Příroda, zeleň a veřejné plochy

Přemýšlení o podobě veřejného prostoru vyžaduje ucelený a komplexní přístup. Připomeňme si však přínosy a podstatu důležitého prvku, který je nositelem nejen ekologických hodnot, ale celé škály dalších kvalit - tedy intravilánové zeleně.

Z pohledu urbánní geografie není už většinou podoba měst určována odborným a uvědomělým plánováním, ani nevzniká jako odezva na demokratické či komunitní potřeby, ale je utvářena pouze z podnětů neoliberální developerské ekonomiky, často velmi agresivní. O to více cítím, stejně jako řada urbanistů, zastupitelů a občanů, povinnost poctivého přístupu k veřejnému prostoru, ke krajině, k přírodě.

BEZPOČET FUNKCÍ ZELENĚ


Jedním z aspektů, jež zásadně spoluutvářejí veřejný prostor, je přírodní složka, zeleň. Ekologický moment v intravilánu mu dává další rozměr, který je v lidské mysli i bytí hluboce zakořeněný. Kromě pozitivního vlivu na psychiku je známo mnoho technických a mikroklimaticko-hygienických funkcí zeleně (ovlivňování teploty, snižování hluku a prašnosti, zadržování vody aj.).

Systém zeleně sídla obvykle zahrnuje, kromě páteřních zelených ploch a prvků územního systému ekologické stability (ÚSES), i řadu menších a doplňkových ploch, které až po nejmenší prvky – součástky, jednotlivé stromy a zahrádky spoluutvářejí jeho obraz. Následující dva příklady nás mohou inspirovat inovativním a funkčním řešením.

REVITALIZACE TOKŮ JAKO PŘÍLEŽITOST

Snoubit přírodu a ekologii, funkčnost, estetiku i obytnost se v případě vodních revitalizací v intravilánu přímo nabízí. Proces vzniku takových prostorů vyžaduje více úsilí, ale přináší výsledky. Obrovský potenciál takových míst u nás bohužel často zůstává nevyužitý.

Nový přístup je zvláště aktuální v souvislosti s protipovodňovými opatřeními. Úpravy toků, které jsou přírodě blízké, vznikají zejména v Bavorsku. Příkladem může být až parková (a zcela funkční) protipovodňová úprava řeky Lauterbach v lázních Staffelstein.

Řeka se rozděluje do dvou ramen, je zelenou osou a páteří města. Poskytuje prostor pro flóru i faunu, která láká k pozorování. Obyvatelům jsou k dispozici místa klidová i veselá s kavárenskými moly, místa pro umělecká díla, i pro vodní rostliny. Téměř po celé délce průtoku městem lze přijít až k vodní hladině, dotknout se jí, osvěžit se. Přitom zůstaly zachovány základní požadavky na řešení toků v zastavěném území:

průtočná kapacita a stabilita koryta, potřebná pro ochranu zástavby;

co největší možná ekologická hodnota;

co nejlepší vzhled a co největší pobytová hodnota.

(Blíže v článku V Bavorsku kombinují přírodě blízká opatření s technickými, Moderní obec č. 8/2012 – pozn. red.)

Abychom zachovali multifunkční využití říčního prostoru a místa se stala součástí městského systému zeleně, nevystačíme již jen s technickým či přísně architektonickým pohledem. Potřebujeme dostatek nadhledu, všestranné spolupráce, velkorysosti a pokory k přírodnímu elementu a hlavně snahy v maximální možné míře všechny zmíněné požadavky pro toky v intravilánech skloubit.

MÍSTA PŘÍRODNÍHO ZÁŽITKU

Zajímavým způsobem jak sblížit intravilán s přírodním prostředím jsou za našimi hranicemi stále častější místa přírodního zážitku tzv. Natur Erlebnis Räume. Jedná se o prostory, které nejen přiblíží přirozené prostředí, přírodní jevy, ale také propojí ochranu přírody a šetrnou rekreaci. Samozřejmě fungují jako učebny pro různé formy přírodní zkušenosti.

Specifický koncept těchto prostorů je založen na několika zásadách:

použití místních materiálů a poctivé řemeslné umění;

použití široké škály původních druhů rostlin;

účast komunity – pozdějších uživatelů je vítaná, ale není nezbytná;

péče o projekt a jeho trvalá podpora – a to nejen v plánovací a realizační fázi, ale i ve fázi fungování. Zahradní, krajinný architekt či konzultant pro přírodní prostory by měl být mediátorem projektu a měl by jej doprovázet po dobu 2-3 let.

Rozdíly tradičně pojímaných míst a ploch v přírodním stylu jsou zejména v použitých materiálech a vymezení prostoru, v originalitě řešení, v práci s terénem a rostlinami (důraz na biodiverzitu, rostliny atraktivní a proměnlivé během roku i dne). Plochy přírodního zážitku mají vyšší rekreační i herní potenciál.

EKONOMICKÁ EFEKTIVITA

Ze zkušeností z několika realizací byly vypočítány ekonomické přínosy tohoto způsobu pojetí herních a výukových ploch a zveřejněny úspory u jednotlivých typů zařízení (více na http://www.naturgarten.org). Úspora nákladů přírodního oproti konvenčnímu způsobu byla vyčíslena takto: mateřské školy 68 %, věřejná hřiště 44 %, školní zahrady 39 % (průměrně asi 50 %).

Tento způsob řešení veřejného prostoru není vhodný všude a není možné jej plošně uplatňovat, avšak je to zajímavá alternativa pro ekologicky a jak se zdá i ekonomicky smýšlející obce.

 

LUCIE MIOVSKÁ
ateliér zahradní a krajinné tvorby Artmio

Část místa přírodního zážitku v sídle – zde dětské hřiště v Augsburgu.

Parková a zcela funkční protipovodňová úprava řeky Lauterbach v lázních Staffelstein (Bavorsko).

Také drobné prvky zeleně spoluvytvářejí veřejný prostor.

FOTO: AUTORKA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *