Hodnocení povinných informací ve Zlatém Erbu 2017 se opět – od roku 2003 již popatnácté – ujala Otevřená společnost.
Co jsou povinně zveřejňované informace
Povinně zveřejňované informace jsou ty, které musejí povinné subjekty na svých webových stránkách zveřejnit na základě nějakého zákona. Je několik skupin takových povinných informací: hlavní jsou podle zákona o svobodě informací, ostatní pak podle dalších zákonů, například o ochraně osobních údajů, stavební zákon a další zákony, které mohou existovat, být nově přijímány, a které ukládají různým typům povinných subjektů v souvislosti s různými agendami povinnost některé informace zveřejnit na webu. Úplný přehled takových úprav nikdo nesestavil, ale většinu dovedeme identifikovat.
Hodnotíme však jen ty nejdůležitější. U skupiny základních povinných informací podle Infozákona jde o prvotní orientaci občana v tom „s kým má tu čest“. V zásadě mají odpovědět na otázky kdo, kdy, proč, jak a za kolik. Taky jde o to, aby občan opravdu našel důležité informace. Například registr honebních společenstev vám umožní zjistit, zda vám po zahradě smějí běhat myslivci za jelenem.
Pracovníci úřadů často považují některé základní informace za zbytečné nebo příliš samozřejmé. To se ale pletou - občané se zdaleka neorientují tak, jako zkušení úředníci a funkcionáři. Zkuste se v hospodě přeptat na rozdíl mezi státní správou a samosprávou, zda lidé vědí, jak se řídí obec, co je přenesená působnost, zda primátor rozhoduje i v městských částech. Anebo dokonce zda obec má svůj majetek, anebo je to „státní“. Takže zveřejnění a srozumitelné informování o těchto základních věcech zlepšuje komunikaci a pochopení veřejnosti, co vlastně veřejná správa dělá.
Co hodnotíme
V samotném hodnocení jsme navázali na roky upřesňovanou a na základě dlouhé zkušenosti sestavenou metodiku, která zohledňuje, že jednak ne všechny položky požadované zákonem lze skutečně zkontrolovat, jednak se jejich splnění může mezi různými typy obcí natolik lišit, že nemá cenu je srovnávat. Na druhé straně jsme mezi položky zařadili i ty, které vyplývají z jiných zákonů, nejen z Infozákona a prováděcí vyhlášky. A konečně jsme od r. 2012 do kritérií pro posuzování zařadili i dvě, která vlastně nejsou v pravém smyslu „povinnými informacemi“, ale úzce s nimi souvisejí: jednak je to otázka, zda povinný subjekt vůbec má zveřejněnu strukturu povinných informací, pomocí které (například pomocí odkazů) pak nabízí jednotlivé položky, jako je například rozpočet. Bez takové struktury je totiž hledání povinných informací na webu obce někdy docela detektivní práce. A za druhé – hodnotíme také, zda povinné subjekty porušují povinnost zveřejňovat všechny informace v textově čitelném formátu, nikoli tedy například zveřejnit rozpočet jako obrázek vytištěné stránky s tabulkou.
U povinných informací podle Infozákona jde nejprve o § 5 odst. 1 a 2. K této skupině informací vydalo tehdejší Ministerstvo informatiky Vyhlášku, která stanovuje strukturu a obsah těchto informací. Požaduje například zveřejnit všechny právní předpisy obce (například vyhlášky a nařízení v plném znění) a seznam hlavních dokumentů. Ten představuje jednoduchou metainformaci, tedy informaci o tom, jaké nejdůležitější dokumenty o činnosti úřadu po něm občané mohou žádat. Bude to například rozpočet, územní plán či strategický plán rozvoje.
Jak hodnotíme
Hodnotíme hlavně přítomnost povinných informací. U některých z nich ale také hodnotíme, zda v nich skutečně je předpokládaný obsah, tedy určitou kvalitu informací. Například rozpočet neuznáme, pokud nejde o lidsky srozumitelné položky, ale jen o účetnicko-rozpočtářskou hantýrku.
Letos se metoda hodnocení rozdělila na dvě podskupiny povinných informací – základní (ty nejdůležitější) a rozšířené (ty ostatní). Důvodem bylo lépe diferencovat mezi závažností prohřešků. Naše hodnocení vždy ústí do jednoduchého ano/ne – položka budě je nebo není uznána. Snižujeme tak míru subjektivity hodnocení.
Letošní výsledky
Zlatý Erb celkově hodnotí weby měst a obcí z více hledisek. Z našeho hlediska výlučně povinných informací byla letos nejlepší obec Chuderov. Nenašli jsme u ní jedinou chybu. Proto jsme jí spolu se sdružením Český zavináč udělili cenu Jana Savického, myšlenkového otce a jednoho ze zakladatelů Zlatého Erbu.
Mezi městy vyhrál Litvínov. U něj jsme našli jediné dvě chybičky: jednak při zveřejnění poskytnutých informací, u nichž někdy zveřejnil jen údaj o tom, že informaci poskytl, ale ne samotnou informaci, jak ukládá § 5 odst. 3 Infozákona. A jednak zveřejnil nedostatečný popis toho, jako podávat různá podání, žádosti nebo stížnosti (podle § 5 odst. 1 písm. b) Infozákona).
Soutěžícím se za splněné povinné položky udělují body s různou váhou, maximálně mohou v každé podskupině získat pět bodů.
Pořadí měst bylo následující:
Mezi obcemi dopadly povinné informace takto:
Z hodnocení také plyne, ve kterých položkách se nejčastěji chybuje. V tom jsou odlišná města od obcí: města více chybují v rozšířených informacích.
Mírně optimisticky působí poslední graf, který shrnuje údaje o počtech chyb za posledních jedenáct ročníků. Je patrný mírně klesající trend, tedy zlepšování úrovně zveřejnění povinných informací.
Pro soutěžící města a obce nabízíme přesné vyhodnocení jednotlivých položek, aby se mohly seznámit s tím, jaké nedostatky vedly k jejich nezapočítání. Na této adrese si mohou stáhnout tabulku, kde najdou nejen chybu (označenou číslem 1), ale zpravidla v poznámce také podrobnější důvod – často je například důvodem neuznání zveřejněného rozpočtu anebo vyhlášek to, že nejsou zveřejněny v zákonem požadovaném formátu, tedy tak, aby s ním mohl každý zájemce dál volně a efektivně pracovat.
Nejčastější chyby
Nejčastější chybou z důležitých informací je zveřejnění rozpočtu v jiném formátu než původním, často jen obrázku pdf. U měst jsme letos neuznali ani textový formát pdf – zákon výslovně ukládá zveřejnit ve všech formátech a navíc strojově čitelných.
Další chybou jsou sazebníky úhrad. Velká část měst a obcí v položce za vyhledávání informací vytváří dojem, že se zpoplatní již od počátku. Zákon ale umožňuje žádat úhradu až od určitého limitu času, například více než jednu hodinu. Do té doby vyhledání zpoplatnit nelze. Formulace typu „150 Kč za každou započatou hodinu“ je tedy chybná.
V méně významných informacích se nejčastěji chybuje v položce Příjem žádostí a dalších podání, kde se mají uvést podmínky a požadavky na všechny typy podání, žádostí, podnětů či stížností, nejen žádostí o informace. Povinné subjekty však často uvedou jen žádosti o informace.
Oldřich Kužílek, Otevřená společnost
