodická publikace, jiné tiskoviny, oznámení apod.),
[*] výroba a distribuce nahraných nosičů (zvukových záznamů, zvukově obrazových záznamů), případně jejich vysílání,
[*] umístění v prostředí, které umožňuje dálkový přístup k informacím, například prostřednictvím internetu.
V materiálu Státní informační politika z května 1999 se mj. uvádí, že tato politika může být chápána i jako "podpora technického, technologického a komunikačního zabezpečení svobodného přístupu k informacím" a "zajištění bezbariérového přístupu k informacím a možnosti jejich demokratického využívání v zájmu občanů jako producentů a příjemců informací v procesu výchovy, vzdělávání, vytváření a užívání kulturních a uměleckých hodnot", přičemž "nezbytnou podmínkou je vytvoření podmínek pro racionální, efektivní a organizovanou práci s informačními zdroji".
SLUŽBY OBČANŮM
Zřejmě každého při četbě těchto citací napadne knihovna. Pracovníci knihoven se navzdory sjednocenému úsilí zákonodárců a státní správy snaží o to, aby knihovny zůstaly zachovány jako místa, která nabízejí občanům možnost přístupu k informacím. Aniž by takovému demokratickému využívání informací bránily občanům ekonomické bariéry.
Spravedlivě nutno dodat, že přece jen jsou z prostředků státního rozpočtu poskytovány prostředky na projekty, programy a granty, které umožňují alespoň částečně vybavit knihovny příslušnou technikou a zajistit digitalizaci knihovního fondu.
Rovněž je třeba dodat, že většina okresních měst na svá bedra převzala (byť mnohdy se skřípěním zubů) finanční zajištění provozu těch bývalých okresních knihoven, které již stát nebyl ochoten zřizovat. S úctou smekám před zastupitelstvy malých obcí, která ze skromného rozpočtu obce rozhodnou o financování nákladů kultury obecně a knihoven obzvláště.
Poznamenávám, že je možné očekávat podobný přesun knihoven doposud vedených jako státní knihovny v jednotlivých budoucích krajích. Kdo nevěří, ať se podívá do příloh návrhu zákona o převodu majetku státu na kraje (sněmovní tisk č. 440, první čtení v prosinci 1999).
S největší pravděpodobností bude obdobný vývoj i v případě zřizování a financování muzeí a galerií. Četba návrhů příslušných reformních zákonů snad ani k jinému závěru nemůže vést.
Informační služby pro občany a návštěvníky obcí poskytují - kromě knihoven - obvykle muzea, kulturní zařízení, památkové objekty, informační střediska, občanská sdružení, nadace - vesměs právnické osoby zřízené a financované veřejnou správou či v nějaké míře k zajištění takové činnosti dotované z veřejných rozpočtů.
PŘÍSTUP NA INTERNET
[*] Je zpracování, zpřístupňování a zveřejňování informací živnostenským podnikáním?
Podívejme se na to, jak v praxi vypadá možnost zveřejňování, resp. zajištění "dálkového" přístupu k informaci neomezenému okruhu žadatelů prostřednictvím telekomunikačního zařízení, např. prostřednictvím internetu (viz § 3 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb.)
Pokud knihovna bude chtít umístit informace na internet, nutně musí zřídit webovou stránku. Vytvoří koncepci stránky a naplní ji informacemi. Logicky bude předpokládat, že po zakoupení příslušných přístrojů dostačuje i zakoupení příslušné služby (přístupu do sítě internet) od providera. Domnívá se, že po splnění některých formalit pak už může návštěvníka knihovny posadit před počítač a on si bude brouzdat po informacích... Případně jiný návštěvník u počítače umístěného v jiné knihovně bude brouzdat po vašich stránkách a čerpat z nich potřebné informace.
Ale chyba lávky! Jednoho dne osloví knihovnu živnostenský úřad a s odvoláním na metodický pokyn č. 19/1996 Ministerstva hospodářství (živnostenského odboru) a sdělí, že si knihovna musí pořídit koncesi, jinak se vystavuje postihu za neoprávněné podnikání.
