Česku chybějí kapacity spaloven nebezpečných odpadů

Česká republika nemá dostatek zařízení pro odstraňování spalitelných nebezpečných odpadů. Proto jí hrozí, že nebude schopná splnit své závazky v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. Hlavní příčinou je nefunkční povolovací proces a tzv. NIMBY aktivismus, který brání vzniku nové infrastruktury. Důsledky mohou být závažné – od rizik pro veřejné zdraví a životní prostředí přes kolizi s evropskou legislativou.

Shodli se na tom účastníci kulatého stolu v Poslanecké sněmovně, který uspořádal stínový ministr životního prostředí Jan Bureš ve spolupráci s Českou asociací odpadového hospodářství (ČAOH).

Kapacitní propast se prohlubuje

V České republice ročně vzniká přibližně 200 tisíc tun spalitelných nebezpečných odpadů. Současná kapacita 21 provozovaných spaloven nebezpečných odpadů však umožňuje odstranění pouze 105 tisíc tun ročně.

Deficit podle oficiálních dat Plánu odpadového hospodářství ČR činí minimálně 45 tisíc tun. Pro racionální obnovu a rozvoj odvětví je přitom zapotřebí až 100 tisíc tun nových kapacit pro odstranění nebezpečných odpadů.

Příprava a schválení moderních technologií na odstraňování nebezpečných odpadů přitom v České republice trvá i déle než 15 let. Tato situace již v české legislativě vedla k opakovanému odkládání zákazu skládkování spalitelných nebezpečných odpadů. Původní termín z prosince 2022 musel být posunut nejprve na rok 2025 a následně vyhláškou č. 557/2025 Sb. až na konec roku 2027.

Podle Jana Bureše, stínového ministra životního prostředí za ODS a pořadatele kulatého stolu si stát sám předepsal, že nebezpečný odpad nebude od roku 2027 končit na skládkách. „Zároveň však stát není schopen v rozumné lhůtě povolit ani jediné zařízení, které by tento závazek umožnilo splnit. Není to selhání jednoho úřadu ani jedné vlády – je to systémové selhání, na které doplatí český průmysl, občané, obce a v konečném důsledku celá ekonomika. Pokud termín pro nebezpečné odpady posuneme potřetí, opět proto, že se nepodařilo povolit ani jediné zařízení, pak je otázka, zda je nastavení legislativy udržitelné a racionální,” upozornil Jan Bureš.

Příčiny: odkládání termínů a aktivismus typu NIMBY

Účastníci kulatého stolu se shodli na tom, že hlavní příčinou současné situace je kombinace dvou faktorů. Tím prvním je extrémně složitý a časově náročný povolovací proces, který vede k opakovanému odkládání legislativně závazných termínů. Stát musí termíny posouvat, protože v dostupných lhůtách není schopen žádné z moderních zařízení úspěšně provést povolovacím procesem.

Druhým faktorem je aktivismus typu NIMBY (Not In My Backyard – Ne na mém dvorku), který systematicky blokuje konkrétní projekty na konkrétních lokalitách. Paradox spočívá v tom, že nebezpečný odpad jako celospolečenský problém uznáváme, ale jakmile dojde na řeč o konkrétním zařízení, které by jej řešilo, narážíme na odpor. Problém však tím přístupem nemizí – pouze se odsouvá a narůstá.

Důsledky: zdravotní rizika, ekologické škody a hrozba sankcí

Nedostatek kapacit pro termické zpracování nebezpečných odpadů není pouze ekonomickým problémem. Jde především o otázku veřejného zdraví a ochrany životního prostředí. Praktickou ukázku poskytla pandemie covid-19, kdy nebylo možné plynule likvidovat infekční odpady. Ty musely být provizorně skladovány v areálech svozových firem, což představovalo vážné riziko šíření infekce.

Dalším okruhem důsledků jsou ekologické zátěže, které vznikají, když se nebezpečné odpady neřeší standardní cestou. Česká republika má bohužel řadu varovných příkladů z minulosti – haldu Heřmanice, Ostravské laguny, areál koksovny Karolina, Spolanu Neratovice po povodních v roce 2002, skládku Pozďátky na Třebíčsku nebo Motolskou skládku. Náklady na jejich sanaci dosahují miliard korun a v některých případech zatěžují veřejné rozpočty po desetiletí.

„Nefunkční povolovací proces znamená ve finále vysoké a zcela zbytečné celospolečenské náklady. Odhadované investice do roku 2035 v této oblasti činí 12,3 miliardy korun, z čehož 9 miliard připadá přímo na nové spalovny nebezpečných odpadů a jejich rekonstrukce. Každý rok průtahů tyto náklady kvůli inflaci poměrně výrazně zvyšuje. Stoupají pak dlouhodobé náklady pro český průmysl i pro občany a komunální sféru, kteří produkují nebezpečné odpady. Investoři jsou připraveni – nyní musí svou roli naplnit stát a povolovací orgány.” zdůraznil Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství a spolupořadatel kulatéhostolu.

Navrhovaná řešení

Účastníci kulatého stolu diskutovali konkrétní opatření, která by mohla situaci odblokovat. Mezi klíčové návrhy patří:

* zařazení spaloven nebezpečných odpadů mezi stavby ve veřejném zájmu, což by zrovnoprávnilo tuto zcela nezbytnou infrastrukturu s dalšími chráněnými veřejnými zájmy a umožnilo její rychlejší schvalování;

* zkrácení povolovacích procesů se zavedením maximálních zákonných lhůt pro jednotlivé fáze řízení a posílením jejich vymahatelnosti;

* odstranění duplicitních vyjádření úřadů a sloučení dotčených orgánů do jednoho integrovaného stavebního úřadu;

* věcná osvěta a komunikace s veřejností založená na reálných emisních datech, přísných evropských normách a srovnání s běžně fungujícími kapacitami v západní Evropě.

/tz/*

Na snímku: Záběr z jednání kulatého stolu, který v Poslanecké sněmovně uspořádal stínový ministr životního prostředí Jan Bureš (ODS) ve spolupráci s Českou asociací odpadového hospodářství (ČAOH). Foto: Kancelář Poslanecké sněmovny