Francie prochází druhou vlnou decentralizace územní veřejné správy, když první vlna byla odstartována v 80. letech minulého století. Další rozvoj decentralizace podporují i některé úpravy Ústavy Francouzské republiky, k nimž došlo letos v březnu. Nedávno o nich v Praze hovořil profesor veřejného práva, prefekt Raymond-Francois Le Bris, mj. bývalý ředitel prestižní vysoké školy pro přední úředníky státní správy Ľécole nationale d'administration a poradce prezidenta Giscarda d'Estainga.
Zkušenosti s decentralizací v zemi galského kohouta, kde žije 60 miliónů obyvatel ve více než 35 tisících obcí, mohou být pro Českou republiku obzvlášť zajímavé. Poměr počtu obyvatel a obcí v naší desetimiliónové vlasti s více než 6200 obcemi je totiž zhruba stejný jako ve Francii. Proto na semináři náměstek ministra vnitra RNDr. Josef Postránecký vyjádřil přesvědčení, že informace podané francouzským hostem se stanou inspirací i pro některé další kroky v reformě územní veřejné správy u nás.
KOMPETENCE KRYTÉ PENĚZI
Návrh rozpočtu Francouzské republiky na rok 2004 činí v oblasti příjmů 227 miliard eur, výdaje by měly dosáhnout 283 miliard eur. Stát se chystá všem úrovním samosprávy převést na zajištění výkonu jejich působnosti 57 miliard eur. Dalších zhruba 60 miliard eur by měly tvořit výnosy z daní, které vybírají samosprávy. Jde zejména o pozemkovou daň, daň z bydlení a daň z hospodářské činnosti. Jinými významnými zdroji financování samospráv jsou výnosy z vlastního majetku - například lesů, a dále možnost půjček. Podle profesora R. F. Le Brise tak letos ze všech uvedených zdrojů samosprávy ve Francii měly k dispozici přes 160 miliard eur.
Ústava nyní definuje Francii jako nedělitelný decentralizovaný stát, takže již nemůže být přijat žádný zákon, který by tento fakt nerespektoval. Letos přijaté změny v Ústavě navíc stanovují zásadu, že jakékoli přesuny kompetencí ze státu na samosprávné celky musí být kryty odpovídajícími finančními prostředky, které stát na jejich zajištění dosud vydával.
PRÁVO NA EXPERIMENT
Profesor R. F. Le Bris připomněl i zcela nové "právo na experimentování", které samosprávě umožňuje pokoušet se o nové způsoby vedení veřejné správy a po jejich zhodnocení je případně trvale zavést. Jako příklad uvedl nejmenší francouzský region (kraj) - Alsasko, jehož správním střediskem je Štrasburk. Zatímco v ostatních regionech administrování peněz přijatých na tamní projekty ze strukturálních fondů EU zajišťují regionální prefektury, tedy státní správa, v Alsasku nyní zkoušejí, jak tuto roli zvládne samospráva.
Zajímavou inspirací může být i "princip hodnocení", který ve Francii má dostat podobu zákona. Během posledních dvaceti let v zemi totiž v souvislosti s decentralizací vzrostl počet úředníků samospráv z 0,75 miliónu na 1,6 miliónu. S postupem decentralizace musí být správa věcí veřejných rychlejší, efektivnější i transparentnější. Nový zákon by měl vytvořit podmínky k tomu, aby kromě politiků mohla i veřejnost posuzovat účinnost práce samospráv, přiměřenost nákladů s tím spojených, čímž by se dál zvyšovala také důvěryhodnost samosprávných celků a jejich orgánů.
MEZIOBECNÍ STRUKTURY
K větší efektivnosti veřejné správy má ve Francii napomáhat i vytváření nových forem meziobecní spolupráce, kterou uznává rovněž Ústava. Francouzi si hodně slibují od spolupráce malých obcí při výkonu veřejné správy, což umožní omezit počty úředníků a účelněji hospodařit se společnými prostředky. Nové struktury meziobecní spolupráce rovněž dostaly možnost odhlasovat si vlastní daně, které nahradí daně vypisované jednotlivými členskými obcemi. Ve Francii přitom existují tři typy meziobecní spolupráce: Městská společenství ve městech nad půl miliónu obyvatel, společenství aglomerací pro oblasti od 50 tisíc do půl miliónu obyvatel a konečně společenství menších měst a obcí. V současnosti ze 60 miliónů Francouzů již 48 miliónů žije v některém z těchto typů meziobecních struktur.
