V Jelenici, místní části Vítkova – šestitisícového města na Opavsku, přímo vedle hasičské zbrojnice v centru obce, od poloviny října stojí nově zrekonstruovaný pískovcový kříž (viz snímek nahoře). Do záchrany jediné připomínky své dávné historie Jelenice investovala roční rozpočet. Stejnou částku do projektu vložilo město Vítkov, pro něž podíl na zrenovování zmíněné kulturní památky zdaleka není jediným počinem směřujícím k zachování upomínek na minulost zdejšího kraje.
„Už před časem jsme nechali vypracovat seznam malých památek ve Vítkově a jeho okolí – většinou křížků a kapliček – a prověřovali jsme, které z nich jsou v majetku města a které ve vlastnictví jiných subjektů. Chceme se totiž o dědictví minulosti starat. Nejen věhlasné kulturní památky stojí za to, aby se o ně pečovalo. Každá drobnost je součástí zdejší krajiny, místa, našich dějin,“ konstatuje místostarosta Martin Šrubař a hned zmiňuje několik příkladů, k nimž patří i postupně renovovaná kaplička ve Lhotce nebo zrekonstruovaná klečící dívka ve vítkovském parku.
Socha klečící dívky ve vítkovském parku je po své renovací dnes už z dálky nepřehlédnutelná. Foto: archiv města
„Tuto původně zašedlou a lišejníkem porostlou sochu kolemjdoucí často ani nevnímali. Dnes září do dálky. Renovace ji rozsvítila, lidé si začali klečící dívky všímat a uvědomili si, jak cennou součástí Vítkova je. Věřím, že podobné to bude i s křížem v Jelenici, který díky záchranným pracím opravdu prokoukl,“ pokračuje a podotýká, že obyvatelé Jelenice stáli o záchranu jediné památky v obci už dlouho. „Dokonce už byl i zpracován projekt. Ten se ale zastavil na finančních požadavcích zhotovitele,“ popisuje místostarosta vývoj situace a připomíná zásadní fakt: „Před lety jsme v rozpočtu města vyhradili pro každou místní část určitou částku a umožnili tak osadním výborům disponovat vlastními penězi. Ony samy rozhodují, do čeho chtějí investovat. A v Jelenici se letos chtěli pustit do opravy kříže,“ uvádí nejčerstvější příklad. „V případě, kdy finanční prostředky místní části nestačí a zastupitelstvo města považuje její záměr za smysluplný, snažíme se projekty osadních výborů podpořit,“ vysvětluje Martin Šrubař.
„Kříž je neodmyslitelnou součástí obce, nechtěli jsme o něj přijít,“ potvrzuje slova místostarosty předseda jelenického osadního výboru Libor Pauler a dodává, že rozhodně nešlo jen o rozhodnutí členů osadního výboru. „Žije tu 92 obyvatel, takže všechno řešíme společně. Navíc tu nefunguje jen osadní výbor, ale v Jelenici máme také dobrovolné hasiče a Český červený kříž, takže propojeni jsou nejen lidé, ale i organizace,“ poukazuje na pospolitost místních.
Osadní výbor na renovaci kříže uvolnil bezmála 100 tisíc korun, stejným dílem přispělo i město Vítkov. Zrenovovaný kříž, který pravděpodobně pochází z konce druhé poloviny 19. století, by Jeleničtí chtěli nechat vysvětit. A to při opravdu výjimečné příležitosti. „Do zvoničky naší hasičské zbrojnice chceme pořídit nový zvon i s automatickým vyzváněním. Rádi bychom, aby kříž i zvon byly vysvěceny společně. Ideální by bylo jaro příštího roku, někdy v období, kdy kvetou kaštany. To je u nás opravdu krásně,“ nastiňuje Libor Pauler společné plány a podotýká, že osadní výbor už v tomto smyslu oslovil i vedení Vítkova. „Zakoupení zvonu by mohlo proběhnou podle stejného scénáře jako renovace kříže – město by do projektu investovalo stejný finanční obnos jako Jelenice. Tento systém se u nás ostatně osvědčil už dřív. Vítkov se společně s námi finančně podílel jak na vybudování dětského hřiště vedle hasičské zbrojnice, tak na postavení pergoly v těsné blízkosti hřiště. Mimochodem, u toho teď pro větší bezpečí dětí stavíme plot,“ uzavírá Libor Pauler.
Výsledek odborně provedeného „faceliftingu“ kříže v Jelenici je nepřehlédnutelný, důležitý svědek historie obce skutečně prokoukl. Sochař Jan Šnéberger, jenž se renovace ujal, upozorňuje, že k dobrému dojmu přispívají i nové kamenné schody, které nahradily i nevhodně použitý podstavec, na němž tato kulturní památka stála do července letošního roku. „Kříž měl totiž pár desítek let betonový základ, který k němu proporčně neseděl a devalvoval jeho historickou hodnotu,“ vrací se do nedávné minulosti Jan Šnéberger. „Jsem rád, že se vedení města nerozhodlo pro polovičaté řešení, že stálo o to, aby kříž i místo, kde stojí, prokoukly. Jsem přesvědčen, že podobné body v krajině jsou velmi důležité. Jsou to svědci minulosti, záchyty v prostoru i čase. Je hrozně důležité vnímat nepřetrženou časovou linku, která sice mohla být uměle smazávána, ale stále existuje. I proto se snažím zachovávat autenticitu památek,“ podotýká muž, který se například podílel na restaurování kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Fulneku nebo Bernheirerovy hrobky v Odrách. Jeho dílem je rovněž zmíněná renovace sochy klečící dívky ve Vítkově.
A sochař otevírá i myšlenku, že jelenická kulturní památka mohla původně vypadat jinak. „Ve středové části kříže je vysekána nika, v níž je uložena soška Panny Marie vyrobená z jiného materiálu – z jemnozrnného maletínského pískovce, z nějž bylo zhotoveno i několik ulomených částí kříže. Ty byly přilepeny cementem. A právě z těchto použitých materiálů lze usuzovat, že jde o zásah provedený v druhé polovině 20. století. Navíc je zvláštní, že na kříži není žádný text, který u těchto památek bývá poměrně obvyklý. Proto se domnívám, že na čelní pohledové stěně, v níž je nyní vložena soška, mohla být nápisová deska. Zřejmě jde o jeden z případů, kdy u památek v Sudetech byly po druhé světové válce odstraňovány německé nápisy,“ předkládá Jan Šnéberger teorii vycházející z podrobné odborné prohlídky kříže.
/zr/*
O aktivitách ve Vítkově a jeho místních částech jsme letos informovali například také zde: https://moderniobec.cz/dalsi-oranzove-hriste-zacalo-slouzit-tentokrat-detem-v-klokocove-grantove-rizeni-nadace-cez-na-zrizovani-techto-sportovist-je-stale-otevrene/ .
