Expanze vzniku četných městských parků u nás s koncem první republiky odezněla a současní urbanisté a developeři zakládání dalších příliš nepřejí. Přitom park je v zástavbě měst leckdy jediným místem, kam může zajít maminka s batolaty nebo menšími dětmi, méně pohybliví návštěvníci, ale i zdraví tužící sportovci nebo po práci relaxující jedinci.
Prvorepublikové a starší parky bývaly oázou klidu s korzem a tím pádem s místem společenského setkávání, promenádními koncerty, zahradními restauracemi, kuželkami, neopominutelnými "kocourkovskými" záchodky, s pečlivě upravenými záhony, s dekoračními rostlinami přes zimu uchovávanými v oranžériích. Tato nostalgie starých městských parků už je (snad mimo parků lázeňských) ta tam.
DŮVODŮ JE VÍCERO
Zásadním důvodem bohužel je, že zahradnické řemeslo povadlo ve své kráse. Minulých 60 let degradace zahradnické profese a poslední živnostenský zákon, který určil zahradnictví jako živnost volnou, opravdu příliš nepodporuje návrat kdysi velmi uznávaných českých zahradnických kvalit. Další příčinou, proč jsou dnes mnohé městské parky v nevyhovujícím stavu, je jiné tempo života a tím i potřeby lidí, kteří parky navštěvují. Základní očekávání od parku je zřejmě stále stejné - park by měl být klidovou zónou v ruchu města. Lidé dnes ale více vyžadují možnosti aktivního trávení volného času právě v parcích (tedy v těch, které to svými dispozicemi v zásadě umožňují).
ZAOSTÁVAJÍ ZA KVALITOU ZÁPADNÍCH PARKŮ
V čem se požadavky na dnešní městský park liší? Obvyklé jsou obrázky maminek-bruslařek s kočárky, cyklistů; běžci vepisují svoje běžecké trasy nejraději v okrajích trávníkových ploch. Dětská hřiště už jsou na mnohem vyšší, aktivity a fantazii podporující úrovni, ale přesto ještě zdaleka nenabízejí kvalitu západních hřišť, zejména co se týká "vodních hrátek". Pejskaři považují parky opravdu především za své. A například skateboardisté jsou také významná a hlavně důrazná skupina uživatelů částí parků.
Aby bylo vyhověno všem, měl by takový, zatím virtuální, městský park poskytovat jak klidná území bez nebezpečí pro batolata či méně pohyblivé návštěvníky, tak aktivní zóny pro multifunkční sportovní vyžití, přiměřenou zábavu, občerstvení, ale i pro hygienické zázemí. Měl by mít více vodních prvků. Ty nejen že vymizely, ale ani se výrazně neprosazují nové. Trávníky by ve většině měly být odolné sešlapu, pobytové. A celý park by měl být udržování schopný. Obslužné komunikace by měly mít svůj systém, měly by být bezprašné a v zimě schůdné. Veškeré sportovní trasy by se měly míjet nebo konat souběžně. K volnému pohybu psů by měly být vyhrazeny plochy mimo klidové části parku, nejlépe v nárazových místech nejblíže k bytové zástavbě. Dětská hřiště by měla být v dosahu dospělého dozoru, ale ne u okolo probíhajících komunikací, ani ne u nárazových zón. A aby byl park skutečně pro všechny, musí se myslet i na bezbariérové okruhy pro vozíčkáře a alespoň jednu okružní trasu vyhovující pohybu nevidomých.
Ideální, "aktivní" park by měl vyhovovat skutečně všem. Tak, aby ten kdo hledá klid, svůj klid našel, ten kdo chce rychlý pohyb na kolečkových bruslích nebo na kolech, aby neohrožoval ostatní, aby bylo kam dojít na WC či pro občerstvení, aby bylo kde se dovolat pomoci v případě nouze. Jde ale také o to, aby si všechny požadované aktivity vzájemně nepřekážely. Takový park by tedy měl mít minimální rozlohu okolo 100 ha, což ne všude lze.
K optimálnímu vzhledu a multifunkčnímu využívání městských parků se od letošního ledna snaží přispět nadace PROMĚNY, která si vzala za úkol finančně podporovat vznik nové parkové zeleně i obnovu stávající ve městech po celé ČR. Nadace chce podporovat myšlenky "aktivního" parku, současně však respektuje přirozené potřeby míst i lidí. Oslovuje města, která mají jasné cíle a jež hledají cesty pro jejich naplnění. Těm nabízí pomocnou ruku.
Více na www.nadace-promeny.cz.
