Zkusme se ptát: 1) Jak se nahlíží na cyklisty? 2) Jsou rovnoprávnými účastníky silničního provozu? 3) Považují dopravní odborníci cyklistickou dopravu opravdu za integrální součást dopravního systému?Odpovědi mnoha z nás se jistě budou lišit. Ale právě jejich různost poodkryje rozdílné přístupy k...
Zkusme se ptát: 1) Jak se nahlíží na cyklisty? 2) Jsou rovnoprávnými účastníky silničního provozu? 3) Považují dopravní odborníci cyklistickou dopravu opravdu za integrální součást dopravního systému?
Odpovědi mnoha z nás se jistě budou lišit. Ale právě jejich různost poodkryje rozdílné přístupy k opatřením v rámci humanizace průtahu silnice I/35 v obci Ostroměř, konkrétně pak k možnosti zřídit na ní cyklistické pruhy.
Budeme-li chtít upřednostnit vozidla projíždějící obcí a zajistit jim plynulou jízdu, pak v tomto kontextu cyklisté na silnici I. třídy opravdu nemají co dělat. V určitých případech, jako třeba v Olomouci, jímž také prochází silnice I. třídy I/35, je tento argument opodstatněný. Průtah silnice 35 v Olomouci totiž spadá do funkční třídy A - rychlostní komunikace, a proto by tam měl být cyklista od vozovky oddělen zeleným pruhem. Ale jak k tomu přijdou obyvatelé Ostroměře, pro které tento průtah (ve funkční třídě B - sběrné komunikace) plní především obslužnou funkci a pro něž může být jízdní kolo nejpřijatelnějším a nejrychlejším dopravním prostředkem v obci?
Považujeme-li cyklisty za rovnoprávné účastníky silničního provozu, musíme jim vytvořit podmínky pro bezpečnou a plynulou jízdu. Podtrhl bych slovo "plynulou". Budeme-li totiž pro cyklisty vytvářet objízdné trasy po polních cestách, každou cyklostezku jim ukončíme přechodem pro chodce a budeme je nutit dělat objížďky kvůli jednosměrným komunikacím, pak to s plynulostí silničního provozu ve vztahu k cyklistům nemá nic společného.
V civilizované společnosti platí "právo slabšího". V kontextu dopravy to znamená upřednostnit ochranu zranitelných účastníků silničního provozu - cyklistů a chodců. Tento přístup nevyplývá pouze z pocitů milovníků cyklistiky, ale z mezinárodních smluvních dokumentů, například z usnesení Evropské konference ministrů dopravy (CEMT) č. 44 - O zvýšení bezpečnosti cyklistiky a č. 97/5 - O cyklistech (CEMT/CM(97)11). I o ně se opíral vládní dokument Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy ČR. Navíc existuje řada příkladů z ciziny, kde i na hlavních sběrných komunikacích se pamatuje na infrastrukturu pro cyklisty v hlavním dopravním prostoru (Berlín, Dublin aj.).
Nelze proto striktně uvádět, že vyhrazené pruhy na vozovce jsou nebezpečné pro cyklistu stejně jako jízda po zpevněné krajnici. Naopak je nutné zdůraznit, že jízdní pruhy pro cyklisty mohou přispívat ke zklidnění dopravy v obci. I pouhý laik pozná, že několik stovek metrů dlouhý, přímý, široký a zcela rovný úsek průtahu svádí řidiče k nedodržování nejvyšší dovolené rychlosti. Vyznačené cyklopruhy pomohou vozovku opticky zúžit, takže by se řidiči poněkud v rychlosti své jízdy mírnili.
V podmínkách ČR však přece jen jde o nový prvek. Proto je nutné prezentovat úspěšné příklady jak ze zahraničí, tak z Česka. Na tuto problematiku se pamatovalo i při tvorbě technických podmínek TP 179 Navrhování komunikací pro cyklisty a TP 145 Zásady pro navrhování úprav průtahů silnic obcemi. Oba materiály nejsou sice závazné, ale o to větší prostor dávají projektantům a dopravním specialistům, aby mohli hledat optimální řešení pro konkrétní danou lokalitu.
JAROSLAV MARTINEK
vedoucí sekce cyklistické a pěší dopravy CDV