Pracovníci knihovny se budou divit, bránit, argumentovat. Například tím, že poplatky vybírané od návštěvníků knihovny nepokryjí ani 10 procent nákladů souvisejících s poskytnutou službou. Nic naplat. V příloze č. 2 zmíněného pokynu si lze přečíst, že živnostenským podnikáním (telekomunikační službou) je služba umožňující zájemcům přístup do mezinárodní sítě internet prostřednictvím veřejné telefonní sítě, veřejné datové sítě a okruhů pronajatých od oprávněných poskytovatelů těchto služeb.
Mnohým čtenářům jistě neuniklo, že byla učiněna změna živnostenského zákona. Pro náš problém je podstatné, že orgánem státní správy, který se vyjadřuje k udělení koncesí u skupiny 305 (poskytování telekomunikačních služeb) už není Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, ale Ministerstvo dopravy a spojů ČR, resp. Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Podle vyjádření tohoto orgánu by neměla služba poskytnutá knihovnou být živnostenským podnikáním. Pevně věřím, že tento názor ČTÚ vydrží.
Ovšem důležité ještě bude, zda v nařízení vlády, kterým vymezí živnosti volné ohlašovací (na základě zmocnění ze zákona), se náhodou neocitne cosi, co by eventuálně pasovalo na informační činnost knihoven. V návrhu textu tohoto nařízení lze nalézt mnohé - včetně činnosti knihoven jaksi obecně. Jak jsem uvedla v článku Moderní obce č. 3 Majetek a hospodaření krajů, lze tu nalézt i další živnosti, které bezprostředně souvisejí se zpřístupňováním a zveřejňováním informací. Např. služby databank - přičemž tato živnost zahrnuje zejména "činnosti související s provozem databank, sběr dat z jednoho nebo více zdrojů, ukládání dat, výběr dat z databáze pro uživatele včetně třídění podle požadavků".
NÁVRH AUTORSKÉHO ZÁKONA
[*] Je zužitkování databáze podnikáním nebo se jedná o uplatnění autorského práva?
S návrhy zákonů je možno se seznámit i prostřednictvím internetu, např. na stránkách Parlamentu ČR. V tomto případě na stránkách Poslanecké sněmovny lze najít tisk č. 443 - návrh nového autorského zákona.
V textu § 88 až § 94 jsou pak upravena zvláštní práva pořizovatele databáze (fyzické i právnické osoby). Je možné předpokládat, že v těchto bodech se návrh zákona ve třetím čtení (a ani později) nezmění. Ze souvislostí pak vyplývá, že příjmy pořizovatelů databáze dosažené uplatněním práv (ve smyslu autorského zákona) nejsou příjmy z podnikání - jak výslovně uvádí zákon o daních z příjmů (viz § 7 cit. zákona), ale příjmy z jiné výdělečné činnosti. Podléhají dani z příjmu, ale nejsou podnikáním.
Poznamenávám, že databází (v textu návrhu zákona) je míněn "Soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Zvláštní práva k databázi přísluší pořizovateli databáze, bez ohledu na to, zda databáze nebo její obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany".
Na straně jedné je zužitkování databáze zveřejněním např. on-line přenosem (paragraf 90 návrhu autorského zákona) uplatněním práv pořizovatele databáze podle autorského zákona, na straně druhé je zužitkování databáze živnostenským podnikáním (návrh nařízení vlády k vymezení živností ohlašovacích). Přitom platný text živnostenského zákona v § 3 odst. 1, písm b) uvádí, že živností není využívání výsledků činnosti podle autorského zákona.
Pravděpodobně nezbývá než vyčkat a doufat, že schválený text uvedených návrhů dokumentů nebude vnášet zmatek do uskutečňování veřejně prospěšného záměru zpřístupňování informací. Jinak bychom se mohli dočkat toho, že třeba i úplně normální zpracování knihovního fondu a užití lístkové kartotéky čtenáři bude živnostenským podnikáním. Nemluvě o článkové bibliografii a zpracování rešerší.
[*] Je www stránka audiovizuální dílo?
Snad je to otázka nadbytečná, ale zatím jsem na ni neslyšela jednoznačnou odpověď.
V textu návrhu autorského zákona je definováno audiovizuální dílo jako takové, "které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu" a je vytvořeno "uspořádáním děl audiovizuálně užitých". Autorem takového díla je režisér.
