"Odpadové hospodářství v České republice projde v horizontu deseti let technologickou změnou," říká Ing. Aleš Hampl, MBA, obchodní ředitel a prokurista AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o. Položili jsme mu v této souvislosti několik otázek.
Můžete tuto technologickou změnu nějak přiblížit?
Nejspíše to bude znamenat odklon od skládkování neupraveného komunálního odpadu přibližně kolem roku 2024, což v odborné veřejnosti se zdá být střízlivě akceptovatelný termín. Alternativou budou technologie odpovídající vyššímu stupni hierarchie v nakládání s odpady, jako je energetické využití a materiálové využití. Tato změna však musí být producenty zaplacena, aby se mohla uskutečnit. Hledání kompromisů na zdražení systému nakládání s komunálním odpadem je však složitější, neboť do hry vstupuje i fakt sociálního dopadu na občany.
Bylo by obrovskou chybou nenechat skládky v provozu po roce 2024. Vždy budou odpady, které bude nutné odstranit na skládce, byť po předchozí úpravě (recyklace, solidifikace). Jen samotné spalovny budou produkovat kolem 30 % (hmotnostně) rezidua ze vstupního množství odpadů.
Při plánování nových zařízení je nezbytné se vyvarovat megalomanských projektů, které by mohly být v budoucnu neefektivní, zejména v důsledku nedostatku odpadů. Velké evropské investiční subvence, které do jisté míry destruují pravý obraz ekonomického fungování, jsou velkým pokušením, která k této neefektivitě často vede.
Co ostatní technologie pro SKO?
Dokáži si představit jednoduché, investičně nenáročné zařízení na mechanickou úpravu, které těsně před finálním uložením či využitím vylepší to, co jsme v domácnostech při prvotním roztřídění zcela nezvládli. Záleží však na cenové úrovni druhotných surovin. Za slepou cestu však považuji velká zařízení mechanicko-biologické úpravy, kde účinnost celého zařízení v porovnání s investiční náročností je zoufalá. Mluvím o reálném provozu těchto zařízení, nikoli o optimistických projektových plánech, akcentovaných dotacemi a dodavatelskými společnostmi.
Kde však máme jako ČR obrovský potenciál, který řeší více problémů a navíc nevyžaduje legislativní změny, či zdražení systému, je plošný svoz bioodpadů.
Jak by měla vypadat změna v souvislosti s BRKO?
To, co většině z nás stále chybí, je čtvrtý odpadkový koš pod dřezem a příslušná nádoba na bioodpad před domem. Již nyní lze říci, že Česká republika nesplní cíle směrnice 1999/31/ES pro omezení ukládání BRKO na skládky pro rok 2013, pokud nedojde k »zobjektivizování« směrných hodnot. Naději však máme pro rok 2020.
Naše společnost uskutečnila pilotní projekt na separovaný sběr bioodpadů poprvé v roce 2010 v Čáslavi. V rámci tohoto projektu jsme si ověřili nárůst zájmu o třídění bioodpadů. V současné době zajišťujeme na Čáslavsku plošný svoz BRKO pro zhruba dvě desítky obcí. A množství vytříděného BRKO z této lokality stále přibývá. V obcích je systém realizován rozmístěním 240litrových nádob s čtrnáctidenní periodicitou obsluhy.
Odpady jsou dále předávány ke zpracování do areálu řízené skládky Čáslav-Hejdof, kterou naše společnost provozuje.
Jak se tyto bioodpady zpracovávají?
První variantou je uložení na ploše pro biologickou úpravu odpadů. Technologie umožňuje vybrané druhy odpadů s vysokým obsahem organického podílu ekologicky a šetrně upravovat. Z bioodpadu vyrábíme výrobek VITAHUM, který je využíván k rekultivaci parků, lesních porostů, nebo samotných skládek a hlušin.
Druhou variantou je možnost energetického využití bioodpadu v bioplynové stanici, respektive v zařízení suché fermentace v areálu této skládky. Zužitkuje se při něm nejen tuhá část, ale i bioplyn, který při rozkladu organické hmoty vzniká. Zbytek, zvaný fermentát, je pak využíván v zemědělství jako hnojivo.
»Bylo by obrovskou chybou nenechat skládky v provozu i po roce 2024,« říká Ing. Aleš Hampl, MBA.
FOTO: ARCHIV