V zákoně č. 273/1993 Sb. (o audiovizi), a to i ve znění návrhu změny tohoto zákona (sněmovní tisk č. 524) je definice audiovizuálního díla obdobná (§ 1 zákona č. 273/1993 Sb.), avšak pouze zdánlivě. Zde se praví, že audiovizuálním dílem je "dílo, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, pokud je určeno k zpřístupnění veřejnosti pomocí technického zařízení". Autorská práva k takovému dílu vykonává výrobce.
Logicky bych usuzovala, že www stránky lze chápat jako dílo audiovizuální ve smyslu § 1 zákona č. 273/1993 Sb., byť prohlížení webových stránek může vyvolat dojem pohybu. I tak by však podobné pojetí www stránek přineslo značné obtíže. Ve smyslu citovaného zákona by pak ten, kdo má vlastní webovou stránku, byl pořadatelem audiovizuálního představení, tj. právnickou osobou, která "za sjednanou cenu a veřejně předvádí audiovizuální díla veřejnosti pomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání včetně převzatého televizního vysílání". Dále ten, kdo má vlastní webovou stránku, by se stal i výrobcem audiovizuálního díla, čímž by měl i povinnosti evidence (díla i výrobce) a nabídkovou povinnost ve vztahu k Národnímu filmovému archívu. (Tyto povinnosti zpřesňuje a upravuje návrh novely zákona č. 273/1993 Sb.)
Nechci domyslet, co by se všechno mohlo dít, kdyby "digitálně" zpracované a zveřejněné databáze byly rovněž audiovizuálním dílem. Řešením by snad mohlo být negativní vymezení, tzn. v zákoně uvést, že vytvoření a provozování vlastní www stránky není výroba, provozování či předvedení audiovizuálního díla. Budou-li však na www stránce užita autorská díla, bude nutno při jejich zveřejnění postupovat podle autorského zákona.
OPTIMISMUS NA ZÁVĚR
[*] Zveřejňování informací prostřednictvím tisku a nahraných nosičů
V současné době je projednáván v Parlamentu ČR návrh tiskového zákona i autorského zákona. Oba přinesou některé změny do dosavadních zvyklostí. Do doby jejich účinnosti platí dosavadní úprava - zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku, a zákon č. 35/1965 Sb., autorský zákon, a zákon č. 273/1993 Sb., (o audiovizi) - vše ve znění platném k 31. 1. 2000.
Zpřístupňování informací občanům (zejména prostřednictvím digitálního zpracování a přenosu) je prioritou uváděnou v příslušných dokumentech Evropské unie. Uvidíme, nakolik ekonomická situace umožní užití státních prostředků na rozšíření podpory bezbariérového a demokratického přístupu občanů k informacím a náš informační vstup do Evropy.
Potěšitelné však je, že se množí počet webových stránek měst a obcí, stejně jako stránek knihoven a muzeí. Pokud nezapočítám internetové kavárny a příslušně vybavená pracoviště školských institucí, knihovny zcela nesporně vedou v komplexním a systémovém zpřístupňování informací občanům. Stačí, pokud si uvědomíme počty zakoupených přístupů do sítě internetu. V současné ekonomické situaci mnoha domácností je zřejmé, že k informacím na internetu se většina občanů může dostat pouze využitím informačních služeb knihoven.
Je obecně hodné chvály, jsou-li informace ze strany veřejné správy umisťovány a zveřejňovány na webových stránkách. Podstatné však je, aby k nim mohli mít přístup všichni občané, kterých se dotýkají a kteří o ně budou mít zájem.
Když už jsme řekli ono "A", bylo by dobré odříkat celou abecedu. Abychom náhodou nezůstali na dlouhou dobu optimisty v duchu bonmotu: "Optimismus je jenom nedostatek informací."
ALENA MOCKOVČIAKOVÁ,
vedoucí odborného útvaru REGIS
Informačního a poradenského střediska
pro místní kulturu
Zpřístupňování informací občanům (zejména prostřednictvím digitálního zpracování a přenosu) je prioritou uváděnou v příslušných dokumentech Evropské unie.
